Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Hudba Když má výtečný frontman kolem sebe skvělou kapelu, dějí se zázraky

Když má výtečný frontman kolem sebe skvělou kapelu, dějí se zázraky

14.2.2014 Hudba

Po sérii loňských halových koncertů provázejících vydání alba Inzerát vyrazila havířovská kapela Kryštof se stejným programem a se stejnou show také do hudebních klubů. Druhá část tohoto beznadějně vyprodaného turné začala ve čtvrtek v martinovském Garage Clubu. Deník Ostravan.cz byl u toho.

Zvětšit obrázek

Koncert skupiny Kryštof v Garage Clubu.
Foto: Lukáš Horký

Kryštof v Garage je synonymem naprostého šílenství. Vměstnat do klubu takovou masu lidí je skutečně prubířský kámen. Už cestou na koncert jsem to musel u Garage otočit a zaparkovat až u supermarketu Hruška – prostě nebylo místo. Auta stála i na poli. Další překvapení mne čekalo u vchodu. Asi dvacetimetrová fronta, která se v té zimě nijak moc nehýbala. I přesto všem svítily nedočkavě oči a nikdo si nestěžoval.

Krátce po sedmé vlítla na pódium první kapela večera. Airfare, kytarová partička, jejíž jméno není zcela neznámé, dostála pověsti kapely, která to umí na pódiu rozbalit. Jednou z písní, jež fungovala spolehlivě, byla Sorry Baby s nakažlivým refrénem „úúúú aha“. Ani další písně se nijak nevzdálily z těchto vydobytých pozic a většinou se omezily na podobně „kreativní“ refrény. Airfare to ale jinak hrálo velmi slušně. Kytarista Lukáš Chromek hrál parádně a jeho sóla byla invenční. Zpěvák a frontman Thomas J. Lichtag také dokázal, že mu to naživo zpívá výborně. A že si ty melodické linky nepíše dvakrát lehké! Podtrženo sečteno – úkol splněn. Publikum spokojeno, roztančeno a v očekávání svých favoritů.

Za zvuků heroické reprodukované hudby synťáků nakráčeli hrdinové večera na pódium a mejdan mohl začít. Kryštofové ukázali v podstatě totožnou show, jež byla k vidění na koncertech v minulém roce. Prostor klubu Garage je sice menší, ale kapela nepůsobila na pódiu nijak stísněně. Krajčo si mohl dovolit všechny své parádičky.

Výběr songů kráčel v zajetých kolejích rádiových hitů a skladeb z poslední desky Inzerát. Bylo vidět, že ta je ještě stále v uších posluchačů čerstvým ovocem, protože písně jako Inzerát, Zatančím či Křídla z mýdla vzbudily velký ohlas. Nejinak tomu bylo u starších hitů z předešlých alb. Zkrátka každý si našel to své. Jedním z překvapení byla coververze legendárního songu Boba Marleyho No Woman, No Cry. Reggae Kryštofům šlapalo pěkně od podlahy.

Za zmínku stojí instrumentální výkony kapely. Evžen Hofmann si s kytarou hraje ve velkém stylu. Zvukově vytříbený, technicky brilantní. Trochu mě už sice unavovalo notorické opakování vyhrávek, které jsou v některých písních na vlas totožné, jen podložené trochu jinou harmonií. Ale chápu, že se s tím více posluchačů ztotožní. Je jim to „povědomé“ a blízké.

Naprosto nejvíc mne z kapely oslovily bicí Kuby Dominika. Ty byly kreativní, stylově naprosto univerzální a měly moc pěkný zvuk. Basa Nikolaje Arichteva bohužel nebyla moc slyšet a byla upozaděná, což je určitě škoda. Dechová sekce zvládla své vstupy bez chyb. Trumpetista Nikos Grigoriadis moc pěkně zpíval druhé hlasy, hlavně v Inzerátu. A zbytek dechové sekce? Saxofonista Nikos Koulouris a pozounista Ondra Kyjonka byli výborní. Jen jim bylo málo dáno.

Kryštof zahráli standardně dva druhy písní. Jeden spočívá v obsazení celé kapely se sóly dechové sekce a druhý má kytarovější zvuk. Oba fungovaly dobře. Těch, kdy dechaři Kryštofů na pódiu místo hraní tančí a vytváří atmosféru, mohlo být míň. Je škoda tak skvělé muzikanty, jakými všichni tři jsou, nevyužít.

Frontman Krajčo zazpíval celý koncert velmi slušně. Před čím smekám klobouk, je jeho nasazení a práce s publikem. Neustále byl v pohybu. Těkal, bavil, provokoval, trousil vtipy, kritizoval. Prostě lidský projev se vším všudy. Žádné kecy kolem a kolem například o tom, jak je to úžasné, že jsme se tu všichni sešli.

„Hledá se starší sestra holčičky, která brečí, že se ztratila. Kdybyste ji někdo potkali, tak s ní nepijte,“ komentoval Richard zprávu, kterou obdržel od ostrahy. Dostal obrazně řečeno publikum na pódium. Ztotožnil se s ním a to jej dělá nejlepším frontmanem v naší zemi.

Ruku na srdce, kdo z hudební branže je u nás takový tahoun? Kdo přitáhne na koncert a dostane do varu pětileté dítě i šedesátiletou dámu? Kdo pluje po lidech a šťastně si užívá, když se na ně zvolna snáší konfety? A kdo dokáže prodat tisíc vstupenek na koncert během čtyř minut?

Fenomén Kryštof stojí na Richardovi a jeho životní filozofii, která dokáže v textech ve zkratce vyjádřit to podstatné, co lidem chybí, nebo naopak to, co jim přebývá. Žádná pivní poetika, ani love story se nekonají. A přesto to funguje.

Když má kolem sebe skvělou kapelu, která drží pohromadě, podaří se i zázraky. A pak že se nedějí. Čtvrteční koncert Kryštofů v Garage jistě pro nejednu posluchačku i posluchače takovým malým zázrakem byl.

Milan Bátor | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.