Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Obraz & Slovo Fotograf Lukáš Horký zhmotnil bezútěšnou duši Frýdku-Místku a vystavil ji v ostravském divadle

Fotograf Lukáš Horký zhmotnil bezútěšnou duši Frýdku-Místku a vystavil ji v ostravském divadle

26.1.2019 Obraz & Slovo

Fotografická Galerie Opera v Divadle Jiřího Myrona od tohoto týdne představuje práce Lukáše Horkého. Niterný portrét Frýdku-Místku, tedy jednoho z nejponičenějších a nejvykořeněnějších měst (dvojměstí) v republice. Jsou to variace pro temnou strunu, chmurný obraz úpadku někdejšího slavného poutního místa i textilního centra.

Zvětšit obrázek

Lukáš Horký během vernisáže v Divadle Jiřího Myrona.
Foto: Martin Kusyn

Přední český kunsthistorik a urbanista Karel Kuča napsal v encyklopedii Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, že Frýdek-Místek je kvůli nabubřelému socialistickému urbanismu jedním z nejzdevastovanějších měst v zemi. Jenže tahle zkáza neskončila ani se sametovou revolucí a frýdeckomístecká radnice se na počátku jednadvacátého století pustila do proměny města se stejnou vervou jako kdysi komunisti. Za minulého režimu byla zničena téměř veškerá historická zástavba kromě ploch náměstí ve Frýdku a Místku. A předimenzovaná sídliště tehdy obklopila i slavný frýdecký poutní mariánský chrám nebo místecký barokní kostel sv. Jana a Pavla. A třeba okolí kaple Panny Marie Sněžné v Bahně se proměnilo ve věčné bojiště.

Foto: Lukáš Horký

Památkové území vážně poškodil i silniční průtah městem, který se vine kolem místeckého i frýdeckého rynku. A po revoluci v roce 1989 se pak jen chvíli zdálo, že bude lépe. První porevoluční radnici se třeba podařilo vyčistit prostor u frýdeckých hradeb s rozestavěným kinem ve stylu pozdní normalizace. Památkáři, architekti i občané se ale marně těšili na plánovanou rekonstrukci a obnovu původní frýdecké uliční sítě. Tento prostor totiž nakonec zaplnila ještě horší stavba než plánované kino. Kaufland.

Radnice pod vedením Evy Richtrové definitivně zničila historický Frýdek. Starou poutní stezku z náměstí k mariánskému chrámu nyní kromě normalizačního sídliště hyzdí i obludný chrám konzumu. A posléze se začalo s likvidací textilních fabrik, bez nichž je město jak bez duše.

Foto: Lukáš Horký

Fotograf Lukáš Horký (1979) je znám především jako vášnivý dokumentarista divadelního života. V Ostravě ho lze při téhle práci pozorovat například na divadelním festivalu Dream Factory. Cvak, cvak, cvak. Nejen na scéně, ale za scénou, divadlo totiž zdaleka není jen onou dvou až tříhodinovou třešničkou na dortu, kterou si vychutnají diváci z pohodlných křesel. Horký se divadlu také věnuje na svých webovkách (www.lukashorky.cz) v rámci jímavého lyrického fotodeníku, jehož poslední kapitolu tvoří série snímků z realizace nejnovějšího představení Divadla Petra Bezruče.

Lukáš Horký je absolventem Institutu tvůrčí fotografie v Opavě a na tuhle školu nedá dopustit. Tento týden při vernisáži výstavy Moje město v ostravské Galerii Opera (v Divadle Jiřího Myrona) proto připomněl svůj iniciační zážitek z počátku studií. A tím bylo setkání s Jindřichem Štreitem: „Jindra mi tehdy řekl něco, co doceňuji vlastně až dnes. Ať fotím všechno kolem sebe. Třeba motivy, které by mi mohly připadat banální, protože postupem času nabydou na významu.“

