Ostrov relativní stability Marka Meduny v Platu jako umělecko-gastronomický zážitek

Velký sál uvnitř galerie Plato je velkorysý svým prostorem, se kterým lze dle potřeby invenčně a intuitivně pracovat. Kurátorky zvolily podobné prostorové řešení jako v případě minulé výstavy s názvem Kino Kosmos, kde bylo zastoupeno více autorů najednou a bylo třeba tu a tam jednotlivá díla, vzájemně na sebe navazující a prolínající se, oddělit. V případě výstavy Marka Meduny jde o naznačení hranic – dle mého úsudku – pro zhruba pět souborů děl.

Z výstavy Marka Meduny. (Foto: Aleš Honus)

Hned po vstupu do sálu se zleva a dále po jeho kratší stěně táhne pás olejů na plátně, co do šířky ve výrazně podlouhlém formátu. Tento pás je rytmicky narušen zařazením vždy jednoho obrazu výškového formátu, přesto je dojem řetězení zachován. Jde o zátiší, jinými slovy o natura morte, tedy mrtvou přírodu, a to doslova. Na plátnech, která mají společných několik prvků (vodorovné dělení plochy, minimum perspektivy, plocha v podobě dřevěné desky stolu nebo police pro umístění artefaktů a přírodnin), se odehrává skrytá interakce těchto dvou rozličných druhů předmětů.

Z výstavy Marka Meduny. (Foto: Aleš Honus)

Najdeme mezi nimi fragmenty nebo součásti elektronických zařízení jako jsou flešky nebo externí disky, klip z víčka plechovky, adaptér, drobné plastové a kovové součástky odpadnuté nebo utržené z neurčitého výrobku, to vše versus přírodniny jako je např. ulita, mušle, fosilie, rozbitá skořápka pštrosího vejce nebo plod jírovce, lidově zvaného kaštan. Spíše než o gastronomický zážitek tu jde o konfrontaci epoch, kterými lidstvo procházelo, od počátku jeho zrození až po dnešní hi-tech období. Možná nejde jen o konfrontaci, o upozornění na diametrálně odlišné stavy našeho bytí, ale možná chce autor naznačit, že kdykoli může současný vývoj nabrat náhle a bez varování zpětný chod a vrátit lidstvo do bodu nula. Dřevo jako univerzální matérie, přetrvávající věky, je spojníkem a zároveň platformou pro tuto podívanou, o které lze i z toho úhlu pohledu dále přemýšlet. Zemité barvy, především okrové a hnědé odstíny, a s nimi šedomodrá barva pozadí tvoří z této řady obrazů jednotný a harmonický celek. Realistický způsob malby se zaměřuje na detail, avšak zdánlivá věcnost a strohost je vyvažována náznakem surrealistické atmosféry.

Z výstavy Marka Meduny. (Foto: Aleš Honus)

Ostatně dřevo, jak štětcem zpodobená matérie tak autorem reálně použitý materiál, prostupuje výstavou téměř skrz naskrz. Nástěnné asambláže doplněné o kožené a kovové prvky jsou vytvořené z překližky a následně obarvené v hravě barevném akvarelovém stylu. Ve skutečnosti autor použil k obarvení mořidlo, akryl a kyselinu chlorovodíkovou. Zakulacené, případně ostře vykrajované tvary jako by vycházely z přírody, ale při opětovném pohledu neznamenají nic určitého. Jsou autonomní, nezávislé, jedinečné. Jedinečné jako buňka při svém dělení, což minimálně jeden z těchto objektů připomíná. A nezávislé jako živá hmota, která se rozpíná do různých tvarů. Opět jsme někde na začátku života. Života, který je nezdolný a sebezáchovný. Koneckonců název těchto děl tuto teorii jen potvrzuje. Zní Šíření chyb a jejich podobnost.

Z výstavy Marka Meduny. (Foto: Aleš Honus)

Kořením umění, chceme-li zůstat aspoň jednou nohou v gastronomii, je mimo jiné kontrast. Sladké a kyselé, ostré a jemné, černá a bílá, ornament a strohost. Vedle organických tvarů, na dalším panelu, se nachází soubor děl – jakési fragmenty soklů vyčnívajících ze zdi. Jejich tvar je přísně geometrický, materiálem je opět dřevo, pomalované olejovou barvou. Do některých z nich autor zakomponoval barvou omalované boxy pro externí zálohy. Je to Něco jako autorita, tak zní název tohoto souboru, který se jeví spíš jako hřbitovní náhrobky pro vyřazenou a tedy už nepotřebnou elektroniku. Jednoduchost tvarů umocňuje vyprázdněnost samotného názvu souboru.

