Tereza Kavecká o roce splněných snů: Někdy je nutné jít na hranici fyzických a psychických možností

Nominace na Cenu Thálie, zisk Ceny Jantar, Libušky i Opavské Thálie za famózní ztvárnění janáčkovských postav… Dá se říct, že v posledním roce prožíváš šťastné období svého života. Jak bys uplynulý rok zhodnotila sama?

Ano, určitě se dá říct, že prožívám šťastné období, i když jsem životní optimista a snažím se hledat něco pozitivního i v méně šťastných obdobích. Užívám si naplno každého dne a dokážu se radovat i z maličkostí v podobě dobré kávy a upečené bábovky. Co se mé profesní dráhy týče, tam je pro mne velmi důležitá dobrá parta kolegů, se kterými spolupracuji. Ocenění a úspěchy jsou pro mne už jen třešnička na dortu.

Bylo pro mne velkým překvapením, kolik úspěchů přinesla jedna jediná role. A tou byla právě Káťa Kabanová. Kdybych měla popsat celý můj zlomový rok, Leoš Janáček byl v něm zcela zásadní. Uvědomila jsem si při práci na této roli, jak přesně dokáže jeho hudba přenést emoce. Jakou sílu má toto sdělení. Samotný proces zkoušení byl velmi náročný. Káťa se mi dostala doslova pod kůži. I z pozice ženy jsem prožívala její příběh velmi silně a hledala jsem správnou rovnováhu mezi zpěvem a herectvím. Nechat se strhnout emocí je pro zpěváka často nebezpečné. Zejména ve vypjatých pasážích a těch bylo v této opeře opravdu mnoho.

Tereza Kavecká s Cenou Jantar. (Foto: Petr Hlubek)

Co ti pomohlo najít tu správnou rovnováhu?

Jednoznačně velké předchozí zkušenosti. Rozvrhnout síly ve velkých rolích je velmi důležité. Znát svůj hlas a také nepodceňovat důslednou přípravu. Někdy je nutné jít na hranici svých fyzických a psychických možností, což tato role vyžadovala. Ovšem nejít na hranu až přímo na představení. Vše musí probíhat již během zkušebního procesu. Hledat cestu, která pomůže, ale neublíží. Právě toto hledání je vyčerpávající. Řekla bych, že jsem se dostala díky této roli do velmi dobré fyzické kondice (úsměv).

Máš na mysli svůj ponor do ledové vody? Když jsem viděl ten vizuál, okamžitě mě napadla otázka jestli jsi taky „bába z ledu” a otužuješ se…

Přesně tou ledovou vodou to začalo. Nejsem otužilec a byla to teprve má druhá zkušenost se studenou vodou v přírodě. Ta první byla velmi nepříjemná. Byla jsem jako dítě školou povinné s rodinou na bruslích a prolomil se pode mnou led. Pamatuji si ten pocit, když jsem divoce šlapala vodu a chytala se ledu, který se neustále prolamoval…Po celém těle jsem cítila miliony ostrých jehliček. Podobný pocit nastal i při focení vizuálu. Ale tam jsem šla do ledové vody dobrovolně a na malou chvíli.

Tereza Kavecká jako Káťa Kabanová. (Foto: Lukáš Wodecki)

Jak vypadá tvůj pracovní den? Kromě divadla také učíš na základní umělecké škole.

Jsou dny, kdy začnu pracovně fungovat v devět ráno a končím až v noci. Často nestihnu ani pauzu na oběd, tak se snažím sníst alespoň svačinu během cesty v autě. Tedy pokud ji nezapomenu doma. K výuce na základní umělecké škole musím zmínit ještě vedení operního studia a soukromou výuku zpěvu. Není to takto ale každý den. Přiznávám, je to kolotoč. Vždy se velmi těším na letní prázdniny.

Máš dvě talentované děti. Dotkla se jich tvá profese? Učilas je zpívat?

