Bohové si libuji v destrukci aneb Slíva, Sebera, Littner, Hruška, Pražáková či Bárt k 17. listopadu

Jednu z prvních reflexí vložil do e-mailové přílohy básník David Bátor (1974) žijící v Brance u Opavy, kde také pořádá Branský literární festival. A do konce roku vydá v pražském nakladatelství Petr Štengl sbírku Básně z cest (2020-2025).

DAVID BÁTOR
17. LISTOPAD 2024

17. listopad?
Člověče naivní, tys dopad!

*

I když Bátorova báseň nabízí různé možnosti výkladu, je v ní i něco z Karla Havlíčka Borovského. A opavský vydavatel a poeta Dan Jedlička (1973) sametovou revoluci rovněž prohnal epigramem havlíčkovského ražení.

DAN JEDLIČKA
Major v. v.

Z dlouhého života zbylo pár momentek:
blednoucí diplomy, pochvala za CzechTek –
„A tenkrát Listopad, to jsme je prohnali!“
Medaile za chrabrost ulitá z brutalit.

*

Rodák z Hradce nad Moravicí Vít Slíva (1951) poslal k výročí sametové revoluce šestatřicet let starou báseň, kterou sepsal 22. listopadu 1989. O úplném pádu komunismu tehdy ještě nemohla být řeč a Slíva proto v dovětku k básní uvádí, že se tyto verše zrodily „v ohni“.

VÍT SLÍVA
17. LISTOPAD

Noc se propadá do noci,
svítí metafory.

Přes hloubku vidíme do výše,
tam se jde zrychleným tepem,
po drahách olbřímích hvězd.

Noc se propadá do noci:
povytáhněte knoty!

Lampu lze rozšlápnout,
světlo ne.

Středa 22. listopadu 1989

*

Básník Dominik Bárt (2008) řídí edici prvotin Mlat v nakladatelství Větrné mlýny a letos na prahu léta vydal dvojjazyčnou sbírku Díky dvěma jazykům se neztratíme v překladu / Dzięki dwóm językom nie zgubimy się w tłumaczeniu. Bárt drží prst ne tepu doby. Vy starší, seznamte se, tohle je tok řeči Léta Páně 2025, a to v mistrné koláži ostravského rodáka.

DOMINIK BÁRT
***

začínáme znovu. na demonstraci
nemáš čas. diář zaplňuje vyhoření. :- ( hasíš to
mainstreamem. just dance, gonna be ok, da da
doo doom. : -) nevíš. začít. kde. :- ( bílý šum. obraz
v ADHD kvalitě. ACAB rozlišení. 8 -) loga firem a hrany
států místo nočních můr. stíha
už ráno zuby cení. 👻 rage is full. ty
a tlak chujokracie. wannabe civilizovaná evropa. režim je. já
není. po nás už ani potopa. > :- ( kličkuješ: za rtěnku
kulka, za kulku svoboda. halenkou dalx jsi
povolení. režim genocida, režim futurocida. režim, s kterým jsi
konformní. člověk vyhořívá, les s ním. rodiče měli
konec dějin, my máme konec světa. modernismus
meta. uwaga, uwaga, jistota je mňaga. vyhledávání
lásky. padá úředním rozhodnutím. post vedle
postu. postojíme, když si nesednem. jsi post
trauma. jsi
prostkonceptualista. jsi já. ty. my. onx. policejní páska.
láska?

*
Jít na demonstraci? Básnířka Babora Littner (2002) ji v sobotu 15. listopadu 2025 dokonce spolupořádala. Na Masarykově náměstí v Ostravě, které bylo před šestatřiceti lety náměstím Lidových milicí a místo Mariánského sloupu vévodil rynku strašlivý Milicionář z dílny sochaře Vladislava Gajdy. Studenti v sobotu demonstrovali především proti Filipu Turkovi a Petru Macinkovi z Motoristů sobě. Ten první ctí Adolfa Hitlera a rád třeba používá zkratku „88“, která je v řeči neonacistů pozdravem „Heil Hitler“. Macinka zase popírá vědecké závěry o klimatických změnách, ale touží po křesle ministra životního prostředí. Zazněla i ostrá kritika Andreje Babiše a Oty Klempíře, takovou vládu studenti prostě nechtějí. Zemi hrozí ekologická zkáza, ale ještě dříve ji může zničit třetí světová válka. A protestovat je třeba zavčasu, protože na Slovensku už studenty zastrašuje policie.