Z výstavy Marka Meduny. (Foto: Aleš Honus)

Další ochutnávkou v této expozici jsou tři digitální tisky, kolorované na několika místech pastelkou. Na pokrčené tapetě pokryté znaky na způsob hieroglyfického písma vidíme poněkud záhadné hmotné předměty. Jejich objem je opticky katapultován do trojrozměrného prostoru, ačkoli se jako diváci nacházíme před pouhými dvěma rozměry papírového archu. Jakousi pomyslnou linií, která se vine celou výstavou, jsme se opět dostali k oné mrtvé přírodě – natura morte – k zátiší. Předměty by mohly klidně pocházet z nějakých archeologických vykopávek. Opět se tu ohlížíme zpět, kamsi do vzdálené minulosti, avšak z pozice člověka 21. století. Možná bychom se dozvěděli víc, pokud bychom byli schopni rozluštit znakové písmo z tapety. Bohužel, jak naznačuje název tohoto souboru, jde o Nečitelné pozadí.

Z výstavy Marka Meduny. (Ales Honus)

Pátý soubor tvoří tři rozměrnější díla – oleje na plátně. Plátna nejsou jako obvykle pravoúhlá, ale mají podobu lichoběžníku, kosodélníku a jakéhosi hybridu mezi lichoběžníkem a bublinou. Dvě z nich připomínají deskové hry, třetí znázorňuje vstup do jeskyně, před kterou leží zbytky elektroniky s plazícími se hlemýždi.

Z výstavy Marka Meduny. (Ales Honus)

Jsme svědky střetu civilizací, nebo spíše hostiny plžů? Kam by nás zavedla cesta jeskyní, pokud bychom našli odvahu ji prozkoumat? Nad ní, tam kde se boční strany plátna sbíhají do trojúhelníku, se skví prosluněná krajina s bujnou zelení. Možná to je naše vzdálená budoucnost anebo jen pouhý klam, fata morgana. Naše smysly vyhodnocují realitu nikoli objektivně ale povětšinou subjektivně. Sledují pozorně naši mysl a snaží se s ní držet krok. Co je relativní a co zůstává stabilní? Tyto otázky nám možná klade Marek Meduna prostřednictvím své výstavy.

Z výstavy Marka Meduny. (Ales Honus)

Tady by exkurze výstavou mohla skončit, pohled na ni by ale nebyl úplný. Mimo zmíněné soubory děl se v expozici nacházejí ještě dva artefakty, které se poněkud vymykají z konceptu a mají spíše solitérní charakter. Jsou to dva boxy z plexiskla adjustované na panelu, uvnitř každého je umístěna epitéza – náhrada lidského oka s očním okolím, tj. s dokonalou imitací tkáně a kůže. Epitézy jsou skutečné, pocházejí z firmy Ortopedická protetika Frýdek-Místek. Nejde tedy o autorské dílo, spíše o exponát na způsob ready-made, který se umělec rozhodl – z důvodů osobních – zařadit do své výstavy.

Z výstavy Marka Meduny. (Foto: Aleš Honus)

Pomohu si textem, který byl k této výstavě zveřejněn: „Autor odkazuje k příběhu o Gygově prstenu, jak jej zachytil Cicero v knize O povinnostech. V něm pastýř získal kouzelný prsten, jenž propůjčoval neviditelnost a s ní i možnost jednat bez obav z odhalení.“ Cicero ve své knize obecně nabádá lidstvo k dodržování ušlechtilých hodnot.

Řečeno slovy jednoho českého přísloví: „Lež má krátké nohy“ a dříve či později vyjde najevo pravda. Oko, které vše vidí, pozoruje, zaznamenává. A možná má schopnost vidět i skrz bariéru zdánlivé neviditelnosti – anebo, při pohledu do kukátka boxu, do nás samých!

*

Marek Meduna: Ostrov relativní stability.  Vernisáž 19.11. 2025. Kurátorky Daniela a Linda Dostálkovyje. Výstava je k vidění v galerii Plato až do 22. března 2026.