Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Hudba Nejlepší mladá akordeonistka Kateřina Botorová: Ten nástroj mě okouzlil už ve školce

Nejlepší mladá akordeonistka Kateřina Botorová: Ten nástroj mě okouzlil už ve školce

20.12.2013 Hudba

Akordeonistka Kateřina Botorová oslavila nedávno jedenadvacáté narozeniny. Nadělila si k nim dárek v podobě nádherného vítězství na celostátní soutěži konzervatoří v Pardubicích, kde se umístila na prvním místě. Studentka šestého ročníku Janáčkovy konzervatoře bydlí od září v Ostravě a přibližuje čtenářům deníku Ostravan.cz svůj netradiční nástroj.

Zvětšit obrázek

Kateřina Botorová získala prvenství na nedávné celostátní soutěži konzervatoří v Pardubicích.
Foto: Archiv

Kdo tě přivedl k akordeonu?

Začalo to tak, že mi ve školce řekli, že mám hudební sluch, a tak jsem se s maminkou vydala na talentové zkoušky do základní umělecké školy. Šla jsem si zkusit zahrát na kytaru a na akordeon. Akordeon zvítězil, protože jsem jen zatáhla za měch a hned jsem zaslechla ten zvuk, který mě okouzlil natolik, že jsem ještě ten večer rodiče prosila a ptala se, jestli na ten akordeon můžu hrát.

Kterou ZUŠ jsi studovala a jaké máš na to vzpomínky?

Chodila jsem na ZUŠ do Frýdku-Místku a vzpomínky mám opravdu krásné. Trávila jsem tam spoustu času, hrála jsem všude, kde to bylo možné. S mou paní učitelkou Květuší Krůčkovou jsme měly a stále máme přátelský vztah a dodnes se vídáme a vzpomínáme na to, jak jsem říkala, že budu paní učitelka stejně tak jako ona.

Jak hodně musí akordeonisté cvičit? Je to jako u houslí? Kdysi na konzervatoři houslisté cvičívali i na záchodech a kytaristé na chodbách.

Cvičit musíme opravdu hodně, protože mimo pravou a levou ruku máme ještě měch, který je neméně podstatný a je třeba ho umět ovládat. Takže i na záchodech cvičíváme (smích).

Má tvůj nástroj nějaká omezení? Přece jen záda a váha nástroje…

No největší problém je opravdu ta váha. Můj nástroj váží kolem patnácti kilogramů, a to se pronese. Při hraní mi to nevadí, ale když cestuji na koncerty třeba vlakem nebo tramvají, tak je to komplikované a nejvíce to odnášejí právě ta záda.

Po základní škole jsi šla rovnou na konzervatoř. Byla to velká změna?

Ano, na konzervatoř jsem šla přímo ze ZUŠ a změna to byla velká, protože jsem přecházela z klávesového nástroje na knoflíkový. Takže jsem musela opravdu hodně cvičit. Ale největší změna byla asi ta, že se už se mnou nikdo tak nepáral. Na ZUŠ jsme se na koncert připravovali několik měsíců a na konzervatoři mi paní profesorka jednoduše oznámila: „Zítra hraješ na vernisáži“. Takže nebyl čas protestovat.

Můžeš mi jako laikovi závislému na šesti strunách osvětlit, v čem tkví rozdíl mezi klávesovým a knoflíkovým systémem? A proč došlo ke změně?

Pokud porovnáváme klasický klávesový nástroj s koncertním knoflíkovým, rozdíl je opravdu velký. Na první pohled si každý všimne toho, že místo kláves jsou knoflíky, ale ten největší rozdíl je ukrytý uvnitř nástroje. Klasický nástroj má tzv. standardní (doprovodný) bas, kdy zmáčknutím jednoho knoflíku zní akord, a ty koncertní nástroje mají mimo standardního basu navíc ještě melodický bas, kterého docílíme přepnutím takového velkého rejstříku. A jakoby ty akordy se přepnou na normální tóny a už z toho názvu melodický bas vyplývá, že basy už nejsou jen doprovodné, ale mohou hrát melodii, tudíž levá i pravá ruka jsou si rovny. Tento systém v levé ruce však mohou mít i nástroje klávesové, ale to už se bavíme o koncertních akordeonech, kde i ta cena je vyšší. Na konzervatoři je možnost studovat jak klávesový, tak knoflíkový nástroj. Já jsem volila ten knoflíkový a nedám na něj dopustit.

Jsi ve své kategorii nejlepší v republice. Věřila jsi, že zvítězíš?

Určitě jsem s tím nepočítala, ale musím přiznat, že jsem si to přála jako nikdy předtím. Opravdu jsem moc trénovala a vzhledem k tomu, že studuji posledním rokem konzervatoř a vyučuji na ZUŠ, bylo to náročné a o to víc mě potěšilo, že se mi podařilo vyhrát.

Do jaké míry se na tvém úspěchu podílí tvá profesorka akordeonu Marcela Halmová?

S paní profesorkou Marcelou Halmovou jsem moc spokojená. Ona je strašně akční, stále někde cestuje, nabírá nové zkušenosti a hlavně je i aktivní v tom samotném hraní. Není týdne, kdy by nehrála na nějakém koncertě. Nebrání se novým věcem a myslím si, že mě za těch šest let naučila fakt dost.

Dá se nějak prvenství v soutěži využít?

Určitě je to plus, protože se hlásím na Vysokou školu múzických umění do Bratislavy a jakýkoliv úspěch se počítá. Ale také chci zmínit i to vyučování na ZUŠ, protože bych si přála být alespoň z části jakýmsi hudebním vzorem pro děti a myslím si, že právě koncertování a účast na soutěžích by mi mohly pomoci toho docílit.

Jakou muziku posloucháš o Vánocích?

Nějak si teď neuvědomuji, že bych si přímo nějakou konkrétní muziku pustila, ale třeba nedávno jsem si při pečení cukroví pustila vánoční album od Brian Setzer Orchestra. A při štědrovečerní večeři si tradičně pouštíme Rybovku.

Baví tě hrát s dětmi pořád dokola koledy? Nejsi už jimi přesycená?

Přesycená jimi právě nejsem. Nebýt těch koled, které s dětmi hraju, ani bych snad nezaregistrovala ten vánoční čas. Letos to opravdu rychle uteklo a musím říct, že mě právě to hraní koled v ZUŠ a pojídání cukroví s dětmi krásně naladilo na přicházející Vánoce. A mezi ty nejoblíbenější patří Chtíc, aby spal a Tichá noc.

Milan Bátor | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.