Ze života hmyzu na Janáčkově konzervatoři: Když studentům rostou herecká křídla

Ze života hmyzu je text, který se na českých jevištích neobjevuje pravidelně ani příliš často. Poslední uvedení proběhlo v roce 2024 v Národním divadle Brno. Pro potřeby maturitního představení jde o pochopitelnou volbu z hlediska rovnoměrného hereckého prostoru všech zúčastněných.

Tříaktová hra to umožňuje. Než se děj naplno rozvine, na samém začátku se divákům naskytne pohled na celý ansámbl v minimalistické scéně tvořené zavěšenými igelitovými plachtami. Pestřejší jsou kostýmy. Každý hmyzí druh je čitelně odlišen barvou, doplňky, rekvizitami i stylizovaným pohybem herců.

Daniel Hrůza a Magdaléna Kubatková. (Foto: Maxim Bajza)

První akt patří motýlům. U nich se nejvýrazněji projevila barevná odlišnost kostýmů. Motýlí dámy se představily v plandavých halenkách s vějíři v ruce, pánové motýli v županech a s brýlemi. Magdalena Kubatková jako půvabná a svůdná Iris si získala většinu pozornosti excentrickým vystupováním.

Jejím druhem Victorem byl Štěpán Válek, který zde působil úsporně a zamlkle, což však později vyvážil v rolích Chrobáka a Parazita, jež od sebe jasně odlišil. Třetím výrazným motýlem byl básník Felix v podání Daniela Hrůzy, který se do polohy nešťastně zamilovaného a stydlivého motýla vtělil s přesností.

Jakub Samlík a Hana Piterková. (Foto: Maxim Bajza)

Jakub Samlík a Hana Piterková se objevovali jako vášniví a rozdovádění motýli Otakar a Clythia; zejména Samlík působil energicky a dravě láskychtivě. Opomenout nelze ani prvek mávání zkříženými dlaněmi před hrudníkem jako symbol motýlího letu či použití vysokého „brnčení rty“ jako zvukového efektu. Celou první situaci mlčky pozoroval Tulák v podání Aloise Bartoně. Ten poté kostým (černý klobouk a kabát) spolu s rolí nenuceně a přiznaně předal kolegovi Jakubu Samlíkovi.

Bartoň ve druhém aktu vystupuje jako Cvrček, jemuž sekunduje paní Cvrčková v podání Karolíny Mikové. Cvrčci, odění do zelené, jsou ustaraní z vybavování nového bydlení. Jejich poklidné žití však ukončí Hrůza, tentokrát jako Lumek, který tak činí kvůli své Larvičce (Hana Piterková). Ta je v růžovém overalu rozkošná a Piterková jí dodává lehký nádech dětské zvídavosti i nevychovanosti.

Alois Bartoň.

S cvrčky se prolíná linie brouků chrobáků, řečených hovniválů, kteří opatrují svou kuličku jako oko v hlavě. Aleš Huntík (později rovněž Tulák) a Apolena Oujeská ztvárnili Chrobáky s notnou dávkou hamižnosti, u Oujeské po ztrátě kuličky až s cholerickou agresivitou. U Huntíka lze vyzdvihnout pohybovou složku projevu, kdy jako chrobák využívá sekavé pohyby rukou či kotrmelce.

Z inscenace Ze života hmyzu. (Foto: Maxim Bajza)

Třetí akt se zaměřuje na společenství mravenců. K dosud jmenovaným hercům se přidávají mladší kolegové z ročníku Václava Klemense. Všichni jsou oděni do černé, včetně kukel. Znázornění mraveniště bylo překvapivě jednoduché a funkční. Herci si vystačili s červeno-bílou páskou (užívanou například při dopravních uzavírkách), kterou napnuli do tvaru trojúhelníku, a mraveniště bylo na světě. Pohyby byly čistě mechanické a mluva sborová, což podpořilo dojem vojska, zvláště když se následně hovoří o válce s červenými a žlutými mravenci.

Z inscenace Ze života hmyzu. (Foto: Maxim Bajza)

Možná je škoda, že se pánové neprojevili více hudebně; Samlík totiž na začátku jen krátce zabrnkal na kytaru a později se přidal i Alois Bartoň s houslemi.

Celkově se tímto titulem mladí umělci symbolicky „vylíhli“ ze studentských kukel a nyní již mohou roztáhnout svá herecká křídla. Někteří již například vstoupili do souboru činohry NDM, jiní v divadlech hostují. A to je jejich nejlepší vizitka.

*

Ze života hmyzu. Autor Karel a Josef Čapkovi. Režie Peter Gábor, Alena Sasínová-Polarczyk. Dramaturgie Alice Olmová. Scéna Peter Gábor. Recenze je psána z derniéry odehrané v pátek 20. února 2026 na Janáčkově konzervatoři v Ostravě.