Ostravský Idiot nabízí skvělé výkony Janovičové a Panzenbergera. Kvality své dřívější inscenace Médea však režisér Šmíd nepřekonává

Uvedení Dostojevského Idiota navazuje na tradici uvádění děl ruských klasiků, která ostravské publikum vždy vítá s očekáváním něčeho velkolepého. O tom, že se aktuální adaptace u všech diváků zcela nesetkala s tímto očekáváním, svědčí reakce bezprostředně po premiéře. Místa nadšeně aplaudujících diváků kontrastovala s těmi sedícími a vlažně tleskajícími. Bohužel jsem sekundovala těm druhým zmíněným, a to z několika důvodů.

Režisér Jakub Šmíd neměl lehkou situaci. Jeho dřívější vynikající inscenace Médea divákům přinesla mnohé překvapivé a vítané „aha“ momenty. Především silné režijní vedení hlavní představitelky z celého představení vytvořilo moderní inscenaci na půdorysu „oldschoolového“ díla. I díky tomu se mohli diváci nechat strhnout pozitivním očekáváním. A šlo to při pohledu na diváckou masu v hledišti cítit. Všeobecné ševelení se již v průběhu přestávky změnilo v rozpačité pohledy a dozvuky rozhovorů měly dovětky typu: „No uvidíme, co druhá část.“ A při odchodu z divadla již bylo jasné, že Idiot nebude hitem sezony.

Přitom všechno směřovalo k tomu, že právě Dostojevského slavné a hojně dramatizované dílo bude ostravským klenotem. Moderní výprava Petra Vítka, nápadité kostýmy Martina Chocholouška a vynikající hudba Ivana Achera tvoří umělecky vydařenou část představení a místy velmi dobře fungují. Avšak v kontextu uchopení jednotlivých postav, tempa celého představení a výběru herců se celý koncept rozpadá a nezachrání to ani vynikající výkony Kamily Janovičové v roli Nastasji Filippovny a Petra Panzenbergera v roli Rogožina.

Z inscenace Idiot. (Foto: Martin Kusyn)

V úvodu se diváci společně s knížetem Myškinem (Robert Finta) ocitají v nádražní hale. Na vyřezávaných lavicích pod hranatými hodinami a nápisem VÝCHOD v azbuce sedí celé panoptikum postav. Statický začátek pokračuje dynamickým přecházením postav a vytváří dojem, že v živém tempu se bude odehrávat i následující tříhodinovka. Avšak pomalé tempo dialogů sklouzává k nudným pasážím. Moderní vizuál tak nejde ruku v ruce s těžkopádnou režií.

Dramatizace Norberta Závodského vychází z překladu Libora Dvořáka. Hlavní lince, jak je cítit i ze silného kostýmního záměru, vévodí hlavní ženská postava Nastasji Filippovny. Ostatní postavy jsou méně výrazné. Děj tak sklouzává k tomu, že se snaží pojmout co nejširší záběr, ale působí rozvlekle až se lehce utápí v množství neuchopených nosných témat.

Jednotlivé postavy mají rozmanité kostýmy, které sice naznačují jejich charaktery, avšak na herecké úrovni se veškeré charaktery slévají do plytkých a nepříliš výrazných rozdílů. Kýžený kontrast mezi laskavým knížetem Myškinem a obyvateli Petrohradu není nijak výrazně umocněn, vyznívá naprázdno a nedostavuje se ani výrazná sympatie s chováním bezelstného epileptika.

Z inscenace Idiot. (Foto: Martin Kusyn)

Jakub Šmíd má evidentně sklon k výrazným ženským postavám. V případě Idiota dostala velký prostor Nastasja Filippovna v podání Kamily Janovičové. Jako jedna z mála postav má propracovanější charakterové vlastnosti, které jsou viditelné a velmi dobře procítěné. Navíc Martin Chocholoušek vytvořil sérii kostýmů, které dodávají postavě elegantní a sexy vzhled. Viditelné rozdíly zde můžeme pocítit především v kontrastu s Jepančinovou a jejími dcerami Aglajou a Alexandrou. Usedlá dvojice s mírně rebelující Aglajou působí v přítomnosti Nastasji Filippovny upraveně, ale nevýrazně, bohužel tento dojem zůstává především na úrovni kostýmní.

