Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Obraz & Slovo Dům umění v Ostravě se změnil v londýnskou galerii Tate Modern a dělá okna tam, kde dříve byly zdi

Dům umění v Ostravě se změnil v londýnskou galerii Tate Modern a dělá okna tam, kde dříve byly zdi

24.1.2017 Obraz & Slovo

Aby se Ostravou toulalo hned dvanáct předních světových současných malířů, kteří mají dveře otevřeny i do prestižní londýnské galerie Tate Modern, to se v historii města ještě nestalo. Až v úterý 24. ledna 2017. Pro někdejší ocelové srdce republiky a ostravský Dům umění v Jurečkově ulici je to dějinný zlom.

Zvětšit obrázek

Kurátorka Jane Neal na ostravské výstavě.
Foto: Ivan Mottýl

Navzdory všudypřítomnému smogu se v úterý prošli po Masarykově náměstí třeba slavný britský superrealista Jonathan Wateridge nebo britská malířka Caroline Walker, která letos kromě Ostravy vystavuje ještě v jihokorejském Soulu a italském Miláně. Prostě žádná výtvarná béčka, tohle je superliga, ačkoliv třeba jméno Serban Savu mnozí ostravští milovníci umění dosud neslyšeli. Až si tedy budou prohlížet jeho obraz s názvem Toto není obraz v přízemí Domu umění, nechť si vzpomenou, že kunsthistorici v londýnské Tate Modern jméno Serban Savu vyslovují s patřičnou úctou.

Sběratel Robert Runták a ředitel GVU Jiří Jůza. (Foto: I. Mottýl)

Výstavu Narušená imaginace s podtitulem Making Windows Where There Were Once Walls / Dělat okna tam, kde dříve byly zdi připravila krajská Galerie výtvarného umění díky ochotě sběratele současného umění Roberta Runtáka. Movitého právníka a exekučního byznysmena z Olomouce, který je i uznávaným znalcem světové malby 21. století. A že obrazům skutečně rozumí, o tom svědčí jeho pozice v akviziční komisi v již zmíněné prestižní londýnské galerie Tate Modern, v rámci níž dostal na starost Rusko a východní Evropu.

Před dílem Jonathana Wateridgea. (Foto: Ivan Mottýl)

Expozice rozprostřená do obou pater Domu umění představuje celkem 26 malířů, z nichž 12 dorazilo i na úterní vernisáž. A první dojmy umělců z Ostravy? Už ve městě našli témata, která v ateliérech rozpracují na plátna? „Ostrava mě oslovuje, určitě tu nějakou inspiraci naberu. Je to město velmi podobné rumunské Kluži, kde žiji. Cítím se tu proto jako doma,“ vyprávěl kulturnímu deníku Ostravan.cz třeba osmatřicetiletý malíř Serban Savu.

Savu patří k takzvané Klužské škole. „Ta je dnes ve světě současné malby podobně významným fenoménem jako třeba Lipská škola,“ podotkl majitel sbírky Robert Runták. „V německém Lipsku ale vznikla především díky kvalitním pedagogům na tamních uměleckých školách. V Kluži je to důsledek něčeho spontánního, navíc se tam sešla silná skupina umělců,“ vysvětlil malíř Savu.

Malíři M. Eder, C. Walker a Serban Savu. (Foto: I. Mottýl)

Jednomu je ale při povídání rumunského malíře z Kluže i trochu smutno. Ostrava totiž na počátku devadesátých let měla našlápnuta k tomu, aby se pro západ stala stejným fenoménem jako dnešní Kluž. Hodně tomu pomohli pražští kurátoři manželé Ševčíkovi, kteří tehdy Ostravu objevili pro Prahu. Bohužel, už ne pro Evropu. Jiří Surůvka, Daniel Balabán, Pavel Šmíd a další ostravští malíři mohli při jiné konstelaci hvězd vytvořit Ostravskou školu, která mohla být podobně mezinárodně přitažlivá jako ta z dnešní Kluže.

Sláva je zasloužena nejen prací, záleží i na štěstí. A umělce, kteří nyní vystavují v Ostravě, má „pod palcem“ význačná britská nezávislá kurátorka Jane Neal, která už léta připravuje skvělé mixy západní a východní malby. Prospěch z toho mají obě strany, východ se prosadí v Londýně, Amsterdamu či Berlíně, zatímco britští nebo němečtí malíři jsou okouzleni konfrontací s postkomunistickou exotikou.

