Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Hudba Jakub Tichý má nový klip a říká: Lézt na střechu haly patřilo k opileckému folklóru

Jakub Tichý má nový klip a říká: Lézt na střechu haly patřilo k opileckému folklóru

18.2.2014 Hudba

Folk-punkový písničkář Jakub Tichý z Frýdku-Místku zveřejnil druhý a zároveň prý poslední klip ke svému albu Nic ze života, které vyšlo v loňském roce. Kameru a režii opět zastal vizuální umělec Radoslav Piekelnicki. V klipu Jakub Tichý mimo jiné pózuje na vrcholku místní sportovní haly, a to těsně před jejím loňským zbouráním.

Zvětšit obrázek

Výjev z nového videoklipu písničkáře Jakuba Tichého

O čem je klip k písni Blbec?

Jde o osobité a výmluvné svědectví o povaze světa a společnosti, s nimiž je citlivá duše denně konfrontována. O očekávání a zklamání, čekání a naději. A to je nesmírně vážná věc.

Jde už o druhý klip k loňskému albu Nic ze života. Proč tentokrát padla volba zrovna na tuto píseň?

Blbec – to je docela nosný motiv. Kromě toho bylo na tuhle píseň asi nejvíc reakcí. A navíc, když jsem nad ní přemýšlel, měl jsem i nějaké vizualizovatelné nápady, což u mě není úplně obvyklé.

Zatímco první klip se odehrával v nevábném prostředí kotelny, v tom novém převažují pěkné scenérie z Frýdku-Místku a okolí. Bylo záměrem udělat klip, který by vizuálně kontrastoval s tím předchozím? Nebo jste chtěli novým klipem vzdát hold svému městu?

Tak bych to přímo neřekl. Vizuální podobu vždycky do nějaké míry diktuje samotná píseň, takže bych to mohl odbýt tím, že se to tak prostě hodilo. Hlavním motivem je čekání. A čekat se dá kdekoli. Takže zcela utilitárně – mohu-li marně čekat ve Frýdku u Kauflandu, nemusím kvůli záběru jezdit na Čukotku, benzín není zadarmo. Čili o zamýšlený kontrast s předchozím klipem nejde. Ale své město mám rád, o tom žádná. Onehdy jsem se díval na klip Na venku od Prouzy. Úžasné záběry města ze začátku devadesátých let. Možná se na tenhle klip jednou podívá můj syn a uvidí, jak to tady vypadalo.

Klip obsahuje sekvenci, která se natáčela na střeše nedávno zbourané sportovní haly. Jak se vám tam podařilo vylézt? A proč vůbec?

Lézt na halu vždycky patřilo k místnímu opileckému folklóru. Každý, kdo vyrostl ve Frýdku-Místku, tam určitě někdy lezl. Když už bylo jasné, že se hala bude bourat, nemohl jsem si tu příležitost nechat ujít. Za denního světla a s kamerou to ovšem byla docela traumatická zkušenost. Měl jsem s tím problém, ale dole seděla parta místních skejťáků a ukázali mi, jak na to. Takže jim tímto děkuji.

Na sobotu chystáte koncert v ostravské hospodě Hobit. Na co se mohou posluchači těšit? Uslyší nějaké nové písně?

Rozhodně ano. Asi to zná každý muzikant – to nejčerstvější je vždycky to nejzábavnější. Píšu průběžně a když mám novou písničku, nechce se mi samozřejmě čekat dva nebo tři roky, než ji nahraji na album. Mám výhodu, že nemusím nic zkoušet s kapelou. Nové písně tak můžu hned testovat na koncertech. Playlisty tvořím až na místě, chvíli před koncertem. A nakonec stejně hraji to, co mě zrovna napadne. Pochopitelně mám taky dojem, že moje nejnovější písně jsou v kontextu mé dosavadní tvorby vůbec nejlepší, takže mám potřebu je všechny zahrát.

Aleš Honus | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.