Je až s podivem, že tak kvalitní herecké obsazení nedokázal Jakub Šmíd dostatečně vést, aby vydoloval z každého herce maximum. Sabina Muchová v roli Jepančinové zbytečně působí hystericky, Sára Erlebachová coby usedlá Alexandra vytváří dojem, že se na jevišti ocitla bez jakéhokoli kontextu, a Hana Piterková se v roli Aglaji musí ještě mnohem více najít, aby její projev působil přesvědčivěji.

Kamila Janovičová a Petr Panzenberger. (Foto: Martin Kusyn)

Zatímco ženské postavy jsou velmi hlasité a místy až nehezky ukřičené, ty mužské mají spíše funkci rekvizitní. Napoleonsky vypadající Ivolgin (Tomáš Jirman) a Jepančin (David Viktora) se charakterově nedokáží příliš vybarvit, a tak za ně nejvíce hovoří vizuální vjem. Podobně na tom je i František Strnad v roli Tockého.

Výraznější role, kde jsou charakterové vlastnosti důstojně čitelné, připadly na Petra Housku (Lebeděv), Vojtěcha Johaníka (Ferdyščenko) a především Petra Panzenbergera (Rogožin). O kvalitách projevu u tohoto herce je skoro zbytečné cokoli rozvádět. Petr Panzenberger velmi přesvědčivě vytvořil ucelený obraz Rogožina se správnou dávkou zoufalosti a zhýralosti.

Robert Finta. (Foto: Martin Kusyn)

Do hlavní role knížete Myškina obsadil režisér poněkud prvoplánově Roberta Fintu. Drobný herecký korpus ho předurčuje k laskavému a naivnímu archetypu této postavy. Kladla jsem si otázku, proč zrovna zde režisér nesáhl po možnosti vytvořit pro jiného herce náročnější výzvu, aby byl efekt postupný a zajímavý. Robert Finta má jistě své místo v souboru a v inscenaci Podoba věci ukázal, že mu sedí i floutkovský typ, nicméně na hlavní roli, navíc tak známé postavy, neoplývá dostatečným hereckým projevem. Kníže Myškin v jeho podání je velmi nepřekvapivá sázka na jistotu, která prostě dřív nebo později začne nudit.  Ve srovnání s vynikajícím výkonem Jiřího Vyorálka či Pavla Lišky v brněnské adaptaci Kníže Myškin je idiot nepřináší tato volba výraznou stopu.

Samostatnou a velmi kvalitní složkou inscenace je hudba Ivana Achera. Působivý doprovod sice místy zastiňuje děj i dialogy (což znevýhodňuje především diváky na balkoně a na galerii), ale kvalitou tyto složky převyšuje. Třešničkou na dortu je především píseň v podání Kamily Janovičové.

Z inscenace Idiot. (Foto: Martin Kusyn)

Stejně jako si kdysi vylámalo zuby na inscenaci Idiot Dejvické divadlo, ani na ostravské scéně nedošlo v nové dramatizaci k inscenačnímu ohňostroji. Za výrazným posunem ve scénografii, která se Národnímu divadlu moravskoslezskému poslední dobou velmi dobře daří, tentokrát pokulhává režie, což je zrovna v případě Dostojevského díla výrazná škoda.

*

Idiot. Autor literární předlohy Fjodor Michailovič Dostojevskij. Dramatizace Norbert Závodský. Překlad Libor Dvořák. Režie Jakub Šmíd. Dramaturgie Pavel Gejguš. Scéna Petr Vítek. Kostýmy Martin Chocholoušek. Hudba Ivan Acher. Recenze je psaná z premiéry uvedené v sobotu 10. ledna 2026 v Divadle Antonína Dvořáka, které je součástí Národního divadla moravskoslezského v Ostravě.