BARBORA LITTNER
MRÁZ

mám strach
že skončíme jako u sousedů
kde zatýkají děti
za psaní názorů křídou na chodník

zasranej fico

je to tak blízko
až jednou výbuchy
které slyšíme zevnitř kina
nebudou jen ohňostroj
až budou miny padat na naše území
až i ti co teď nechtějí
pochopí
proč přijímáme uprchlíky
protože se jimi staneme sami

je to tak blízko
že nebudu moct být kým chci být
nebudu moct milovat nikoho
ani sebe
bojím se mrazu, který jde z východu
bojím se sama sebe

*

Ukrajinci už tenhle „ohňostroj“ prožívají téměř čtyři roky. A básník Petr Hruška (1964) občas naslouchá poplašným sirénám i přímo na Ukrajině, nedávno například četl ve Lvově. Kulturnímu deníku Ostravan.cz poslal níže uvedenou báseň s dovětkem: „Je mi příliš smutno na komentář.“ Autory jsme totiž vyzvali k případným krátkým komentářům, ale málokdo možnost využil.

PETR HRUŠKA
PODZIM NA UKRAJINĚ

Podzemní kryty, podzemní štoly a školy,
podzemní nemocnice, krematorium s podzemním komínem,
podzemní letiště a kostel, podzemní rozhledna
a v Oděse podzemní maják s podzimním křikem ptáků.

*

Pokud se nějaká země dostane do válečného konfliktu, ani ta nejlepší demokracie už pak občanům nedokáže zajistit svobodu jako v mírových časech. Když ale válku zahájí autokratický či totalitní stát, stanou se z lidskoprávních aktivistů rovnou vlastizrádci a špioni. Básník Radovan Jursa (1970) se na ruskou invazi podíval očima čtenáře. Uvedený text je součástí jeho nové sbírky Koncept transparence, kde každá báseň dostala i esejistickou reakci.

RADOVAN JURSA
24. 2. 2022

Včera
pod hromadou účtenek a prošlých záručáků
plesnivý deníček s přelámaným hřbetem
devátého února devatenáct set devadesát dva
jsem si poznamenal

Anna Arkaďjevna
Larisa Fjodorovna
Kateřina Ivanovna
Sofja Semjonovna
ženy které jsem miloval
Taťánu nadevše

Zkurvený deník
a ještě zkurvenější láska

*
Básnířka Barbora Sebera (2000) již komunisty u moci nezažila, přesto ji totalitní režim nějak poznamenal a má potřebu s tím jít na papír. Potkává totiž ducha socialismu, který se nad porubskou sorelou kolem někdejší Leninovy třídy vznáší v určité míře i v roce 2025.

BARBORA SEBERA
KURVY, CHLAST A CHLEBÍČKY

Jako děcko jsem chodila na Leninku
kupovat si do mlíčňáku chlebíčky
válely se ve skleněné vitríně
a předstíraly že nejsou nahnité
vypadaly asi stejně jako
ten
Lenin

V rohu jeden staroch přepíjel neužitečnost
A usmíval se na prodavačku
ale prodavačka říkala
že pořád přemýšlí jenom nad kurvama
V Porubě hrdinové nežijou
když potřebuješ hrdinu
vezmeš si chlebíček

*

Tvorbu Viktorie Pražákové (2006) tento web už letos představil, nyní ke Dni boje za svobodu a demokracii poslala „jednohubku“, jak sama podotkla. Vzhledem k názvu státního svátku se trefila úplně přesně.

VIKTORIE PRAŽÁKOVÁ
***

myslet si
cokoliv?

činit
cokoliv?

myšlenka
rána
čin
rána

bolest za názor
cítit pálení odvahy v zádech
skrz rány
k věčné(?) svobodě

*
Básník Jakub Chrobák (1974) poslal „niterný manifest“ jak si svět udělat snesitelný.

JAKUB CHROBÁK
TOTO JE MŮJ PROGRAM

Stlouct zhoblované fošny
Srovnat na podlaze
všechny nerovnosti a křivárny
Nemyslet při tom
Na kříž ani
Na hranice
V nichž hoří zbytky důstojnosti

Jenom je namlátit
Na sebe špičatýma hřebíkama
Proti

Ať chceš nebo ne
Pradávné hřeby
kterými
všichni
každý den
mydlíme kladivem
Milost po hlavě
Zalézají i do mého díla

Pak šmirglem 120
A noha je jak v nebi
V tom kde je pod chodidly
Cítit každý kamének
Všech Golgot světa

Ale ne
Eště svítí slunko
A to staré dřevo
co mělo dávno zhnit
nebo sa nechat zežrat červotočem
nebo zhořet
Vystřelí teplo sbírané sto roků

A Štěpánka co bude mět tři
A půjde do školky
Se zhroutí na tu horkou
Diagnózu
všech srabů
všech svinstev
co jsem já
co my
A malými zády volá
„Tato, poď na to lehnút!
To je teplo!
Napijem sa tu!“

To je můj program
Nenechat staré dřevo shnít
Nenechat bez vody malé děti
Nenechat sajrajtem
přebuzených bustrů zpráv
Si rozjebat
Srdce mozek vnitřnosti

*

David Bátor (1974) ještě jednou. Výjimečně. Protože má také program, a podobně jako Jakub Chrobák si nechce nechat rozjebat hlavu sajratem přebuzených zpráv.

