Ostravu vnímáme jako jednu z hlavních zastávek turné, říká Roger Miret z Agnostic Front před koncertem v Barráku

Co si vybavíte jako první, když řeknu Ostrava?

Jedinou vzpomínku, co mám, jsou fanoušci tehdy na koncertě. Vybavuji si, že byli plní energie, naprosto oddaní a nadšení. Potkali jsme tam dobré lidi. Ostravu vnímáme jako jednu z hlavních zastávek turné. Věřím, že všichni, kdo letos na koncert přijdou, budou také nadšení a budou se skvěle bavit.

Co tedy od vašeho vystoupení můžeme očekávat?

Dáme do toho všechno, co umíme. Dáme do koncertu celé srdce. Milujeme koncerty a hraní před publikem. Jestli mám prozradit něco, co můžete očekávat, tak určitě i písně z aktuálního alba Echoes in Eternity. Myslím si, že tak čtyři nové skladby zahrajeme. Samozřejmě přijdou na řadu naše klasické songy, které všichni chtějí slyšet, ale nové písně chybět nebudou.

Zmínil jste album Echoes in Eternity, které vyšlo loni v listopadu. Když jste vaši zatím poslední studiovou nahrávku připravovali, měli jste v plánu přijít se skladbami, které se ponesou v duchu vašich starších songů, nebo hlavní myšlenkou bylo, že vytvoříte nějaký nový, čerstvý hardcore materiál?

Když jdeme nahrávat nové songy, nikdy neplánujeme, jaké by měly být. Nikdy nepřemýšlíme tak, že by měly znít jako něco, co jsme vytvořili dříve. Když jsme stoprocentně přesvědčeni, že vše pasuje, jak má, tak je nahrajeme. Tak to prostě je. Krása Echoes in Eternity spočívá v tom, že je to album, kde najdete průřez celou naší kariérou, a navíc něco nového. Můžete slyšet nový nečekaný zvrat, nový hardcorový rys.

Když hrajete vaše nejznámější songy jako Gotta Go, For My Family, My Life My Way, Old New York a podobně, přemýšlíte při nich o stejných věcech, nebo máte při každé show v hlavě jiné obrazy?

Každý koncert je jiný. Samozřejmě že když tyto skladby hrajeme, tak jsou více prožívané a jsme do nich více zapojení, ale vždycky záleží na konkrétním momentu na určitém místě. Každý při dané show cítí něco jiného. Popravdě řečeno vůbec nejde o to, zda při těchto písních přemýšlím o něčem z minulosti, nebo se soustředím na něco, co zrovna vytváří má mysl. Důležitější je, jak tyto skladby působí na fanoušky a jaké jsou jejich vzpomínky na ten koncert.

Ptáte se často sám sebe, proč zrovna vy jste členem jedné z nejvýznamnějších hardcore kapel v historii, která má takový vliv na komunitu či scénu?

Ne, na to se fakt neptám (smích)… Rozhodně nebylo naším záměrem stát se slavnými nebo něco takového. Nemyslím si, že by se můj život poté, co jsem se stal členem kapely Agnostic Front, nějak změnil. Žijeme normální denní životy jako každý jiný, nic rozdílného. Když někam přijedeme, zajdeme se podívat do města, někam se projít. Jsme, kdo jsme. Můžete za námi na koncertě přijít, pokecat, potřást si rukou, vyfotit se. Takoví jsme. Jsme tady pro fanoušky. Je příjemné slyšet, že máme vliv na nějaké kapely. Za to jsme vděční, ale v podstatě jsme normální lidé. Stejní jako vy. Jen já mám mikrofon.

Co je pro vás nejtěžší v hudebním průmyslu?

Pro nás je důležité, že můžeme dělat, co děláme. Milujeme, co děláme. Užíváme si, že můžeme cestovat a hrát po celém světě. Hudební průmysl se stará o to, aby naše skladby byly na cédéčkách a vinylech dostupné na celém světě. To je jediné, na co se zástupců vydavatelství ptáme. Jinak děláme to, co nás baví dělat.

