Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Hudba Colours 2017 čtyřma ušima, den 1: Hudební všehochuť, jakou jinde nenajdete, introvertní alt-J a nekonečné davy

Colours 2017 čtyřma ušima, den 1: Hudební všehochuť, jakou jinde nenajdete, introvertní alt-J a nekonečné davy

20.7.2017 Hudba

V Ostravě ve středu začal šestnáctý ročník festivalu Colours of Ostrava. Ročník, který je svým způsobem přelomový, protože poprvé v historii je festival beznadějně vyprodán. To má bohužel i své negativní stránky – kvůli náporu návštěvníků, jejichž počet se již dostal na samotnou mez únosnosti, zkolaboval odbavovací systém, jehož součástí jsou letos poprvé mikročipy v návštěvnických náramcích. Poté, co se propustnost hlavního vchodu ukázala jako nedostatečná, pořadatelé museli rezignovat a vpustili do areálu tisíce čekajících a pískajících lidí bez náramků.

Zvětšit obrázek

Z vystoupení kapely alt-J, které bylo vrcholem úvodního dne.
Foto: Martin Straka

Kulturní deník Ostravan.cz mapuje hudební festivalové dění formou dialogu mezi publicisty Milanem Bátorem a Alešem Honusem.

Aleš: Tak máme za sebou první den Colours of Ostrava. Jaké jsou tvé dojmy?

Milan: Jako rozjezdový den to nezačalo vůbec špatně, v šest hodin se na Arcelor Mittal Stage představila kapela Billy Barman, která skutečně dostála svému jménu. Hned po několika písních, které připomínaly tradiční slovenský popík, zpěvák hecoval publikum slovy: „Toto je absinth, poznáte ten nápoj? My veľmi dobre.“ Zpěvák ukázal, že je velmi dobrý frontman, nebral si vůbec servítky, byl přirozený. Kapela mu taky nehraje vůbec špatně. Ty jsi byl ale, pokud vím, na Balkansambel, kteří se ve velmi dobrém světle představili na letošních Crossroads. Jak na tebe zapůsobili?

Aleš: Já jsem začínal také na Billym Barmanovi a musím říct, že to nebyl špatný start. Sice nerozumím tomu, proč je tato hudba některými publicisty řazena na indies scénu, ale budiž, není to úplně tuctový rádiový pop a musím uznat, že aranže písní má velmi zdařilé a svěží. Balkansambel mě skutečně dostali. Slovenské kapele to opravdu odsejpalo. Nepovažuji se za odborníka na balkánskou hudbu, takže neumím posoudit, kolik procent repertoáru kapely je vlastního a kolik procent obsahuje coververze jiných autorů, ale bylo to zábavné a instrumentálně dokonalé. Smoke On The Water od Deep Purple nebo Lambada v balkánském střihu se povedla. Jen mě trošku mrzelo, že dav, který se během koncertu Balkansambelu srocoval před hlavním pódiem, kde se chystala k vystoupení zpěvačka Birdy, byl poněkud početnější. Bylo vidět, že spousta lidí chce být této hvězdě co nejvíc nablízku a co se děje na jiných pódiích, je nezajímá.

Birdy na Colours of Ostrava. (Foto: Aleš Honus)

Milan: Není se čemu divit. Birdy předchází pověst skutečné hvězdy. A máš pravdu, skutečně jsem nikdy první den na Colours neviděl v sedm hodin na prostranství před hlavní stage tak početný dav. Birdy mě však trochu zklamala. Její set byl sice naprosto totožný s tím, co je možné od ní slyšet, žádnou přidanou hodnotu v podobě živého kontaktu však pro mě neměl. Bylo to statické. Birdy ukázala, že je skvělá zpěvačka, její písně jsou však dost zaměnitelné s řadou podobných indie ikon. Daleko hůř si pěvecky vedl Petr Marek (Midi Lidi) v projektu Muzikant Králíček na Full Moon Stage, který zde zahrál s muzikanty z kapely Květy. Ale jeho písně mě bavily mnohem víc. Kdo ale nezklamal v žádném ohledu byli -123minut, kteří byli naprosto úžasní. Sehranost, obrovský drajv a kytarové parádičky Bíny, včetně jeho dokonalého zpěvu, to byla skutečná slast pro uši.

