Kolikrát je třeba vrhnout kostkou, než nastane Můj šťastný den, vědí ve Slezském divadle

Alžběta Matoušková sestavila Slezskému divadlu pestrý dramaturgický plán sestávající většinou z dramat současných i klasických napříč celosvětovým spektrem. Přestože sázka na současnou polskou, mírně experimentální komedii Lov na losa byla ze strany Slezského divadla poměrně odvážným tahem, který se divadlu příliš nevyplatil, tak francouzská komedie Můj šťastný den je sázkou na jistotu. Dramaturgyně vystihla přesně to, co opavské obecenstvo potřebuje. Tedy přesněji řečeno zábavný obsah, o který je možno se textově opřít a který zároveň počítá s jednoduchými opakujícími se vzorci. Divákovi se tak dostává příběhu nahlíženého z mnoha nejrůznějších úhlů. Příběh se opakuje stále dokola a udržuje pozornost diváka jako perpetuum mobile, postavy zůstávají, mění se však jejich vzájemné relace.

Dvojice francouzských dramatiků, jenž jsou autory právě uvedené komedie Můj šťastný den, není pro českou veřejnost zcela neznámá. První z dramatiků, Patrick Haudecœur, se českému divákovi představil (nejenom) prostřednictvím Divadla Mír v pozoruhodné grotesce z prostředí divadla na divadle pod titulem Mátový nebo citron. Další z Francouzů, Gérald Sibleyras, je rovněž českému obecenstvu známý, a to především ze satirických komedií. Oba společně pak napsali situační komedii zasazenou do rozděleného Berlína 80. let, již pod názvem Berlín Berlín před dvěma lety inscenovalo Divadlo Bez zábradlí v Praze.

Z inscenace Můj šťastný den. (Foto: Lucie Deutsch)

Můj šťastný den je tak další společná komedie francouzských autorů. Celosvětová premiéra se konala poměrně nedávno, v září 2024 v pařížském divadle Theatre Fontaine. Ani ne rok a půl poté vstupuje ve Slezském divadle v Opavě poprvé i na české jeviště. Příběh je jednoduchý, ale nosný. Sébastien (Martin Valouch) se svou manželkou Valérií (Tereza Bartošová) navštěvuje své dlouholeté kamarády – neúspěšného ale dobrosrdečného herce Gauthiera (Vít Pištěcký) a finančníka Francka (Daniel Volný), který je ve vztahu s dobře zajištěnou Marií-Noëlle (Vladimíra Vokůrková), jež je dědičkou paláce se zámeckou zahradou.

Přestože Sébastien vede poklidný život, nabude dojmu, že je oproti svým přátelům věčný smolař. Vzpomene si, že před lety si s přáteli hodili kostkou o to, kdo dostane Marií-Noëlle. Šestka tehdy padla Franckovi. Osud je však zdánlivě milostivý a Sébastienovi nabízí opakované možnosti vrhu kostkou. Sébastien se tak dostává do nových alternativních světů, kde se vztahy mezi přáteli mění po každém novém vrhu kostkou. Nastávají tak nové situace, které jsou však s každým vrhem složitější a zamotanější… Postavy se dostávají do opakující se smyčky, se kterou se především Sébastien bude muset vypořádat.

Z inscenace Můj šťastný den. (Foto: Lucie Deutsch)

Režisér a zároveň šéf činohry Slezského divadla Michal Spišák dostal zdánlivě snadný úkol. Mohl se opřít o silný text, který se ve Francii setkal s velkým úspěchem. Na základě jednoduchého děje, který se neustále v různých variacích opakuje, vystavěl Spišák s pomocí kvalitní herecké práce inscenaci, která nabízí divákům postupně gradovaný humor. Ten se projevuje především ve srovnávání jednotlivých scén. Vzájemné vztahy mezi postavami se proměňují, rámec probíhající situace však zůstává stejný. Jediný, kdo si je proměny vědom a kdo se tak stává jakýmsi bohem, který pomocí vrhu kostkou proměňuje svůj osud, je samotný Sébastien. Ostatní postavy jsou nuceny přijmout roli, kterou jim osud přidělí, aniž by si jakoukoliv změnu vůbec připustily.

Na výrazné scénografii a kostýmech herců se podíleli bratři Jaroslav a Miroslav Daubravovi. Divadelní prostor hýří pestrými barvami. Nejdominantnější však je tyrkysově modrá stěna, která se táhne přes zadní prostor celého jeviště a divák tak může sledovat prostor plný výklenků a rámečků naplněnými vázami, květinami, lampami a dalšími dekoracemi. Podobně tak i kostýmy herců či zejména hereček prýští barvami. Zaujmou svou moderností či v případě hlavní postavy smolaře Sébastiena svou unylostí, nestrhávají však na sebe více pozornosti, než je třeba.

Martin Valouch. (Foto: Lucie Deutsch)

Velký kus práce na jevišti odvedli herci. Nejvýraznější postavou na jevišti byl Martin Valouch v roli Sébastiena. Jeho postava jako jediná mohla zasvěceně pomrkávat na diváky a hrát s nimi společně hru na alternativní světy. Valouch tam mohl využít rejstřík svých bohatých emocí. Od nabručeného páprdy, který láteří na svůj osud, přes muže, který objevuje slasti i strasti nepoznaných životních rolí, aby v závěru s možná až příliš okatým morálním ponaučením přijal vděčně své původní stanovisko. Valouch se tak sice interpretačně převtěluje neustále do stejné postavy, ale je nucen odlišně reagovat, protože netuší, v jakých relacích k ostatním postavám se po novém vrhu kostky nachází.

Velmi dobré herecké výkony předvádí i zbylá čtveřice herců. Tereza Bartošová i Vladimíra Vokůrková ztvárňují své postavy věrohodně ve všech aspektech vzájemných vztahů k dalším postavám. Obě dokážou artikulačně i pohybově obsáhnout celé poměrně rozsáhlé jeviště. Zároveň však obě herečky patří k podobným hereckým typům a můžou tak divákovi v nejedné scéně splývat. To však v žádném případě neplatí o postavách Sébastienových kamarádů, které ztvárnili Daniel Volný a Vít Pištěcký. Oba herci disponují odlišnou fyziognomií a liší se také hlasovým projevem. Zatímco Volný si pohrává s hlasovou intonací, kterou dle situací proměňuje, Pištěcký pracuje s velmi výrazným hlasovým projevem, nejzvučnějším ze všech herců.

Z inscenace Můj šťastný den. (Foto: Lucie Deutsch)

Na premiéře je však prozatím patrná i přirozená opatrnost prvního uvedení. Herecké výkony ještě hledají definitivní jistotu. A v některých pasážích je stále cítit, že inscenace je teprve na začátku své cesty. Herci místy volí spíše bezpečné řešení, které jim poskytuje silný text, místo toho, aby nalezli svůj originální výraz. Věřím však, že s následujícími reprízami tato opatrnost postupně vymizí a Slezské divadlo v Opavě se postupně dopracuje ke svébytné komedii, která bude výstavním kusem dramaturgie činohry. Dlouhotrvající potlesk diváků svědčí o tom, že je tvůrčí tým na správné cestě.

*

Můj šťastný den. Autoři Patrick Haudecœur a Gérald Sibleyras. Překlad Alexander Jerie. Režie Michal Spišák. Dramaturgie Alžběta Matoušková. Scéna Jaroslav Daubrava. Kostýmy Miroslav Daubrava. Recenze je psaná z premiéry uvedené v neděli 1. února 2026 ve Slezském divadle v Opavě.