Akrobacii světové úrovně, vynikající herectví a dojemný skutečný příběh nabídlo Divadlo bez bariér

Celý program letošního ročníku festivalu byl překvapivě pestrý. Divákům nabídl jevištní projekty nejrůznějších žánrů. Kdo by čekal, že převládat budou loutkářské inscenace, čekal by marně. Celým programem procházely dvě hlavní linie – jedna určená dětem, a to i těm nejmladším od tří až čtyř let, a pak dospělým, kterým byly věnovány převážně večerní představení. Našly by se však i inscenace určené rodičům a dětem zároveň.

Z představení Ukradnený čas. (Foto: Roman Polášek)

Mezi tituly pro dětské publikum zaujalo pražské Divadlo X10 s inscenací Ukradený čas. Pohádkový příběh o zlodějích času, kteří každého, kdo se jim neubrání, oloupí o čas na hraní, povídání a vzájemně prožité krásné chvíle, patřil k rodinným představením. A možná že byl dokonce více určen rodičům, kteří mají málo času na své děti. Byť poněkud omšelé téma je však nutno stále otevírat, a s postupem doby možná naléhavěji než dříve. Rostou totiž počty dospělých, kteří ve snaze zajistit rodinu finančně v konečném důsledku o rodinu přicházejí, protože nevědí, že nejcennější není čas na hromadění hmotného bohatství, ale čas věnovaný druhým lidem, hlavně dětem.

Z představení Myška nie je liška. (Foto: Roman Polášek)

Bratislavské bábkové divadlo přijelo s inscenací hry Myška nie je líška. Formálně poněkud konvenční divadlo nenabídlo kromě zajímavých loutek a světelných efektů nic objevného. Zato herec, režisér a pedagog Marek Bečka, principál souboru Buchty a loutky, ve své one man show okouzlil diváky natolik, že někteří přišli i na opakované představení. V komorním prostoru zkušebny Divadla loutek nabídl divákům možnost přát si jakoukoliv pohádku a všechny zahrál s trojicí malých loutek a jedním oboustranně pomalovaným kouskem lepenky. Šlo snad o nekomunikativnější projekt celého festivalu, který přinesl důkaz, že k dobrému divadlu stačí opravdu jen málo, má-li to málo v rukou skutečný umělec.

Z představení Marka Bečky. (Foto: Roman Polášek)

Úterní večerní program zaplnila dvě představení: STK Theatre Concept Praha s titulem Ženy a pražské Divadlo Kampa s inscenací BlaŽenka. V dramaturgii celého festivalu poněkud nadužívané téma ženského životního údělu bylo v prvním případě pojednáno s vrcholným tanečním uměním, zajímavá byla však zejména BlaŽenka, inspirovaná pozicí ženy v Jižní Americe, kde dosud panuje vysoká míra domácího násilí.

Z představení BlaŽenka. (Foto: Roman Polášek)

Středeční program zahájilo  Divadlo Jesličky Josefa Tejkla inscenací hry Václava Havla Zahradní slavnost. V den nedožitých osmdesátin autora viděli návštěvníci, že i amatérský mládežnický divadelní soubor dokáže zahrát slavnou absurdní hru prvního českého polistopadového prezidenta a v naší zemi stále ještě neprávem nedoceněného dramatika s přesvědčivostí, osobitou hravostí a řadou zajímavých hereckých výkonů.

Z představení Zahradní slavnost. (Foto: Roman Polášek)

Jeden z vrcholů celého festivalu následoval – Projekt Jola v provedení Tanečního studia Light Praha o životním příběhu tibetského chlapce Odzera, kterému čeští lékaři zachránili život a ve kterém Odzer sám účinkuje. Petr Christov ve své recenzi po zlédnutí Joly na loňském Jiráskově Hronově přirovnal tuto inscenaci k zázraku. Nehovořil o zázraku křesťanském, hovořil o skutečnosti, ve které dětský divadelní soubor předvede dokument a zároveň zprávu o stavu dnešního světa.

Z představení Jola. (Foto: Roman Polášek)

Režisérka Lenka Tretiagová vede více jak dvě desítky svých svěřenců k osobnostnímu rozvoji prostřednictvím pravdy zahrané na jevišti. Obdivuhodné, a velmi následováníhodné. Děti zvládají taneční pohyb v prostoru i jevištní mluvu, ale hlavně hrají o tom, co je v životě potkalo. Nezapomenutelné představení oslovilo dětské publikum a dojalo dospělé diváky.