Birdy na Colours. (Foto: Martin Straka)

Aleš: Birdy tě zklamala? Mne rozhodně ne, protože předvedla přesně to, co jsem od jejího koncertu očekával. Začala písní Growing Pains z jejího aktuálního alba Beautiful Lies, které tvořilo páteř koncertu, stejně jako starší hity. Ale máš pravdu, přestože Birdy je velmi obstojná zpěvačka a její písně mají silný hitový potenciál, takových písničkářek je po světě spousta a její hlas je snadno zaměnitelný. Birdy je někdy přirovnávaná ke Kate Bush a musím uznat, že tuto divoženku a legendu 80. let minulého století barvou svého hlasu ve vyšších polohách připomíná. Když ale spustila cover Running Up The Hill, bylo jasné, že jejich kvalit a jejího uměleckého charisma nedosahuje. Apropó, překvapuje mne, kolik jsi toho během koncertu Birdy stihl. Já jsem zatím v úvodní den šetřil nohy a soustředil se zejména na zahraniční kapely. Minus 123minut jsem viděl mnohokrát a na Petra Marka, kterého si pamatuji z kultovního Dekadentního divadla Beruška, si zajdu možná dnes, kdy pozdě večer vystoupí s mojí oblíbenou kapelou Midi Lidi.

Milan: I když se člověk naběhá, není špatné si udělat i během koncertů hlavních hvězd obrázek o tom, jak to vypadá na jiných, menších scénách. Podobně se mi, myslím, vyplatilo zkonfrontovat alt-J s chorvatskou kapelou Žen. Joe Newman to s hity Matilda či Breezeblocks opravdu odpálil, šlapalo jim to opravdu skvěle, přesto mě atmosférou a určitou hudební nekompromisností dostalo víc nesmlouvavé rouhačství Žen, kteří dokonale zabodovali. Co mě ale při přecházení mezi scénami vyděsilo, byl dav, který byl ještě v tu chvíli stále srocen před vstupem do areálu. Vypadalo to, jako by se už do areálu nemohl vejít. A mrzelo mě, že lidé museli tak dlouho čekat na odbavení.

Z koncertu kapely alt-J. (Foto: Aleš Honus)

Aleš: S hodnocením alt-J souhlasím, podle byl jejich koncert hudebním vrcholem prvního festivalového dne. Trošku jsem se bál, jak budou jejich introvertní a převážně velmi poklidné písně fungovat naživo, ale už úvodní píseň 3WW, která otevírá čerstvé album Relaxer, mne přesvědčila, že pochybnosti jsou zbytečné. Jen trošku nerozumím popularitě této kapely u nejmladší generace. Dvojice zpěváků svým vzezřením spíše než rockové hvězdy připomíná bedňáky, a přestože má kapela hitové písně, není to úplně jednoduchá hudba. Co se týče těch front před areálem, které končily až skoro u klubu Heligonka, byl jsem také zděšen. Jeden můj známý čekal ve frontě téměř dvě hodiny a dovnitř se dostal až na konci koncertu Birdy. Vůbec nerozumím tomu, proč nebyly rozšířeny kapacity hlavního vstupu a ke cti organizátorů musím říct, že si zaslouží uznání za to, že nakonec před pískajícím davem rezignovali a i přes všechna možná rizika vpustili dovnitř tisíce lidí bez náramků.