Obě děti mají k hudbě a k divadlu velmi kladný vztah. Syn se aktivně účastní divadelních představení ve Slezském divadle, kde účinkuje jak v opeře, tak v muzikálech a činohře. Dcerka stála na jevišti jako velmi malá, ale zpívat nikdy moc nechtěla. V útlém věku se soustředila spíš na tanec, ale i ten už opustila a momentálně nejvíc tíhne k muzikálům. Opakovaně ráda navštěvuje své oblíbené inscenace, mezi které patřila především Rebecca v ostravském Divadle Jiřího Myrona. Pokud jde o výuku zpěvu syna, svěřila jsem ho do péče skvělé učitelky a zpěvačky Zdenky Mervové, ke které chodí na hodiny zpěvu do ZUŠ v Opavě. U mne syn navštěvuje operně-muzikálové studio.

Tereza Kavecká získala letos i Opavskou Thálii. (Foto: Lucie Deutsch)

Říká se, že krev není voda, ale ty máš divadlo fakt v krvi. Během našeho rozhovoru také odbíháš na jeviště! Jak při takovém tempu vypadá tvá příprava na Vánoce?

Má příprava na Vánoce je minimální. V minulosti jsem zvládla péct i pár druhů cukroví, ale poslední roky se tomu cíleně vyhýbám. Má zkušenost je taková, že se vyzobalo jen pár oblíbených druhů a zbytek se vyhazoval. Úklid zvládám, stromeček samozřejmě bude a dárky přece nosí Ježíšek, tak tam starost odpadá (úsměv).

Vidím, že to právě nehrotíš. Co pro tebe tedy kromě práce znamenají Vánoce a jak je ráda trávíš?

Vánoce jsou pro mne především svátky radosti, klidu a rozjímání. Čas pro rodinu. Bohužel v provozu divadla jsou tyto svátky vždy pracovní a tak je náročné najít alespoň den volna na Štědrý den. Z pozice zpěvačky a ženy vnímám tyto svátky jako boj o přežití (úsměv).

To je síla! Stihneš aspoň nějakou svou oblíbenou pohádku, k níž se ráda vracíš?

Bez pohádky Tři oříšky pro Popelku by mé Vánoce nebyly úplné. Ta je pro mne nejvíc oblíbená. Pak mám ještě velmi ráda pohádky S čerty nejsou žerty, Sůl nad zlato a z novějších pohádek Anděl Páně a Dvanáct měsíčků.

A jakou hudbu preferuješ o Vánocích? Počítejme k ní samozřejmě i ticho…

Ano, ticho je pro mne nejvíc. Jsem neustále v „hlučném” prostředí a opravdu vyhledávám především ticho. Hudbu poslouchám nejčastěji na cestě autem a tam mám mix různých žánrů. Letošní svátky budu asi nejvíc poslouchat muzikál Hello, Dolly, který bude mít premiéru ve Slezském divadle 1. března.

Dodejme, že je to absolutní klasika, o kterou se v Opavě postará etablovaný režisér a tvůj muzikálový kolega Oldřich Kříž. Divadlo je tvůj život a vypadá to, že to tak ještě dlouho zůstane?

Se Slezským divadlem v Opavě jsem spjata od svého útlého dětství a mám k němu velmi vřelý vztah. Svět jeviště je magický a když se podaří plnohodnotná a krásná inscenace, je to velká radost. Bohužel ne vždy se vše podaří dle našich představ… A mnohdy je to také o velkém stresu. Přála bych si, aby divadlo nadále dělalo radost nejen mně, ale hlavně divákům, a aby práce v něm dávala smysl. To nastane pouze za předpokladu, že bude přítomen tým lidí, kteří potáhnou za jeden provaz a bude zájem i stran publika. Jsem v tomto velký optimista a pevně věřím, že se nám dílo daří a divadlo v Opavě má zvučné jméno.