Vladimír Čapka před premiérou inscenace Bůh: Nikdo nemá právo někomu zničit život nebo ho někomu dokonce vzít

Ve hře Bůh hrajete postavu muže jménem Richard Gärtner. Jaký je to člověk?

Těžká otázka! Ale myslím si, že je to člověk, který po smrti své manželky ztratil smysl života! A proto, ač relativně zdravý, žijící ve spokojené rodině, jeden syn je poslancem a druhý architektem, chce ukončit svůj život ne skokem pod vlak nebo z okna, ale pomocí léků a za asistence lékaře. Je natolik silný, že to chce provést za každou cenu, nebo je to slaboch, který si se životem bez milované osoby neví rady? Co já vím? Ale vím, že je to člověk z masa a kostí, tak jako já, vy, oni, se svými přednostmi a slabostmi, člověk přemýšlející o životě, člověk ve svém zralém věku přemýšlející o tom, co prožil. Zda vše bylo správné, či naopak, a zda mnoho věcí mohl udělat líp.

Přečetl jsem si text hry, a myslím si, že autor tím, jak napsal Gärtnera, vytvořil zcela záměrně postavu muže v situaci, které divák rozumí, ovšem v duševním rozpoložení, které zcela nechápe. Ano, ovdověl, je přesvědčen, že nedokáže dále žít bez ženy, ale má přece dva syny i vnoučata… Vy jste rodič, a také otec. Kdybyste se nedejbože ocitl ve stejné situaci jako Gärtner, co byste dělal vy?

Je těžké odpovědět na otázku, co by kdyby! Ale myslím si, a rodiče mě tak vychovali, že překážky se mají překonávat a nezáleží, kdy do cíle doběhneš, ale hlavně doběhni, a pokud možno s čistým štítem. S vědomím, že všichni kolem a nejbližší obzvlášť jsou na tom OK!

V ději hry jsou kladeny otázky ve smyslu, zdali je život například boj, nebo dokonce utrpení. Je podle vás možné, aby člověk nebyl vděčný svým rodičům za to, že se narodil?

Myslím si, že možné je vše. i to, o čem jsme si mysleli, že možné není. Já bych to nenazval vděkem, ale spíš poděkováním za to, že láska mých rodičů mi umožnila se narodit a žít pokud možno plnohodnotný život a předávat ho dát.

Na zkoušce inscenace Bůh. (Foto: Martin Kusyn)

Než položím další otázku, zeptám se vás, zdali jste věřící křesťan, nebo ateista. Nechcete-li nemusíte odpovědět. Souhlasíte s tvrzením, že lidský život je dar od Boha? A že člověk sám nemá právo zničit lidský život včetně svého vlastního?

Na vaši otázku odpovím, že do kostela nechodím. Ale, když tam jsem, sáhne na mě NĚCO, co mi říká, koukej, poslouchej a vnímej!!! Koukej na tu krásu (vytvořenou lidmi), ten klid, a čichej vůni kadidla. To pochází od Boha? Nechci se nikoho dotknout ani v nejmenším. Ne, od lidí! I lidský život pochází od lidí! Tedy nesouhlasím s tvrzením, že lidský život je dar od Boha! Člověk je tvor složitý, lidstvo snad nepoučitelné, ale NIKDO nemá právo někomu zničit život, nebo jej někomu dokonce vzít!

Je jen otázka šťastné náhody, že člověk žije šťastný a spokojený život, nebo něco takového závisí ještě na dalších věcech? A na jakých?

Šťastný a spokojený život záleží, myslím si, na mnoha okolnostech a na věcech, které nemůžu jako jedinec ovlivnit. Válka, mír, katastrofy! Není to samozřejmost. Znamená to také vložit do svého života nějakou invenci, přičinit se. V dobrém slova smyslu, je to tvrdá práce.

Na zkoušce inscenace Bůh. (Foto: Martin Kusyn)

Co je podle vás zapotřebí, aby se člověka netýkalo přísloví „Neštěstí nechodí po horách, ale po lidech?“

To, kdybych věděl, tak si to nechám patentovat.

A já bych vám hned za ten patent nabídl velice slušný obnos, kdybych na to měl. Přejdeme teď přímo ke hře. Když jste si poprvé přečetl text hry Bůh, vzpomenete si na několik prvních myšlenek, které vám proběhly hlavou?

Napadla mě spousta věcí. Život, smrt, láska, láska k ženě, láska k dítěti. čas umírání, vzpomínka na rodiče, na mnohé hezké, ale i ošklivé věci, které život přinesl, a nebylo jich málo, na dětství, na babičky, dědečky… těch myšlenek bylo nepřeberné množství. Jak bych se já zachoval, dokázal bych se já takhle rozhodnout?! Nevím, nechávám to otevřené.

Nevzpomínám si na žádný váš herecký výkon, ve kterém by byly nějaké výrazné nedostatky. Myslím, že nebudu přehánět, když řeknu, že vaše výkony vždy patřily k těm nejlepším. Říká se, že podmínkou dobrého hereckého výkonu je buď souznít s postavou, ztotožnit se s ní, nebo jít proti ní. Existují však herci, kteří se pohybují na škále různé intenzity emocionálního propojení až po čistě technické ztvárnění role. Kam byste zařadil sám sebe v případě postavy pana Gärtnera?

Nerad se někam zařazuji, to bych potrhl, proto si emocionální a technické věci nechám pro sebe! Trocha tajemství neuškodí.