Organizátor festivalu Archikultura: Věřím, že jednou v Ostravě budou stavět i světoví architekti

Tadeáši, ty společně s Jaroslavem Němcem zastupuješ Kabinet architektury, který sídlí v Ostravě. Jak vznikl nápad uspořádat festival Archikultura?

Myšlenka přispět k oživení kulturního života Ostravy a celého přilehlého regiónu „trojstátí“ se zrodila  v roce 2009, kdy jsme navázali úzkou spolupráci s Galerii výtvarného umění v Ostravě díky pochopení Jiřího Jůzy, tehdy čerstvě nastoupivšího do funkce ředitele této instituce. Tam jsme také jako hostující občanské sdružení získali potřebné prostory, ale i organizační a finanční zázemí. Zprvu ve spolupráci z pražskými kolegy a tak trochu podle jejich festivalu Architecture Week v Praze jsme připravili první ročník festivalu, který ale prokázal, že naše podmínky  jsou dost odlišné od jejich, a tak jsme postupně rok co rok hledali svoji festivalovou formu a dramaturgii. Od prvních kroků festivalu celá organizační a přípravná práce byla, je a snad i bude v naších rukou, jelikož chceme do Ostravy a všech zúčastněných míst přinést něco nového, inspirativního, snad tak trochu poučného a objevného, vše minimálně v české, povětšinou přímo ve středoevropské premiéře.

Osmý ročník mezinárodního festivalu architektury, designu a umění Archikultura byl zahájen 4. dubna v Domě umění, po dva měsíce se zde mohou návštěvníci seznámit s tvorbou dublinského studia McCullough Mulvin Architects z Dublinu a ateliéru Fernández de Córdova z Bolívie. Proč zrovna tato dvojice studií, předznamenává to nějak celkové téma letošního ročníku Archikultury?

Nepřidělujeme jednotlivým ročníkům festivalu přesnější téma, a to záměrně, jelikož již samotné označení festivalu slovem „archikultura“ nese s sebou univerzální obsah, o který nám jde, chceme totiž prezentovat široce pojímanou architektonickou tematiku ne separátně jako pouze řemeslo projektování a jako výsledek aplikace stavebních a provozních norem, ale spíše jako disciplínu uměleckou, prolínající a křížící se v našem případě s designem a uměním, nejen tím výtvarným, ale jak lze dohledat v záznamu dřívějších ročníků festivalu, také jsme se dotkli výrazně tématu hudby, módy a dalších. Oba zmíněné ateliéry nám tak tematicky konvenují, hosté z Irska jsou představiteli téměř hypercitlivého, environmentálního zasahování jak do krajiny města, tak do prostor mimo něj, více přetvářejí a mění, než budují, pokud ale mají možnost vyjít do volného prostoru, hledají nový obsah, jak sami říkají nové panorama krajiny. Architekti z Bolívie prezentují své práce pouze na jednom  z jejich témat, a to na příkladu rodinných domů, kdy v minimalistické expozici můžeme pochopit strasti hledání v průběhu třiceti let jejich práce, ale vždy  s příkladným úsilím hledat něco více než jenom solidní stavební konstrukci a fungující dispozici.

Archikultura 2016 byla sice oficiálně zahájena minulý týden, ale na skládačce už jsou odškrtnutá data výstav a akcí, které se již konaly dříve, jak to vlastně je? Proč je oficiální zahájení s takovým „zpožděním“ ?

To je správný postřeh, a tak na vysvětlenou musím říci, že tento ročník festivalu se koná nejen v Ostravě, ale taky v Brně, Havířově, Opavě, Hradci nad Moravici, v polských Katovicích, Ustroni a Elblongu a taky již proběhl ve slovenském Popradu a nakonec na Technické univerzitě Bauhaus v německém Výmaru. Je to docela náročný organizační počin závislý na  prostorových a termínových možnostech místních a mimoostravských partnerů. O výstavy, jež vznikly „přímo od nuly“ již dříve anebo nyní v Kabinetu architektury v úzké součinnosti s GVUO, je zájem i mimo naše krajské město a musíme velmi pečlivě plánovat čas umístění jednotlivých výstav a témat. Uvedu jednoduchý příklad – úspěšná výstava o životě a díle Afreda Neumanna, jež měla před rokem světovou premiéru právě v ostravském Domu umění, musela skončit ve Výmaru už nyní, aby se dala převézt, upravit a mohla být za pár týdnů v plné kráse a s novinkami představena znovu v opavském Domu umění. Tak je to v mnoha případech. A je zde ještě jeden podstatný faktor, Kabinet architektury je občanské sdružení, kde jeho tři členové a podporující přátelé nemají a ani nemohou mít nárok na mzdu nebo jinou odměnu, takže tento druh voluntérního sebeobětování si žádá velké nadšení a zapálení pro věc ve vlastním volném čase. Vždy ovšem z logiky věci samotné se snažíme a hlavně chceme, aby těžiště festivalu bylo zde v Ostravě, a to na začátku dubna.

