Komedie ze života o tom, jak otrávit a být otráven. Stará aréna boduje skvěle napsanou jednoaktovkou Kdy to bylo naposledy

Tvorba francouzského dramatika Roberta-Espalieua, který se ve Francii zaměřuje především na divadelní texty pro komorní divadla, prozatím v Česku příliš nezakotvila. Konkrétně komediální hra Kdy to bylo naposledy se prozatím objevila pouze v repertoáru zájezdového pražského Divadla Art. A je to škoda. Francouzský dramatik totiž klade důraz na silné dialogy, plné dvojsmyslů, vyplývajících z okamžiků všedního života. Divák tak není vyrušován divadelní okázalostí, ale dostává plný prostor soustředit se na jediné dva herce na jevišti, v minimalisticky vyplněném prostoru, kde vyřčené slovo je natolik nosné, že není třeba dodávat nic více.

Dialogy mezi dvojicí manželů středního věku, kteří jsou již unavení ze svého vztahu plného všednosti a nudy, vytvářejí komické situace, byť jednoduchý příběh je ve svém jádru vlastně tragický. Režisér Jindřich Andrýsek nakomponoval úvod tak, že zatímco diváci se postupně usazují, na scéně již probíhá jakási tichá „poslední večeře“. Manželský pár sedí naproti sobě na židlích u starého stolu, a znuděně jí svou polévku, lžíce po lžíci, dokud všichni diváci neusednou. Muž zapíjí polévku vodou. Hra může začít. „Nebude se ti to líbit, miláčku. Umřeš. Já jsem tě otrávila.“ Těmito slovy začíná eskapáda plná neotřelé komiky, humoru všedního dne, za nevšedních okolností.

Z inscenace Kdy to bylo naposledy. (Foto: Stará aréna)

Žena (Jana Horníčková) tráví svého muže, rozhodne se však být až do poslední chvíle tou hodnou ženuškou, domácí puťkou, která i v momentu posledních okamžiků svého manžela gruntuje a leští lustr. Muž (Martin Šmíd), střídavě věří a nevěří, že jeho manželka je schopna ho otrávit, přivádí i v osudových konečných chvílích svou manželku k šílenství. Jeden humorný dialog plodí druhý, vyvstává však vícero otázek než odpovědí. Postupně se tak z kontextu dialogů dozvídáme, že žena pouze pokračuje v rodinné tradici zbavování se manželů (její matka zastřelila otce). Zjišťujeme, že jed nezabírá, v nestřeženém okamžiku se situace otáčí a otrávená je i manželka. Nové otázky, nové vyřčené sny, společné vzpomínky. Absurdní koloběh života, nudy a šedi se tváří v tvář smrti stává zajímavým, pestrým a skrze bujarý smích se dostává i prostoru k lehkému zamyšlení se nad tím, jak žít tak, abychom se netrávili.

Oba herci ve vzájemné symbióze ztvárnili tak obyčejný, a přitom tak potrhlý manželský pár. Jak již výše zmiňuji, podstata tkví ve skvělém nosném textu. Pro oba herce musí být radost promlouvat dialogy, které nešustí papírem, nesou komiku, vyznívají absurdně, a přitom jsou živé.

Z inscenace Kdy to bylo naposledy. (Foto: Stará aréna)

Horníčková skvěla ztvárnila manželku, byť mírně neurotickou vražedkyni, která však svému miláčkovi chce jeho poslední chvíle co nejvíce zpříjemnit. Hlavně aby vše vypadalo jako nehoda – infarkt, sebevražda by totiž na manželku mohla vrhnout před sousedy špatné světlo, že manžel nebyl v manželství šťastný. Skrze svou pečlivou dikci dokázala Horníčková vytvořit celou škálu emoci, od klidné vyrovnané ženy přes labilní až po frustrovanou manželku.

Přestože byl Martin Šmíd malinko zastíněný Janou Horníčkovou, dokázal zdárně a plynule reagovat. Vytvořil postavu muže znuděného svým vlastním životem, který dostává vzpruhu až v momentě, kdy už může být pozdě cokoliv odžít. Namítnout by se však dalo, že muž, který se dovídá od manželky, že byl právě otráven, by jednal popudlivěji, s větším strachem a emocemi vyhrocenými na maximum.

Komorní komedie, sotva padesátiminutová, splnila, co měla. Diváci se bavili, byť je dost možné, že mnohým k tomu dopomohl nejeden svařák či punč z vánočních trhů na Masarykově náměstí. Ostatně předadventní hudební program z náměstí pronikl i během představení až do prostor Staré arény. To však nic neuškodilo familiární atmosféře, která v hledišti probíhala. A o to přesně jde. V předvánočním shonu se uklidnit, zasmát se a pomocí cizí perspektivy se mrknout na to, zda se vůbec ještě vyplatí dneska někoho trávit. Stačí si vymezit necelou hodinu času a můžete se zastavit do Staré arény na některou z dalších repríz.

*

Kdy to bylo naposledy. Autor Emmanuel Robert-Espalieu. Překlad Jaromír Janeček. Režie Jindřich Andrýsek. Premiéra v pátek 28. listopadu 2025. Recenze je psaná z první reprízy uvedené ve Staré aréně v Ostravě v sobotu 29. listopadu 2025.