Foto: Lukáš Horký

A tak se pustil do fotografování toho „všeho kolem sebe“. A protože žije ve Frýdku-Místku, začal si prostřednictvím objektivu hledat vztah k vykořeněnému a zdevastovanému dvojměstí. Jeho rodiče pocházejí z Hanušovic a Lysic, on sám se narodil v Boskovicích, do Frýdku-Místku se rodina nastěhovala kvůli nově vzniklému Výzkumnému Ústavu hutnictví a železa v Dobré, kde otec po vysoké škole získal práci jako vědecký pracovník. Další rodina gastarbeitrů, která přišla do průmyslové aglomerace za pomyslným „štěstím“. Tak jako tisíce jiných. Tisíce šiček v obrovských frýdeckých a místeckých textilkách. Tisíce havířů a hutníků (autor tohoto textu o tom něco ví, sedm let žil na místeckém sídlišti Riviéra vystavěném pro dělníky Nové hutě Klementa Gottwalda v Ostravě). Ti všichni museli navázat kontakt s novým domovem.

Foto: Lukáš Horký

Lukáš Horký objevuje domovinu prostřednictvím její temné duše. Fotograf  a pedagog Václav Podestát, který na Institutu tvůrčí fotografie FPF SU v Opavě vedl Horkého praktický magisterský soubor, hodnotí vystavené práce v Galerie Opera jako až existenciální projekt: „Podtext záběrů se diváka dotkne i bez znalosti konkrétních míst. Torzo hřbitovního pomníku sousedí s novodobým chrámem konzumu – Intersparem, množina automobilů srůstá s vegetací nekultivovaného krajinného výseku, stožár pouličního osvětlení se postupně ztrácí ve shluku výsypky. Sportoviště mizí ve změti trav a travnaté svahy jsou naopak přetrženy silničním bludištěm pozemních komunikací. Člověka a jeho necitlivé chování k životnímu prostředí potkáváme doslova na každém záběru.“

Následující čtyři snímky se autor tohoto textu rozhodl popsat rovněž s existenciálním nátiskem. Okamžitými asociacemi při pohledu na vybrané fotografie.

Foto: Lukáš Horký

Landsberger, Lemberger, Neumann, Munk
povalené náhrobky, rozválcovaná paměť města
diagnóza Frýdek
ničení, mlčení, ničení, mlčení
1939 – 2019
vandalové na schůzce v Intersparu  

Foto: Lukáš Horký

po století potrubí
století sítí
pavučina jako pavučina
pára, ropa, informace
do každého maloměsta
Frýdlant nad Ostravicí, Brušperk, Frýdek-Místek
pokrok nezastavíš
ani jmelí
každý podle svého gusta
někteří ale pořád podle Gustáva Husáka
zatímco Panna Marie marně posílá blesky na Kaufland 

Foto: Lukáš Horký

roznožka, stojka
okresní výbor KSČ na konci leninské cesty
přemety historie, kotrmelce dějin
té osmileté holce stejně učitelé všechno zamlčí
z Místku do Frýdku
od pangejtu k pangejtu
od tělovýchovy k fitku
salta, kotouly
koho ale dnes zajímá
že Milan Oboda v roce 1983 napsal v podchodu u náměstí:
„Jan Palach žije!“
a pak byl na osmnáct měsíců odtržen od reality
ve věznici v Oráčově 

Foto: L. Horký

Za čtrnáct dnů dřiny dostala textilní dělnice Julie Lodryčová z Frýdku třicet korun. Východiskem z bídy jí byla strašlivá smrt, když se polila lihem na záchodě textilky a zapálila. (Dělnický deník, 1931)

člunkový stav
ovšem žádná loď na obzoru
jen ožralý manžel U Antoníčka
za každého režimu
jehla v prstu, prsty v kundě
dřina, nákupy, jednou ročně biograf
sto padesát let
dokud lžíce bagru nespolkla celý textilní průmysl
a holky vyměnily Slezan za kavárny
Statue of Liberty
konečně je vidět i z Frýdku-Místku

Ivan Mottýl | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Obraz & Slovo", nebo přejděte na úvodní stranu.