Byli jsme u toho, když Tomáš Klus nahrával s Janáčkovou filharmonií. Na novém albu zazpívá i Permoník

Velký sál Domu kultury města Ostravy jsem viděl v různých podobách, tentokrát jsem ale překvapen. Janáčkova filharmonie sedí rozhozená cikcak v prostoru hlediště, hráči mají na hlavách sluchátka. Ne, tady vážně není žádná poslechová seance. Tady se ladí tempo metronomu, o který před chvílí požádal dirigent Jan Kučera.

Orchestr právě začíná nahrávat píseň Mořeplavci, která má příznačně houpavý rytmus a proto je třeba různě rychle tekoucí pásma sladit do jednoho přesného synchronu. Naproti filharmonii stojí průhledná krychle, ve které je po dobu nahrávání zajatý Tomáš Klus.

Tomáš Klus během nahrávání alba. (Foto: Michal Budinský)

Rozesmátý, naboso a se svými pověstnými talismany vypadá jako nějaký dobrý šaman, když zpívá a dotváří přitom příběh písně řečí těla. Když se právě nenahrává, hraje si na lva v kleci, aby trochu naznačil nespokojenost s tím, že nemůže zapálit své oblíbené vonné tyčinky.

O pár místností dál v backstage nacházím hlavní stan nahrávací techniky. Zde je útočiště hudebního režiséra Petra Gablase a mistra zvuku Jiřího Topola Novotného, kteří mají na svědomí nahrávání a celkový zvuk. Stejně jako muzikanti mají plné ruce práce.

Zvuková režie. (Foto: Michal Budinský)

Některá symfonická aranžmá Jana Lstibůrka jsou totiž úplně nová a nikdo dosud netušil, jak budou fungovat naživo. Alchymie orchestrální sazby a kapelního doprovodu je křehká a je třeba mít uši dobře nastražené.

Tomáš Klus se na mne usmívá ze své klece, protože nahrávání se poměrně daří, už je hotových dvanáct songů a výsledek je velice potěšující. Možná má trochu škodolibou radost i z toho, že další podobnou klec dostal naproti němu i bubeník Cílové skupiny a není ve svém obezdění tak sám. Určitě však má radost, že se mu prozatím pěvecké linky podařily, přestože ho trápí bolest v krku.

Tomáč Klus během nahrávání. (Foto: Michal Budinský)

Manažer Jan Seidel se většinu času usmívá a udržuje auru dobré pohody. Svěřuje mi i tajemství, že spolupráce s dětským sborem Permoník v rámci nedávného galavečera Cen Jantar Tomáše Kluse natolik uchvátila, že se rozhodl karvinský sbor pozvat i na chystané album. „Permoník bude zpívat v několika písních, sbory se ale budou natáčet až v červenci“, prozrazuje Seidel.

Dirigent Jan Kučera. (Foto: Michal Budinský)

Spokojeností nešetří ani dirigent Jan Kučera, který je garantem zodpovědného, lidského a muzikálního řízení orchestru. Jako obvykle Kučera vystupuje nikoli v roli chladného bosse, nýbrž jako kamarádský, ale precizní muzikant, který má moc dobré uši. Navíc v tomto žánrovém ranku plave jako ryba ve vodě.

Kučera také nešetří chválou na Kluse: „Kromě toho, že je Tomáš charismatický zpěvák, je opravdu vynikající muzikant, což se výrazně projeví právě před nemilosrdným studiovým mikrofonem. Rovněž všichni hráči Cílové skupiny jsou skvělí profesionálové a natáčení s Janáčkovou filharmonií probíhalo v soustředěné pohodě, což je ta nejlepší kombinace“, uzavřel Kučera téměř týdenní nahrávací frekvenci.

Janáčkova filharmonie. (Foto: Michal Budinský)

A jak se hrálo filharmonikům? Ti strávili s Tomášem Klusem a jeho Cílovou skupinou přece jen nejvíce času. Od houslí přišla taktéž pochvalná hláška: „Klus, všichni členové kapely i zvukaři a režie jsou na profesionální úrovni. Natáčení běželo jako na drátkách, nemluvě o dirigentu Kučerovi. Navíc probíhalo v atmosféře pohody a dobré nálady, ani náznak stresu či nervozity. Klus je skromný a příjemný člověk,“ uvedl jeden přední houslista filharmoniků.

Tomáš Klus nahrával s filharmonií. (Foto: M. Budinský)

Také od dechových nástrojů zavanulo pozitivní ohlédnutí, byť s příznačnou stručností a nadhledem: „Byla to prima akce, Klus je pohodář, hodný a skromný člověk, který prostě umí,“ prozradil mi jeden z členů filharmonie.

Tak to vypadá, že je skutečně na co se těšit. Filharmonici jsou senzitivní bytost, někdy bývají i nelítostnými kritiky (což jsem sám poznal na vlastní kůži) a rozpoznají nejen každou nepřesnost, ale také to, jestli jejich časem není mrháno zbytečně. Ale pohoda a společná energie tentokrát visela ve vzduchu jako příslib něčeho krásného.

Jan Lstibůrek a Jan Kučera. (Foto: M. Budinský)

Z toho, co jsem slyšel, na mne padla zvláštní, těžko popsatelná radost, že se zde rodí něco víc. Že jde svým způsobem o generační výpověď, kus života snímaný očima a ušima kluka, který se snaží žít, jak nejlépe dovede, a není slepý ani lhostejný k osudům dalších živých bytostí. Na Kristova léta, která právě ve středu 15. května Tomáš Klus oslavil, to není vůbec špatné.

Přeju tedy ještě jednou hodně zdraví a sil.