Z výstavy Narušená imaginace. (Foto: Aleš Honus)

Kapku nepříjemné však je, že tahle konfrontace je pro západní umělecký provoz pořád přitažlivá i téměř třicet let po pádu komunismu v sovětských satelitech. Lepší by samozřejmě bylo, kdyby rumunští, moldavští či maďarští malíři už nedostávali onu (post)totalitní nálepku. Ale možná si za to můžeme i sami. „Kurátorka Jane Neal výstavu připravila podle nejsoučasnějších západních parametrů, které můžeme vidět v západních výstavních síních,“ prohlásil na úvod tiskové konference ředitel Domu umění Jiří Jůza. Jaksi odevzdaně a s vědomím, že postkomunistický východ už západ nikdy nedoběhne.

Jane Neal jasně odlišuje malby vznikající na východě, v nichž často hledá „odlidštění“, které této části světa přinesl komunismus. Uvržení jednotlivce do nesvobody „něčím nebo někým větším a mocnějším, například totalitním státem či krutým režimem“. Na plátnech vzniklých ve Velké Británii nebo v Německu pak Neal nachází jinou nesvobodu. Politický režim není zásadní, západní civilizace páchá hromadnou sebevraždu sázkou na absolutní konzumní život a bezhlavým propadnutím novým komunikačním technologiím.

Malíř Martin Eder před svým dílem. (Foto: Ivan Mottýl)

To vše jsou ale jen momentální úvahy, které běžely v hlavě autorovi tohoto textu během úterní tiskové konference. Zásadní pro čtenáře deníku Ostravan.cz je v tuto chvíli co nejdříve vyrazit do Domu umění a podívat se do oken, která jim otevírá výstava Dělat okna tam, kde dříve byly zdi. „Nejedná se o regionální výstavní projekt, je to mezinárodní záležitost a věřím, že se zapíše do historie nejen českého výstavnictví,“ zbytečně skromně podotkl ředitel Domu umění Jiří Jůza.

Z výstavy v Domě umění. (Foto: Aleš Honus)

Vystavený kolektivní průřez současnou malbou je totiž ve všech ohledech jedinečný a zřejmě předčí vše, co bylo zatím v ostravském Domě umění prezentováno, pokud jde o současné umění (v nejžhavějším slova smyslu). Snad bude ojedinělý projekt přijat veřejností s nadšením a patřičnou pozorností, jak si to také přeje i jeho kurátorka Jane Neal, která v samém závěru své stati ve výstavním katalogu podotkla: „Okna slouží jako otvory do vnějšího světa, ale zároveň jsou tu k tomu, aby vpouštěla světlo dovnitř.“

*

Narušená imaginace (Making Windows Where There Were Once Walls / Dělat okna tam, kde dříve byly zdi). Dům umění (Galerie výtvarného umění v Ostravě), do 5. března 2017.

SEZNAM VYSTAVOVANÝCH AUTORŮ:
RADU BAIES (*1988), Rumunsko
TILO BAUMGÄRTEL (*1972), Německo
NORBERT BISKY (*1970), Německo
ZSOLT BODONI (*1975), Rumunsko
JONAS BURGERT (*1969), Německo
DINOS CHAPMAN (*1962), Velká Británie
JAKE CHAPMAN (*1966), Velká Británie
MARTIN EDER, (*1968), Německo
TIM EITEL (*1971), Německo
OANA FARCAS (*1981), Rumunsko
ROBERT FEKETE (*1987), Rumunsko
MICHAEL KUNZE (*1961), Německo
HARUKO MAEDA (*1983), Japonsko
MARIN MAJIC (*1979), Německo
JUSTIN MORTIMER (*1970), Velká Británie
LEOPOLD RABUS (*1977), Švýcarsko
DANIEL RICHTER (*1962), Německo
SERBAN SAVU (*1978), Rumunsko
GEORGE SHAW (*1966), Velká Británie
MIRCEA SUCIU (*1978), Rumunsko
ATTILA SZUCS (*1967), Maďarsko
ALEXANDER TINEI (*1967), Moldávie
SZABOLCS VERES (*1983), Rumunsko
CAROLINE WALKER (*1982), Velká Británie
JONATHAN WATERIDGE (*1972), Zambie
CRAIG WYLIE (*1973), Zimbabwe

Ivan Mottýl | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Obraz & Slovo", nebo přejděte na úvodní stranu.