Obě výstavy v Domě umění trvají dva měsíce, festival samotný ještě déle, poslední data na jeho programu jsou v srpnu. Není to moc rozsáhlé pojetí? Nestačilo by třeba, aby se Archikultura konala intenzivně jeden měsíc?

Vše jsem se pokusil vysvětlit v předchozí odpovědi, ale ještě snad jednou, neumím si představit, že by 21 výstav, k tomu 7 přednášek a dalších doprovodných akcí, bylo možné uskutečnit  během jednoho měsíce na několika  docela vzdálených místech. Pominu-li organizační stránku věci a personální možnosti Kabinetu architektury, nelze náš festival srovnávat s hudebními či divadelními festivaly. Výše zmíněný festival Architecture Week probíhal  před pár léty po celém světě skutečně, jak sděluje název, pouze během jednoho týdne, aby buďto tato forma přestala existovat, anebo si našla dvouměsíční model, jako je tomu  v Praze, či formu naši, která dává možnost postupně se seznámit se vším, co nabízíme.

Výstavy v Kabinetu architektury jsou poměrně exotické a polohou Ostravě vzdálené, není zřejmě příliš šance navštívit samotné architektonické objekty, kterými se obě studia prezentují. Neuvažujete o nějaké koncepci, jak se s originální architekturou seznámit v budoucnu více in natura? Napadá mě třeba uspořádat pro zájemce výpravu za obdivovanými skvosty, třeba do bližších měst, kam se dá dojet z Ostravy vlakem, autobusem.

Tuto myšlenku jsme již párkrát realizovali formou výletu do blízkého Polska a také jsme koncem minulého roku doprovázeli studenty a pedagogy ze slavné ETH Zurich po Polsku a České republice, pochopitelně včetně organizačního a programového zajištění. Chutě realizovat takové nápady by byly, ale vše je limitováno našimi skromnými finančními zdroji.

Máte přehled, jaký je o výstavy v Kabinetu architektury v Domě umění zájem? Kolik na ně zavítá návštěvníků a které byly nejúspěšnější?

Návštěvnost je obdobná jako u výtvarných výstav – „archikulturní“ tématika má své příznivce nejen v Ostravě, ale  i mimo ni. Minulý rok byl pro ostravské premiéry a reprízy naších výstav velmi úspěšný, celkově naše výstavy v ČR a mimo ni navštívilo téměř 90 tisíc milovníků umění.

Kabinet architektury působí v Ostravě už několik let, uspořádal množství pozoruhodných a objevných výstav, stejně tak Archikultura do Ostravy zasahuje stále více. Je zde i nějaká reálná odezva, která by svědčila o změně klimatu v ostravské architektuře? Třeba formou nějaké konkrétní stavební inspirace?

Poslední čtyři ročníky festivalu koncipujeme tak, aby výstavní instalace byly realizovány podle představ samotných pozvaných autorů. Pochopitelně výsledek je průsečíkem jejich představ a našich materiálních možností a schopností, ale můžu říci, že v Ostravě již byla vystavena díla Zvi Heckera (Izrael/ Německo), Rafi Segala (MIT/USA) a nyní, jak já s oblibou říkám, „velryba“ od irského ateliéru McCulloughMulvin Architects, i když pouze dočasného trvání. Navíc si umím představit, že konstrukce a tvar posledně jmenované realizace by mohla být upravená na stálý celodřevěný objekt, pokud by se našlo místo a zájemce. Byli jsme několikrát dotazováni, jak by se tyto osobnosti daly zapojit do místních architektonických soutěží nebo investičních akcí. Věřím, že přijde doba, kdy stejně jako tomu bylo v době meziválečné například díku Erichu Mendelsohnovi, se v našem regionu začnou objevovat skvělé realizace proslulejších tvůrců i ze zahraničí.

Které další výstavy a aktivity festivalu Archikultura 2016 v Ostravě by si neměli nechat návštěvníci rozhodně ujít?

Zde je odpověď velmi jednoduchá a stručná – měli by se pokusit najít čas a navštívit všechny, které uvádíme na naší pozvánce. Myslím, že jsou a mohou být zajímavým oživením naší každodennosti.