Řekl byste o sobě, že jste šťastný muž? I vzhledem k tomu, že jste nevyrůstal v době sociálních médií…

Jsem velmi, velmi šťastný, že jsem nevyrůstal v době, kdy byla sociální média. Pro mě jsou sociální sítě zkáza, přispívají k úpadku hodnot. Jen si vezměte, kolik interpretů se stalo přes noc úspěšnými kvůli TikToku nebo něčemu podobnému. Mně tam chybí ten osobní faktor. Pro nás, když jsme vyrůstali, byla důležitá důvěrnost. To je naprosto klíčový pojem. Na scéně každý znal každého, navštěvovali jsme se, spojovali síly, zajímali se, kde bude další koncert. Scénu jsme budovali společně, jako lidé. Rozumím nezbytnosti sociálních médií, ale v současnosti diktují příliš mnoho věcí. Dokonce mívám na našich koncertech o tomto tématu proslov. Uslyšíte jej i v Ostravě. Osobně oceňuji více skutečné přátelství na úkor sociálních médií.

Jakým největším osobním výzvám či těžkostem v současnosti čelíte?

To je zajímavá otázka. Pokud nějaké jsou, moc se jimi nezabývám. Snažím si zachovat pozitivní myšlení. Nechci se utápět v něčem negativním. Moje největší výzva prostě je, abych byl dobrým člověkem, upřímný a opravdový. Nechci být součástí něčeho, co není opravdové. Dělám maximum, abych ovládal mé ego a následoval to, v co věřím, abych byl dobrým člověkem.

Slyšel jste nějaký příběh, že některý z vašich songů změnil život vašeho fanouška?

Takové příběhy slýchávám často. Stalo se mi to dokonce na mé svatební cestě. Byli jsme s mou ženou v Řecku a přišel za mnou fanoušek, že mu naše písně změnily život, když procházel těžkým životním obdobím. To je skvělé! Tohle je pro mě skutečný úspěch a můj smysl života, že můžu pomáhat lidem zvládnout a překonat jejich obtížné časy.

Co máte rád na tom, že stárnete?

Stárnutí je zajímavé. Myslíval jsem si, že ve stáří už všechno známe, všechny otázky i odpovědi. Že je život jasný a snadný. Ale samozřejmě to tak není, ve skutečnosti je to mnohem obtížnější. Když stárneme, začínáme se potýkat se zdravotními problémy. Přichází strádání, když nás opouštějí lidé, se kterými jste vyrůstali, nebo rodinní příslušníci. Ale na druhou stranu se s tímto obdobím pojí velká radost. Třeba loni jsem se stal dědečkem. Své děti a svou rodinu miluji. Určitě však stárnutí není tak jednoduché, jak jsem si dříve myslel.

Kdy jste k sobě upřímný a kdy nikoliv?

Vždycky jsem k sobě upřímný. I co se týká zdraví. Dělám, co dělám do té doby, dokud cítím, že můžu. A jsem schopný koncert zvládnout. Nemám zapotřebí, abych se ocital v nějakém nebezpečí. V současnosti se však cítím skvěle, všichni se cítíme skvěle, milujeme koncerty. A upřímně, jsou to právě fanoušci, kteří přicházejí na náš koncert, kteří nám dodávají energii a vděčnost.

Dočkají se fanoušci Agnostic Front v letošním roce nějakého překvapení?

Pro mě je pořád největší překvapení naše poslední album. Když jsme jej připravovali, bylo to naprosto parádní. Jsme rádi, že jsme mohli nahrávat nové songy, které nyní máme v playlistu. Podle mě jsme toho už udělali hodně. Vydali jsme třináct studiových alb, nahráli jsme dokument, zrealizovali jsme nějaké sólové projekty, kytarista Vinnie má projekt The Outlaw Vinnie Stigma. Je toho fakt dost. Nyní si užíváme turné s kapelami, potkáváme se s kámoši, seznamujeme se s novými lidmi. Jestli něco přijde, předpokládám, že se to dozvíte a já se to dozvím taky.