Sentimentální pijáci Miroslava Černého jsou čtenářskou degustací, která navazuje na Moudrost stezky

O nejmladší beletristické knize Miroslava Černého Sentimentální pijáci píše Petra Štajnerová v doslovu jako o dvojníkovi jeho o rok mladšího díla Moudrost stezky. Zjevná vzájemná návaznost je jasná při prvním pohledu na přebaly obou svazků, které jsou až na titul a pár dalších drobností svým designem totožné. Po mnoha básnických sbírkách si Černý našel v této nové linii své tvorby cestu i k prozaickému textu. Moudrost stezky i Sentimentální pijáci jsou sbírkami prozaických i básnických textů krátkého rozsahu, nebo, chceme-li, jakousi čtenářskou degustací. Tu si může samozřejmě dopřát široké čtenářské publikum, ale milovníci Divokého západu, westernů a vyprávění o dalekých krajích si ji pravděpodobně užijí dvojnásob.

Dojem čtenářského „koštování“ nevzbuzuje ani tak žánrový rozptyl textů ve sbírkách jako spíše motivy v nich, které jsou pro průměrného středoevropského čtenáře dobrodružné, exotické nebo jen prostě málo známé. Americká divočina, kultury původních obyvatel Ameriky, cesty do Asie, Maroka… S každým dalším textem se octneme v novém, neznámém koutě světa, který nám může nabídnout další mnohost své kultury. A prostřednictvím těchto, pro většinu z nás exotických, pro autora důvěrně známých, kultur a míst, vede kniha čtenáře k úvahám o lidství. To nesouvisí s zeměpisnou polohou, jazykem, ani příběhy pohádek na dobrou noc. Souvisí s emocionalitou a dalšími věčnými, neměnnými principy, které Černého texty nesou.

Nezáleží, zdali čteme o původním Američanovi v kalifornském kempu, japonském šermíři, osudu Karla Maye nebo o protagonistovi Richardovi. Vidíme, že lidství, nehledě na lokalitu, čas či fázi industrializace kultury, má stejné podoby, principy a atributy. Toto je v Moudrosti stezky realizováno hlavně skrze motiv cesty, v Sentimentálních pijácích se téma lidství zhušťuje do reflexe mužství a mužského přátelství, a to především prostřednictvím Richardova vztahu s alkoholem, psaním a okolním světem obecně.

Texty ve sbírce jsou intimní, míří až do středu svědomí, do nitra emocionality. Zjevná podobnost Richarda s autorem umocňuje dojem osobní zpovědi či meditací nad vlastním osudem. Problémem Richardova života je alkohol, který v určité míře prostupuje většinu textů knihy. A kde není alkohol, tam je emocionalita, kterou alkohol rád přivolává.

Richard samozřejmě není jediným sentimentálním pijákem, kterého nám Černého kniha představuje. (Na straně 57 je dokonce jejich seznam!) Volba pijáctví jako leitmotivu by mohla vést k idealizaci, k té ale nedošlo. Autor neopomenul jeho negativní důsledky na život jedince, stejně jako jeho estetickou či citovou hodnotu. Alkohol je představen jako útočiště pro mužskou křehkost a emocionalitu, sentimentalitu, sensibilitu. Patosu, pokud se začne objevovat a růst, texty zatnou tipec. Většinou tím, že skončí a my se další četbou dostáváme k novému textu, novému časoprostoru, novým motivům.

*

„To by tak hrálo,“ pomyslel si nahlas a do skleničky, ze které se u nich doma pije turecká káva, si dolil červené víno. „Ať si páni docenti z antikultovního hnutí připraví obžalobu sami a mě do toho netahají. No nemám pravdu?“ řekl do prázdného bytu, a když mu nikdo neodpovídal, obrátil skleničku s révou dnem vzhůru a obratem ji zase dolil.“

*

Sentimentální pijáci jsou tedy stejně jako Moudrost stezky čtenářskou degustací, přehlídkou pestrých motivů a drobných prozaických i básnických žánrů, za kterou se skrývá společné téma. Je ale otázka, zdali by nám některé z textů nemohly nabídnout více. Struktura knihy drží právě díky tomu pohromadě, avšak u některých příběhů je to škoda. Texty sice nahazují udičku úvahám, ale při souvislejší četbě se tak nějak drolí. Skoky po celém světě vedou k neklidu, ztrátě pozornosti. A různorodé příběhy tak přicházejí o potenciál. Stávají se totiž jen tou degustační jednohubkou, která slouží účelu knihy jako celku.

Je pochopitelné, že formát i téma této sbírky má komunikovat něco více než cestopisné anekdoty, mýty,či pohádkové příběhy o starých medvědích stezkách. Kdyby jim ale bylo necháno více prostoru, nepůsobily by tak ukvapeně, pomíjivě.

*

Miroslav Černý: Sentimentální pijáci. Počet stran: 68. Vydalo nakladatelství Pavel Kotrla – Klenov v Bystřičce roce 2025.