Režisér Jakub Šmíd: Podstatné pro mě je, že skrze Dostojevského Idiota můžeme vyprávět o našem světě

Mnozí nahlížejí na kvalitu inscenace skrze její aktuálnost. Je to i pro vás důležité hledisko?

Určitě. Nemá smysl dělat inscenace, které by se nevztahovaly k současnosti nebo k naší realitě. Proč dělat nějaké historizující ilustrace?

Máte pravdu, existuje mnoho různých pohledů na tutéž část historie. Vy jste svého času účinkoval v Morávkově inscenaci Kníže Myškin je Idiot v Brně. Je to tak?

Ano, to bylo v době mého hereckého angažmá v divadle Husa na provázku. Jedna z rolí, kterou jsem přejímal jako čerstvý absolvent JAMU, byl právě Gaňa v Idiotovi.

Vladimír Morávek měl určitě na mysli aktuálnost, ale spíše takovou tu uměleckou, inscenační, i když mu nechci ubírat na snaze také se vyjadřovat k tomu, co se děje. Já se v této souvislostí zeptám: Kde vidíte hlavní rozdíly v tom, v čem jste se pohyboval tehdy v Brně a v čem se pohybujete dnes v Národním divadle moravskoslezském?

Dívám se na to tak, že tehdy mi bylo třiadvacet let a dnes je mi jednačtyřicet. Jednotlivé aspekty života proto vnímám z výrazně odlišné perspektivy. V tuto chvíli je pro mě podstatné, že skrze Idiota můžeme vyprávět o našem světě, který určitým způsobem ztrácí spiritualitu. Dochází k úpadku hodnot i morálky. Takto dnes tuto látku čtu.

Přiznám se vám k dojmu, který jsem měl ze středeční zkoušky v generálkovém týdnu, tedy tři dny před premiérou. V jedné ze závěrečných replik hlavní postavy knížete Myškina jsou slova o realitě, cituji: „Všechno musí být jednoduché! Jasné! Nekomplikované! Žádné pochybnosti, žádné otázky – a proboha, hlavně žádná víra! To je nemoc naší doby. Smířlivost ke zlu a nesmiřitelnost k Bohu! Z Boha totiž neplyne zisk, kdežto ze zla se zbohatnout dá! Z nás se nestali jen ateisté, my jsme uvěřili v prázdno.“

A pak je v textu doklad génia Dostojevského v další, snad nejdelší replice knížete Myškina v celé hře: „Víš, co je zvláštní na fotoaparátu? Že uvnitř je vlastně úplná tma. Prázdno. Temnota. A pak, najednou, vklouzne dovnitř světlo. Jen na chvíli. Malinká chvilka, jako když zamrkáš. A přesto… v té tmě zůstane obraz. Otisk. Paměť. Jako by to světlo řeklo: Tady jsem byl. A tohle jsem viděl. Světlo se dá polapit, ale jen když mu rozumíš. Jen když ho miluješ… Ale dávej pozor, kam se díváš… A pamatuj: Není důležité, co vidíš skrze hledáček, ale co se na tebe dívá zpět.“

A úplně na začátku představení jde představitel Myškina Robert Finta úplně dopředu, téměř na přední hranu hracího prostoru před schody, které vedou „někam dolů“, a hledáčkem fotoaparátu se chvíli dívá do hlediště, pak zmáčkne spoušť a zazáří blesk z fotoaparátu. Teprve pak představení začíná. Tohle všechno ve mně zanechalo velmi silný dojem …

Nechtěl jsem mluvit konkrétně o křesťanství, snažili jsme zdůraznit, že duchovnosti z naší společnosti mizí. Jako by ji dnešní doba odsunula někam na poslední kolej. Vítězí pragmatismus a touha po moci a penězích.

Ano, o penězích je řeč ve hře snad nejčastěji ze všeho. A média jsou zase plná materiálů o ekonomice, cenách v obchodech a mzdách či a hrubém domácím produktu. O věcech přesahujících člověka se však mluví málo. Nicméně oba víme, že divadlo svět spasit nemůže. Ani politické divadlo těch nejvyšších kvalit. Ale přesto: Jste úplný sketik v tom, co může udělat dnešní divadlo se světem, ve kterém dnes žijeme?

Tak minimálně nejsem skeptik, to bych nedělal divadlo. To k sobě přitahuje lidi, kteří chtějí naslouchat. Chtějí, abychom jim vyprávěli příběhy, skrze které nahlédnou na život, který žijí.

Inscenační tým. Zleva light designer Karel Šimek, režisér Jakub Šmíd, scénograf Petr Vítek a kostýmní výtvarník Martin Chocholoušek. (Foto: Martin Kusyn)

Přejděme od obecné debaty konkrétně k vaší inscenaci: V čem vy sám vidíte hlavní rozdíly mezi společností, do které v době vzniku románu Idiot zasadil osobnost knížete Lva Nikolajeviče Myškina, a naší dnešní společností?

Nebylo pro nás podstatné vyprávět o nějakých Rusech z vysoké společnosti 19. století, ale o tom, že ta vysoká společnost můžeme být my. Západní civilizace ve vztahu ke zbytku světa. My se také chováme určitým způsobem rozežraně a rozmařile. Nemáme soucit se slabšími. Jsme draví a těžíme ze slabších.

Na zkoušce jsem neviděl na jevišti postavy z dob carského Ruska. Kostýmy, ať už Jepančinových, či Ivoginových byly pro mě znakem dnešních Jepančinů a Ivolginů, Rogožinů a dalších postav z Dostojevského díla. A kníže Myškin? Jednoho takového znám, žije přímo v Ostravě. Nebudu toho člověka jmenovat, mohl bych mu tím možná také v dnešním světě ublížit. Ale má mnoho společných rysů s postavou, kterou na jevišti vytváří představitel knížete Myškina Robert Finta. Mimochodem, Fintova herecká kreace se mi velice líbí. Stejně jako herecká práce řady dalších účinkujících. Zeptám se: V čem vy vidíte rozdíly mezi Nastasjou Filippovnou z románu Idiot a Nastasjou Filippovnou v podání Kamily Janovičové, která patří k těm nejvýraznějším a nejefektnějším postavám, které se ve vaší inscenaci před očima diváků objeví?

Snažili jsme se osvětlit příčiny Nastasjina excentrického chování. Dostojevkij je svým způsobem eufemistický a o svých postavách někdy jen vybraně ironicky hovoří. My jsme se chtěli dotknout témat zneužití moci a manipulace se slabšími a také tématu postavení ženy ve společnosti.

Mohli bychom si povídat ještě hodně dlouho o všem, co vaše inscenace nabízí. Pro tuto chvíli bych ale náš rozhovor ukončil přáním, ať se vám vaše vnitřní přání směřující k celkovému vyznění této vaší režijní práce v Ostravě vyplní. A potenciálním divákům mohu jen říct, že návštěva inscenace Idiot v režii Jakuba Šmída v Národním divadle moravskoslezském, na nově zrekonstruované scéně Divadla Antonína Dvořáka, se téměř na sto procent rozhodně nemůže stát promarněným časem.