Agnostic Front hardcorovými ikonami prostě jsou. V Ostravě stoprocentně potvrzeno

Agnostic Front jsou jednoznačně multigenerační kapelou. Od svého založení před 46 lety ovlivnili nejednu generaci. Jak bylo zmíněno v rozhovoru s jejím frontmanem pro náš web, v Ostravě předvedli hodinový energický průlet tvorbou, kde došlo na očekávané skladby, ale i na novinky (Way of War, You Say, Sunday Matinee) z loňského alba Echoes in Eternity.

Frontman Roger Miret. (Foto: Aleš Honus)

Ačkoliv nikdo u této americké party nepředpokládá, že přijde s něčím objevným, tak to, s čím přijde, má vždy velkou cenu. A platí to i pro koncerty. Agnostic Front se totiž dá věřit a jejich projev je upřímný a opravdový. Nijak stylizovaný. Prostě hoši ulice a koncertních pódií. Kytarista Vinnie Stigma, který loni v prosinci oslavil 70 let, poletoval po stagi jak vlčák za běžícím zajícem, a asi mu to bylo málo, takže neváhal a skákal mezi fanoušky v publiku. Ti pak dostali dárek díky tomu, že při písni Friend or Foe mohli vytvořit moshpit a řádit kolem něj, když se zase projednou ocitl mezi davem v prvních řadách.

Kytarista Vinnie Stigma. (Foto: Aleš Honus)

Vše odsýpalo, jak má, a stejně jako jsou postupně otevírána okýnka v adventních kalendářních, vytahovala kapela jedno hardcorové eso z rukávu za druhým. Zazněly také třeba My Life My Way, Old New York, Matter of Life & Death nebo Victim in Pain.

Přestože testosteron pracoval na plné obrátky a skákalo se ostošest, bylo patrné, že nad vším chováním ční přirozený respekt. To rozhodně nebylo málo. Nezůstalo přitom pouze u hudební roviny. Skladbou For My Family připomněl zpěvák Roger Miret důležitost rodiny a přátelství.

Agnostic Front v Ostravě. (Foto: Aleš Honus)

Když už se zdálo, že jsou všechny trumfy na stole, přišla pomyslná třešnička na dortu. Továrna na zážitky s názvem Agnostic Front nadělila přítomným ještě jeden dárek. Při písni Gotta Go pozvala toho, kdo chtěl, k ní na pódium. Co to znamenalo v reálu? Tento letitý hit nakonec Roger Miret zpíval v obklopení asi padesátky nejšťastnějších a řekněme i nejrychlejších fanoušků. Kdo z nich by to před začátkem vystoupení řekl?

Kapela si fanoušky pozvala na pódium.

Zkrátka v Barráku se odehrál jeden z těch koncertů, jehož význam se ze všeho nejvíce docení časem. Nešlo přitom jen o Agnostic Front.

O úvodní koncert večera se postarali drtikolové Raw Brigade. Kolumbijská smečka soustředěná kolem vokalisty Carlose Chavarriagy se uvedla velmi živelným hardcorem, kde nechyběly prvky punku a místy dokonce crustu. Zjednodušeně řečeno, aniž by to bylo myšleno nějak negativně, to byla řežba od začátku do konce. To, co tito chasníci tratili na nápaditosti skladeb, nahradili intenzitou. Bezezbytku. A navíc poprvé na právě probíhajícím turné zahráli song Understand.

Z koncertu Raw Brigade. (Foto: Aleš Honus)

Druhá z předkapel Wisdom in Chains vznikla v roce 2002. V její tvorbě bylo patrných více metalových, ale i těch punkových elementů. Hardcorová síla amerických divochů se tak či tak klonila více k melodičtější a tím pádem i skotačivější prezentaci. Když to situace žádala, vypomáhalo se zpěvnými refrény, což tvořilo příjemný kontrast k jinak velmi ostrým a nabroušeným skladbám.

Frontman kapely Wisdom in Chains. (Foto: Aleš Honus)

Co říci na závěr? Snad jen, že slova jako přátelství, bratrství, jednota nejsou vyčpělé pojmy. To je dobrá zpráva. Hardcore byl a nadále zůstává více než hudba.