DAVID BÁTOR
17. LISTOPAD 2025

záměrně rozdělená společnost
Libtardové a Dezoláti
Lepševici a Chcimírové
máme tady slova nová
bohužel žádná budoucnost
a čas se nám již krátí
kdo chce toto rozdělení
kdo ovládá všechny systémy
možná sám Rohatý anebo
Ufon z reptiliánské konzervy
je z těchto hoven ještě vůbec
nějaká cesta ven
jistě
lidé probuďte srdce
a vytvořte sen života z lásky

*

A k tomu „televiznímu sajrajtu“ ještě text do třetice, z pera Josefíny Ptáčkové (2005).

JOSEFÍNA PTÁČKOVÁ
***

jsme ztracená generace
doufáme ve spásu skrze obrazovku
z obrazovky na tebe kouká vedle sebe plyšák ježíše a marxe
až tu nebudem budou další
budou další ještě horší
to všechno křičí na mě televize
Jsem ze zkažené generace
říkám vám že jsme zkažení
jsme k ničemu stejně jako jste byli vy
a jako budou oni

*

I Janusz Klimsza (1961) myslí na ruské vojáky: „Když jsem hledal něco k listopadu 1989, vyhrabal jsem text, který jsem nazval 1968. A to by mohlo mít i jistou relevanci. Je to jakási reflexe nevlídné doby, kterou si už trochu pamatuji, bylo mi 6 až 7 let.“

JANUSZ KLIMSZA
68

Plechové ambaláže traktor
vířil smrad listopadu
duch vznášel se nad meliorací
v bludiště listí hlášení obce prskala vétřieska
zděšenou myš honil zimou obyváku
s nosem u díry omluvně za nocí spal.

Bůh zvířecím snem trestal
myši mluvily, krysy
provinile opět neumíral
pohlaví v rukavici skrýval
ve snu gumoval.

Jako Franz K.

*
Básník Jan Krasický (1993), který letos vydal debut s názvem Kosti, přidal k listopadovému textu i vlastní výklad: „Když si představím 17. listopad, mám před sebou obraz svíček na kamenných kostkách. Albertov, ale i hřbitov. Nálada listopadu. Obraz věcí, které mizí v mlze. Třeba vlaků. Těch, co někam odvážejí a odvážely něco, někoho. Smutek vzdalování i z hlediska času, kdy se vyrovnáváme s tím, že se vytrácí paměť, objevuje se lhostejnost. Výdech, který lze vidět, to je obraz zhmotněné svobody, zároveň je to výdech nad tragédií, která se v dějinách děla a děje. Výdech jsem sroloval jako noviny do ruličky, v tomto pozastavení může být vše. Je to upamatování na tragédii dějin, ale i radost z lidství tolik potřebného i v současnosti.“

JAN KRASICKÝ
17. LISTOPAD

Svíčky na studených kamenech,
rozesmutnělé vlaky,
vše ztrácí se v mlze.

Ve vzduchu lze spatřit
výdech,
předzvěst zimy.

Ten výdech chytím,
sbalím si k sobě
jak noviny.

Pročítám.

Černou kroniku
i pozvánku
na slavnost.

*

Generační rozptýlenost tohoto sborníku je široká, Vít Slíva se narodil v roce 1951 a André Olszowski roku 2007. To je úžasné rozpětí, věkový rozdíl činí 56 let. Také Olszowski se v sobotu podílel na převážně studentské demonstraci na ostravském Masarykově náměstí. A také tam přečetl několik básní, přičemž čtení poezie během protestního mítinku je skvělým návratem nejmladší ostravské básnické generace kolem komunity Psanci poezie až někam do časů Allena Ginsberga.

ANDRÉ OLSZOWSKI
***
dej ženě dýku, ona ti ji přetaví na prsten
dej muži prsten a on ti jej narve do chřtánu

udus se vlastním kovem

krev chutná po mincích

ostrá břitva z porcelánu a stabilního růstu

přetlak

agrese

začít atomovou válku může i nemluvně
ukaž mu sekvenci kódu
červené tlačítko

a ono jej bude z radosti mačkat

výbuchy mu zní jako
nádherná symfonie

když hoři stromy, patriarchát zpívá

všichni jsme bohorodičky

jen někteří zapomněli
že bohové si libuji v destrukci

*