Nové album ostravské skupiny Places je jako příjemný sen, na který si chcete vzpomenout

Představu o tom, co na vás na novém albu čeká, jste si mohli udělat už v březnu, kdy kapela svůj záměr podpořila prvním oficiálním videoklipem k písni 4.AM. V žebříčku Velká sedma Rádia 1 se tato skladba v posledním týdnu vyšplhala dokonce na čtvrté místo.

Kapela nahrávala své album v kopřivnickém Studiu Animan Tomáše Neuwertha, který je zároveň producentem desky. Šťastná byla volba labelu X Production.

Booklet alba je vlastně jako obrázkové leporelo, na kterém se odehrává film ze snové říše. Každé okénko nabízí jiný vhled do zamlžených tvarů a vzpomínek, které se otiskly do paměti. Umělecká práce s fotografií, která je dílem Marka Grygarčíka, přesně vystihuje atmosféru hudby Places.

Ano, places, tedy v českém překladu místa. Tahle hudba je pozvánkou na místa, na která člověk nechodí vždycky rád. Kapela v jednom z rozhovorů sama přiznává, že jejich hudba není inspirována jen městskou tématikou a každodenním životem, ale je především o vztazích a existenciálních problémech.

Významy v textech jsou zašifrovány do nekomplikované, úsečné angličtiny v otevřených větách, které vyzývají k tomu si je dotvořit a vytvořit si tak svou realitu. Zasněné jednoduché vokální melodie jsou posazeny do zvukových ploch kytar a vytvářejí nenapodobitelnou atmosféru s téměř meditativní polohou.

Kapela hraje ve složení Eva Konečná (zpěv), Jakub Vašíček (kytara), Ondřej “Andy” Dlouhý (kytara), Tomáš Žatek (baskytara) a Martin Hampel (bicí). Places sami sebe označují jako indie-pop, styl s opravdu širokými mantinely. Při pozorném poslechu však nelze přeslechnout post-rockovou inspiraci.

Při prvním poslechu alba na mě ale dýchal daleko rozmanitější stylový mix, který mě často vedl k elektronické taneční hudbě a dokonce i dubstepu ve skladbě Insecure. Kytarovým impresím, kterými hladce proplouvá příjemný a zajímavý hlas zpěvačky, dávají charakter zejména bicí party. Album má písňový charakter – osm skladeb, které poměrně rychle uplynou krátce po 30 minutách.

Právě ono plynutí je pro mě příjemné a problematické zároveň. Název Distant Edges avizuje, že je kapela vzdálená hranám, takže nemáme očekávat žádné ostré kontury. Hudba plyne v proměnlivých barvách kytarových postupů a rytmických schémat v nápadech, které často končí nevytěženy, a některé skladby zase v závěrech ne vždy dávají smysl. Nebo naopak energie rozjezdu Miracle Map spadne ve chvíli nástupu zpěvu. Jakoby potenciál, kterým kapela disponuje, pořád čekal a kumuloval se, hledal tvar.

Ale hudební plynutí také potřebuje klenbu. Klidný projev zpěvačky nejvíce sluší skladbě Postcards from Berlin nebo One Silent Minute. Jindy mi chybí naopak intenzivnější energie v jejím projevu, jakou vnímám právě na konci Postcards from Berlin. Přes to všechno cítím za hudbou Places pohyb v nezaměnitelné atmosféře, která připomíná shoegaze začátku 90.let a která v našich hudebních vodách patří mezi ty vzácné.

Hudba na Distant Edges je jako sen, který se vám v noci zdál a ráno si ani za nic nemůžete vzpomenout, o čem byl, i když máte z něho moc dobrý pocit. Místy je možná škoda mít ty hrany tak vzdálené.

Places: Distant Edges. X Production. 2016