Publikum Colours of Ostrava 2017. (Foto: Aleš Honus)

Milan: Organizátoři to měli s řešením situace opravdu složité, ale vyřešili to dobře. Jinak to asi nešlo, protože ten obrovský, rozlícený dav by asi vzal vstupní brány ztečí. Milým překvapením pro mne byl frenetický koncert Android Asteroid rapera Jana Pospíšila a bubeníka Tomáše Konůpka. Tato dvojice s dalšími muzikanty vytvořila na Colours zcela jedinečnou show, která připomínala vystoupení Monkey Business na hlavní scéně v minulých letech. A musím říct, že Android Asteroid zahráli tak báječně, že by se na hlavní scéně mohli klidně objevit. Po nichž však začínala srdeční kapela mnohých pravidelných návštěvníků Colours, Tata bojs.

Z děkovačky Tata bojs. (Foto: Martin Straka)

Aleš: Věřím, že Tata bojs byli skvělí, jak je u této kapely zvykem. Já jsem jejich koncert viděl docela nedávno a myslím, že tato kapela už mne ničím novým moc nepřesvědčí. Přestože Tata bojs avizovali, že speciálně pro Colours připraví scénu, jaká nikde jinde nebude k vidění, jsem dal přednost unikátnímu koncertu, který v tu chvíli probíhal pod vysokou pecí. Byl jsem zvědav, jak znějí struny gigantické harfy o délce několika desítek metrů, na kterou hraje William Close. Kvůli tomuto vystoupení se v úvodní den na této scéně jiný koncert nekonal, protože instalace nástroje, který začíná na pódiu, pokračuje v několikametrové výšce nad hlavami fanoušků a končí až na úpatí vysoké pece, byla zcela jistě velmi těžkým oříškem. Spolu s Williamem Close se představila i česká hudebnice Lenka Morávková na nástroj nazvaný Bohemian Cristal Buschet. Velkou pozornost ale na sebe strhávala i éterická zpěvačka ve futuristickém obleku. I díky ní jsem si chvílemi připadal jako v městečku Twin Peaks. Ten koncert byl balzámem na duši a po alt-J pro mne osobně jedním z vrcholů celého dne a možná i celého festivalu. Líbilo se mi, že nejde jen o experiment pro experiment, ale že to skutečně zní velmi dobře. Ale předpokládám, že ty jako muzikant a vystudovaný muzikolog na to možná budeš mít jiný názor.

William Close hraje na struny obří harfy. (Foto: Aleš Honus)

Milan: Tata bojs skutečně nic nového nepředvedli. Ale jejich písně jsou dokladem toho, jaký hlad je v současné produkci po podobně nadčasových textech a muzice. Tohle prostě moc lidí dnes neumí. Navíc, oni jsou prostě přirození lídři, nemusí se vůbec snažit, ale mají to tam. Lidi jim šli na ruku a užili si to. Co se týče nástroje, který připomínal gigantickou harfu, vnímám ho zvukově jako zbytečnou bublinu. Také jsem si jej byl poslechnout, on ale zvukově zněl jako méně konkrétní violoncello. Pravda je, že ta muzika byla hladivá, ale čekal jsem od toho zejména po zvukové stránce víc. Květy letos vydaly nové album Komik do půl osmé. Nebylo od věci, jít si poslechnout, jak to nové formaci kolem Martina Kyšperského funguje naživo. A brněnští futuristé vážně dostáli svému vyhlášenému jménu. Jenom, vtípku Kyšperského, který se zeptal posluchačů, jestli byli na alt-J, se nikdo nesmál. Z jeho strany to byl trochu úlet. Hrálo jim to však famózně a písně z nového alba, třeba Byt, zafungovaly perfektně.

