Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Divadlo Začátek Ost-ra-varu potvrdil oprávněnost Ceny Thálie Petru Panzenbergerovi i vysokou úroveň dalších inscenací

Začátek Ost-ra-varu potvrdil oprávněnost Ceny Thálie Petru Panzenbergerovi i vysokou úroveň dalších inscenací

28.11.2025 09:47 Divadlo

27. ročník festivalu ostravských činoherních divadel Ost-ra-var 2025 byl zahájen ve středu 26. listopadu představením inscenace hry Krysař v Divadle Petra Bezruče (DPB). Do zcela zaplněného sálu jednoho z nejvýše hodnocených divadel v České republice (DPB se stalo v loňském roce již po několikáté Divadlem roku) se ani zcela nevešla početná divácká obec složená z divadelních kritiků, pedagogů i vědců z celé České republiky i ze sousedního Slovenska. Těmi hlavními diváky jsou však studenti divadelních oborů z obou zemí někdejšího československého státu, ale také ostravská divadelní veřejnost.

Účastníci festivalu ve Studiu G, kde byl uveden Perníkář. (Foto: Roman Mrázek) Zvětšit obrázek

Účastníci festivalu ve Studiu G, kde byl uveden Perníkář.
Foto: Roman Mrázek

O všech festivalových představeních, kterých bylo do Ost-ra-varu letos zařazeno patnáct, jsme již na Ostravanu psali v jednotlivých recenzích. Z toho důvodu se opět budeme zabývat spíše „děním okolo“.

Jaké jsou ohlasy po prvním a druhém festivalovém dni? Většinou pozitivní, ale nic není zatím není zcela bez výhrad. Z trojice prvních tří programových bodů se následující ne zcela potěšující zmínka týká představení hry Soumrak nad krajinou Maria von Mayenburga v režii Vojtěcha Štěpánka. Známé rčení „Dobré úmysly často vedou do pekel“ bylo naplněno přestěhováním festivalové produkce Mayenburgovy oceňované hry z její domovské scény v Divadle 12, z malého jeviště a komorního prostoru, pro který byla režisérem Štěpánkem nastudována, na velké jeviště Divadla Antonína Dvořáka.

Soumrak nad krajinou byl uveden v Divadle Antonína Dvořáka. (Foto: Roman Mrázek)

Organizátoři chtěli vyjít vstříc velkému počtu mimoostravských účastníků festivalu, ale poněkud opomněli známou poučku, že inscenaci nastudovanou pro konkrétní prostor nikdy nehrát v jiném rozměru jeviště i hlediště. Pouze ve velmi podobném, ne-li zcela identickém. Stalo se. A výborná inscenace Národního divadla moravskoslezského (viz recenze v Ostravanu.cz) byla velkým zklamáním pro nezanedbatelnou část publika.

Krysař Daniely Špinar u Bezručů, ale hlavně Perníkář ve Studiu G naplnili, a v případě Perníkáře u některých diváků i předčili velká očekávání. Perníkáře společně vytvořili Roman Pecha, Petr Motýl a režisér inscenace Vojtěch Štěpánek podle skutečného příběhu Romana. Roman je z Havířova. Roman chtěl brát drogy. Roman kouřil, pil, čichal a píchal si do žíly. Roman miloval Ditu. Roman seděl. V kriminálech i odmašťovnách. Roman vařil drogy, hlavně pervitin. Roman vařil nejčistší pervitin ze všech. Roman se z toho dostal, Roman to přežil. Roman žije a jeho vyprávění sepsal do knihy Perníková chaloupka Petr Motýl. A teď je z toho divadlo. Romana hraje Panzi. Panzi je z Havířova.

Petr Panzenberger v inscenaci Perníkář.

Panzi je přezdívka člena činohry NDM Petra Panzerbergera, čerstvého držitele Ceny Thálie za mužský herecký výkon. Panzerbergerova herecká kreace je v této chvíli opět kandidátem na nejlepší herecký výkon letošního Ost-ra-varu.

Z ohlasů na průběh prvních dvou dnů festivalu přikládáme názor karlovarského herce Petra Richtera a slovenské režisérky Marianny Stančokové.

Petr Richter: V představení Perníkář mě výkon Petra Panzerbergera vyloženě uhranul svou bezprostředností. Když na scéně jen jeden člověk, tak je to pro diváka většinou trochu omezující. V tomto případě jsem to všechno bral všemi svými smysly. To nemluvím o tom, že za roli dostal Thálii. Já to nevěděl. Ale má ji plným právem. Ve druhém dni mě zaujal Ibsenův Nepřítel lidu u Bezučů. Ibsen už je dávno mrtev, ale aktualizace téhle jeho hry pro dnešní publikum byla velmi silná.

Účastníci festivalu v Divadle Petra Bezruče. (Foto: Roman Mrázek)

Marianna Stančoková: Nejsilnějším zážitkem prvního festivalového dne byl pro mne Perníkář Studia G. Text a jeho interpretace svou autenticitou a přirozeností překračují hranice divadla. Inscenaci jsem vnímala jako historickou sondu do regionu, která neidealizuje, nemoralizuje, ale varuje, že z bludného kruhu závislosti není možné vystoupit, protože otroctví závislosti se jen transformuje na jiný objekt touhy. Dechberoucím a mrazivým zážitkem druhého dne festivalu pro mne byl Bezručácký Nepřítel lidu. Inspirativní práce s předlohou, intelektuálně a emočně nasycená režie a herectví, vizuální estetiky a aktuálnost obrazu přinesly na jeviště i polemiku o extremismu v jakékoliv formě.

Odborná veřejnost a studenti i zájemci z veřejnosti proberou všechna představení na třech kritických seminářích v závěru přehlídky.O průběhu těchto debat přineseme informace v pondělí 1. prosince.

Ladislav Vrchovský | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Divadlo", nebo přejděte na úvodní stranu.