Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Hudba Ředitel festivalu duchovní hudby Igor Františák: Byl to nejúspěšnější ročník

Ředitel festivalu duchovní hudby Igor Františák: Byl to nejúspěšnější ročník

29.10.2013 Hudba

Ředitel právě skončeného Svatováclavského hudebního festivalu Igor Františák hovoří v obsáhlém rozhovoru pro deník Ostravan.cz nejenom o uplynulém desátém ročníku, ale také o plánech do budoucna. Už nyní je jasné, že jedenáctý ročník začne již o měsíc dříve a bude ve znamení Roku české hudby 2014.

Zvětšit obrázek

Ředitel Svatováclavského festivalu a zároveň skvělý klarinetista Igor Františák.
Foto: Ivan Korč

Prožil jste zřejmě nejnáročnější měsíc celého roku, jak jej hodnotíte?

Nevím, zda byl nejnáročnější, ale rozhodně máme v průběhu konání samotného Svatováclavského hudebního festivalu vždy plné ruce práce. Z mého pohledu byl letošní jubilejní ročník skvělý a v mnohém předčil má očekávání. Vše to, co jsme naplánovali, vyšlo s výjimkou onemocnění a následné změny dvou sólistů zahajovacího koncertu a navíc mě samotného v mnoha ohledech průběh festivalu pozitivně překvapil. Mám radost z velkého zájmu o naše koncerty a ze špičkové umělecké úrovně všech účinkujících, kteří se festivalovému publiku letos představili.

Co je v souvislosti s organizací festivalu pro vás největším zadostiučiněním?

Především to, že proběhlo všech 35 festivalových koncertů bez větších problémů. Pozitivní reakce publika a několik děkovných e-mailů jsou tou největší pochvalou a uznáním za naši celoroční poctivou práci. Mám také upřímnou radost z vyjádření řady uměleckých osobností, se kterými jsem měl možnost po koncertech osobně hovořit. Namátkou můžu jmenovat dirigenta Petra Fialu, polského kytaristu Marcina Dyllu, harfistku Janu Bouškovou, Marka Ebena, ale také romského houslistu Robyho Lakatose, který v Ostravě vystupoval poprvé. Byli často překvapeni z vřelého přijetí a bezprostředních reakcí místního publika.

Prožil jste nějaké zklamání, nebo vše probíhalo podle Vašich představ? Padla zmínka o nemoci Martiny Jankové…

V tomto případě mi byla zpráva o nemoci Martiny Jankové velice nemilá také proto, že měla zahajovat jubilejní 10. ročník podobně jako tomu bylo před deseti lety, kdy svým jedinečným hlasem odstartovala vůbec první koncert Svatováclavského hudebního festivalu. Nicméně její záskok v podobě německé sopranistky Johanne Winkel byl adekvátní náhradou, což mohou jistě potvrdit všichni účastníci zahajovacího koncertu. Žádné další zklamání mě v tuto chvíli nenapadá.

Které koncerty ve Vás zanechaly nejhlubší dojem?

Na tuto otázku se mi velmi těžko odpovídá, protože vždy připravuji dramaturgii tak, aby každý z koncertů byl něčím jedinečný. Pokud však chcete slyšet nějaká konkrétní jména, tak bych rád zmínil violoncellový recitál Gavriela Lipkinda a skvěle hrající mladinkou houslistku Esther Yoo, která mě ohromila nejen svou virtuozitou, ale především úžasným hudebním projevem. Za největší skvost považuji zahajovací koncert, na němž zazněl Mendelssohnův Eliáš, muzikantsky spontánní projev Jana Rokyty a slovenského souboru Solamente Naturali, úžasná interpretace skladby Fratres Arvo Pärta v podání houslisty Josefa Špačka a můj splněný sen – koncert Robyho Lakatose a jeho souboru, který potvrdil pověst o nejlepším romském houslistovi.

Je rozdíl mezi vnímáním hudby barokní a soudobé hudby?