Stará bába Ostrava předvedla svůj Sen z moci svatojánské, nastudovaný k letošnímu shakespearovskému výročí již po několikáté a opět se stejným úspěchem, pramenícím zejména z hereckých kvalit účinkujících.

Z představení Sen z moci svatojánské. (Foto: Roman Polášek)

Středeční program uzavřela beseda s Jaroslavem Duškem na téma My a závislosti. Jak se tento bod programu dostal do festivalového dění, osvětlila Hana Volkmerová, jedna z organizátorek festivalu: „Jaroslav Dušek má v Divadle Kampa pořady s názvem Duše K. Jsou to besedy s nejrůznějšími odborníky na různou problematiku. Jaroslav Dušek dokáže odlehčenou formou těmto besedám o závažných tématech dát jakousi vzdušnost. Nikdy to téma neshazuje, naopak je ještě prohloubí skrze svoji vlastní životní zkušenost. Pana Duška jsme tedy oslovili, a on pozvání přijal. A protože jsme letos v rámci festivalu nabídli výstavu fotografií Romana Poláška, který fotografoval lidi se závislostmi, a Roman Polášek doporučil Petra Hýla, vedoucího komunity a terapeuta resocializačního zařízení Renarkon v Čeladné, všechno se tak nějak potkalo, a beseda byla na světě.“

Petr Hýl a Jaroslav Dušek během debaty. (Foto: Roman Polášek)

Diváci, kteří přišli na herce a ve vědomí většiny lidí komika Jaroslava Duška, mohli sice být zpočátku překvapeni, ale v průběhu večera všechny pohltila společně vytvořená atmosféra, ve které velmi vážné problémy se závislostmi dokázali Petr Hýl a Jaroslav Dušek pojmenovat s nadhledem a hlavně s nadějí pro všechny, kteří s podobným problémem v jakékoliv formě zápolí. A nebyl by to Jaroslav Dušek, kdyby neprokázal, že on sám je pravděpodobně závislý na oduševnělém slově v podobě originálních, vtipných a hlubokých myšlenek.

Poslední den festivalu ve čtvrtek 6. října zahájil Teatr Ludem Ostrava zážitkovou edukační dílnou o životě Karla IV, po které mohli diváci obdivovat vrcholné vrcholné akrobatické umění skupiny Losers Cirque Praha v inscenaci Walls and Handbags. Režijní duo SKUTR spolu s Janou Burkiewiczovou inspirovaly k vytvoření tohoto kusu pocity mladých průzkumníků. Jako motiv autoři zmiňují dvorky starého pražského Žižkova i cyklus fotografií Dagmar Hochové z padesátých let.

Z představení Walls and Handbags. (Foto: Roman Polášek)

Pětice mužů, jeden chlapec a skládací dřevěná konstrukce sloužící k vytváření nejrůznějších překážek překonávaných ve vrcholné akrobacii nadchla už letošní návštěvníky Colours of Ostrava na velké ploše haly Gong. Na menším jevišti Divadla loutek bylo všechno ještě koncentrovanější.

Již zmíněné dvě závěrečné inscenace přinesly v prvním případě vynikající herectví tří členek Moravského divadla Olomouc.Vlasta Hartlová, Ivana Plíhalová a Vendula Fialová zahrály text hry Královny prošpikovaný vtipnými hláškami, ale jinak velmi banální, opravdu skvěle.

Z inscenace Tsunami Blues. (Foto: Tereza Havlínková)

Poslední představení Tsunami blues nese všechny znaky nepříliš vydařeného přenosu prózy na jeviště. Už původní román Markéty Pilátové je místy poněkud problematický a jeho jevištní podoba je i přes jistou nepřehlednost a literární popisnost částečně přijatelná jen díky vynikajícím hereckým výkonům Terezy Dočkalové a Evy Salzmanové.

Půjdou-li organizátoři festivalu Divadlo bez bariér v příštích ročnících cestou, kterou si letos vyzkoušeli, udělají jen dobře. Divadlo zasazené do souvislostí, divadlo které pojmenovává bariéry mezi člověkem a jeho vlastním životem, je to nejpotřebnější.