Aleš: To si měl Kyšperský zavtipkovat spíše o Imagine Dragons, kteří ve stejnou dobu hráli na hlavní stage. Byl jsem u toho a musím říct, že vůbec nerozumím, proč vlastně tento typ kapel začal v poslední době jezdit na Colours, kde byl sice mainstreamový pop i dříve přítomen, ale v případě Imagine Dragons už jde podle mého názoru o jednoznačnou úlitbu komerci. Samozřejmě, že na takové jméno organizátoři prodají daleko více vstupenek, ale mají to zapotřebí? Připouštím, že pro tisíce teenagerů shromážděných pod pódiem to byl životní zážitek, ale vždyť je to jen špatná kopie Coldplay! Sice to byla úžasná show, frontmanovi kapely, který se navíc vytasil s českou vlajkou, ležel dav u nohou, ale celkově to bylo hudebně prázdné. Koncert nezachránila ani coververze Forever Young od Alphaville. Musím se přiznat, že vzhledem k tomu, že šlo o poslední kapelu večera na hlavní stage, nebyl pro mne v tu chvíli důvod, abych déle setrvával a asi v polovině koncertu jsem to zabalil. Naštěstí jsou před námi ještě další tři dny, kdy už je program na hlavní stage hudebně mnohem přínosnější a pestřejší než v den první.

Z koncertu Imagine Dragons. (Foto: Martin Straka)

Milan: Máš pravdu, Imagine Dragons jsou důkazem toho jak lze špatně vykrádat kvalitní kapely a přesto si na tom postavit kariéru a ještě prohlašovat: Těžko lze charakterizovat, co vlastně hrajeme. Ono to lze charakterizovat poměrně spolehlivě. Hlavně – nejde o žádný indie. Líbí se mi, jak se této škatulce podsouvá jakýkoli balast, bez špetky osobitosti ve vlastních hudebních nápadech, aranžích a osobní prezentaci. Taky nerozumím, nad čím vlastně v případě Imagine Dragons jásat. Celková dramaturgie prvního dne Colours mě však přesto přesvědčila o smysluplnosti a pestrosti. Jen mě mrzí, že si program nemohli dosyta užít všichni, kteří museli v tom vedru podstoupit úmorné čekání před branami areálu.

Aleš: Ano, rozhodně souhlasím s tím, že tak pestrou dramaturgii a tolik protikladných žánrů snad ještě úvodní festivalový den nezažil. Aby hned po sobě hrála mainstreamová Birdy a kapela Melt Yourself Down, jejiž radikální a dost agresivní hudební projev není vůbec pro každého, to není možné na žádném jiném festivalu. Své si na Colours hned v prvním dni našel jak fanoušek hudebních experimentů, alternativy, tancovaček á la Balkán nebo Skotsko, tak i nenáročný posluchač, kterému vystačili Imagine Dragons a nic ostatní ho asi nezajímalo. Pro mne osobně ale ten pravý festival Colours of Ostrava tak, jak ho znám a jak ho mám rád, začne až dnes, kdy si rozhodně nenechám ujít zpěvačku LP, Michaela Kiwanuku, českou premiéru Norah Jones, která určitě nezklame, ale také třeba kapelu Warhaus na Full Moon Stage, kterou rozhodně doporučuji všem fanouškům Nicka Cavea a Leonarda Cohena. A kdo má rád hudebně-vokální experimenty, neměl by chybět na koncertu zpěváka jménem Faada Freddy. Na se dnes těšíš ty?

Milan: Největším tahákem je samozřejmě úžasná Norah Jones. Čtenářům bych však také rád doporučil Katarínu Málikovou, která získala v úterý cenu odborné poroty na Czech Music Crossroads. To je skutečně nejzajímavější osobnost současné slovenské hudby a rozhodně stojí za pozornost. Fanouškům tuzemské scény určitě udělají radost i koncerty Anety Langerové, Zrní a Midi Lidí. Vzpomínáš na projekt Kittchena na Colours v loňském roce? Podobně i letos potěší ctitele zhudebňování němých filmů Tomáš Palucha na Full Moon Stage. A bude to unikátní set, který doprovodí švédský kult němého filmu Čarodějnictví v průběhu věků z roku 1922. Co jiného si o půlnoci přát?

Milan Bátor & Aleš Honus | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.