Osobně při vnímání hudby nerozlišuji a nehodnotím jednotlivé hudební styly či období, ale hudbu dobrou a tu druhou. Hudba stejně jako i další druhy umění mě musí vždy oslovit a zanechat ve mě něco nového, co mě obohacuje či mění. Stále intenzivněji cítím potřebu být obklopen živě znějící hudbou. Poslech dokonalé nahrávky z rozhlasu, CD nebo vinylové desky je sice příjemný, ale ničím nemůže nahradit živý koncert, na kterém vám přímo před očima hrají hudebníci z masa a kostí.

Myslíte si, že duchovní hudba může oslovit posluchače, který běžně na klasické koncerty nechodí?

Jsem přesvědčen, že lidé, kteří hudbu milují a pravidelně koncerty navštěvují, mají větší schopnost znějící hudbě porozumět, duchovní hudbu nevyjímaje. Na straně druhé existuje řada lidí, kteří si vědomě na koncerty Svatováclavského hudebního festivalu takzvaně počkají, a to především pro onen duchovní obsah, které jim v sakrálním prostoru prostřednictvím našich koncertů zprostředkováváme. Tato jedinečná symbióza duchovní hudby a sakrálního prostoru je něčím unikátním a zároveň slovně velmi těžko popsatelným.

Na festivalu zněla především duchovní hudba, své místo však měl i jazz či klasická kytara. Jak byste pozval třeba skalního jazzového fanouška na varhanní koncert z díla Johanna Sebastiana Bacha?

Pravděpodobně bych jej nejprve pozval na skvělý koncert a následně bych se snažil mu předem vysvětlit jedinečnost toho či onoho koncertu. Myslím si, a vlastně mi to i řada přátel potvrdila, že Svatováclavský hudební festival si v současnosti může dovolit nabízet svým posluchačům „neznámé“ umělce a soubory a také netradiční programy, protože je sám o sobě zárukou kvality všech svých koncertů. Osobních zkušeností při organizování koncertů v kostelích máme mnoho – ostatně jsme za dobu existence festivalu zrealizovali přes 400 koncertů a řadu z nich měli posluchači rozhlasu či televizní diváci možnost v záznamu slyšet. Opakovaně jsme do tohoto regionu přivezli interprety, a to jak na začátku jejich hvězdné kariéry nebo u nás neznámé, kteří svými výkony doslova ohromili místní publikum. Věřím, že tato důvěra v kvalitu námi připravované dramaturgie bude pokračovat také v následujících ročnících tohoto úžasného festivalu.

Na několika koncertech jste se představil jako sólista na chalumeau, který je podobný klarinetu. Je nějaký zásadní rozdíl ve hře na tento nástroj a moderní klarinet? V čem spočívá kouzlo chalumeau?

Nejprve bych se pokusil dovysvětlit, jak to bylo s chalumeau a klarinetem. Chalumeau je sice považován za předchůdce klarinetu, ale jeho vznik se nedatuje do období klasicismu, jak se stále chybně uvádí, ale již baroka. V tomto období vedle sebe žijí svým vlastním životem oba tyto nové nástroje, přičemž chalumeau je využíván nejčastěji jako obligátní koncertantní nástroj v duchovních skladbách v kombinaci s lidským hlasem a je charakteristický svým podmanivým, avšak subtilním zvukem a velmi omezeným tónovým rozsahem. Na druhé straně barokní klarinet svým průrazným zvukem značně připomíná tzv. bachovskou trubku a jeho rozsah je téměř tři oktávy. Postupem času se však chalumeau, podobně jako zobcová flétna, zcela vytrácí a naopak stále zdokonalující se klarinet získává silnější pozici a důležitost především v nově vzniklém tvaru klasicistního orchestru.

Náš společný program chtěl ukázat samotný počátek používání chalumeau a barokních klarinetů jako koncertantních nástrojů. Spolupráce s Christianem Leithererem a Collegiem 1704 s Václavem Luksem byla pro mě velkou muzikantskou satisfakcí. Navíc uvést Telemannův Koncert d – moll pro 2 chalumeau a orchestr bylo vždy mým velkým snem.

Na další část Vaší otázky „jaký je rozdíl ve hře na chalumeau (případně barokní klarinety) a moderní klarinet“ můžu odpovědět, že velký. Moderní klarinet je sestrojen v podstatě dokonale tak, aby mohl dát interpretovi možnost zahrát vše, co jej napadne. U historických nástrojů je to však zcela jinak. Je potřeba dbát na to, pro jaký druh nástroje byla daná skladba komponována. Navíc vzhledem k tomu, že chalumeau nemá žádné pomocné klapky, je nutné používat speciální hmaty a komplikované půldírky. Proto je především intonace největším úskalím při hře na tyto historické nástroje. Na druhou stranu je zvuk chalumeau, barokních a klasicistních klarinetů natolik unikátní a podmanivý, že mě hraní na tyto úžasné nástroje tolik baví a neustále přitahuje.

Festival se orientuje na duchovní a historickou hudbu. Přibývá však také koncertů hudby nonartificální. Je to reakce na posluchačské trendy, či snaha o multikulturalitu?

S označováním nonartificiální hudby bych byl poněkud opatrný. V letošním roce jsme sice koncerty tzv. crossoverové řady uvedli, ale dovolil bych si tvrdit, že nešlo o laciný populár, ale o výsostně uměleckou hudbu. Osobně si myslím, že propojování tradiční vážné hudby s jazzem či přesněji improvizací je posluchačsky velice působivé, a to mimo jiné pro samotné hudebníky. Při výběru těchto netradičních programů jsem si dával moc dobrý pozor, abych zvolil vhodné interprety i jejich společné projekty. Jsem přesvědčen, že návštěvníci těchto koncertů budou souhlasit, že vystoupení souborů Transitus Irregularis, Solamente Naturali či Tria PaCoRa s Janou Semerádovou nebyly plytké koncerty bez koncepce, ale naopak skvěle připravené projekty s jedinečným hudebním obsahem.

Jak byste zhodnotil návštěvnost letošního ročníku ve srovnání s minulými léty?

Podle mého odhadu si troufám tvrdit, že letošní ročník Svatováclavského hudebního se těšil zatím největšímu zájmu návštěvníků těchto koncertů vůbec. Na řadě koncertů jsme museli přidávat židle a v některých případech dokonce ukončit předprodej vstupenek. Tato skutečnost nás pochopitelně velice těší, protože je to známka toho, že je o koncerty Svatováclavského hudebního festivalu velký zájem.

Co vaše plány ohledně náplně festivalu v příštím roce? Zůstane vše při starém? Prozradíte nějaké novinky a plánované umělce?

Hlavní poslání Svatováclavského hudebního festivalu, tedy prezentovat především duchovní a starou hudbu v sakrálních prostorách celého kraje, zůstává nezměněno. Od příštího roku jsme však posunuli festival o měsíc dopředu a uskuteční se od 1. září do 28. září. Pro tento krok jsme se rozhodli především z důvodu nízkých teplot v kostelech v měsíci říjnu. Věřím, že tuto změnu přivítají nejen hudebníci vystupující na našich koncertech, ale také festivaloví návštěvníci.

V příštím roce se pochopitelně hlásíme k Roku české hudby 2014. Proto také dramaturgie následujícího ročníku bude do značné míry akcentovat české autory. Jistě zde nebudou chybět jména známých interpretů, vystoupí například Jakub Hrůša, Philippe Bernold, Philippe Portejoie, Collegium 1704, Collegium Marianum, Schola Gregoriana Pragensis, Janáčkova filharmonie Ostrava, Český filharmonický sbor Brno a řada dalších. Konkrétní programy budou moci vidět příznivci našich koncertů na webových stránkách www.shf.cz již během prvních měsíců roku 2014.

Milan Bátor | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.