Ostravská sopranistka Veronika Holbová excelovala na Svatováclavském hudebním festivalu

Schubertova duchovní tvorba byla reprezentována kompozicí Intende voci. Offertorium pro sólový tenor, sbor a orchestr, D 963 je koncipováno jako dialog tenoru a sboru za decentního orchestrálního doprovodu. Dominantní úlohu zde má sólový hoboj, který díky brilantnímu podání hobojistky Markéty Postlerové zněl s překrásnou noblesou. Jaroslav Březina se svého partu ujal s pověstným nadhledem. Jeho technicky bezpečně vybavený tenor potěšil pestrobarevnou dynamickou škálou i příhodným výrazem, který zohledňoval zejména cit i uměřenost.

Dirigent Jakub Klecker a tenorista Jaroslav Březina. (Foto: I. Korč)

Centrálním dílem koncertu bylo následující Te Deum dirigenta a zakladatele Vídeňské filharmonie Otto Nicolaie. Dílo z roku 1832 se původně mělo hrát jako výraz díků za vysvobození od cholery, která v té době sužovala Prusko. Později zcela zapomenutá skladba byla znovuobjevena až v 30. letech 20. století. Dílo megalomanské koncepce překvapilo monumentálním výrazem s četnými barokizujícími retro prvky, jež se odrážely v mohutných čtyřhlasých sborových fugách (Pleni sunt coeli et terra) a fugatech. Lesk a vážnost byla kontrastována s hloubkou a tragikou se zdařilým spádem.

Český filharmonický sbor Brno. (Foto: Ivan Korč)

Te Deum Otto Nicolaie oplývá velkolepými sborovými partiemi, Český filharmonický sbor Brno ani na okamžik nezaváhal a představil stylově přesvědčivý a interpretačně obdivuhodný výkon. S dynamickou prokresleností vyzněly sborové fugy a všechny další pasáže, v kterých se ukázalo jak vyrovnaný a delikátní je zvuk tohoto tělesa, ať už v čistotě a témbru jednotlivých hlasových sekcí nebo v průzračné a flexibilní dynamické škále.

V provedení se představili v dobrém světle také všichni sólisté. Jaroslav Březina neztratil kontinuitu a předvedl i v druhé kompozici špičkový výkon plný něžného, citlivého výrazu, distinktivně ohleduplné dynamiky a kultivované artikulace. Březinovým hlasovým protějškem byl baryton mladého pěvce Lukáše Bařáka. Jeho oslnivý, kovově lesklý hlas hned od počátku upoutal nevšední dynamikou, kterou v prvním tercetu Tibi omnes angeli poněkud „přepálil“ na úkor ostatních.

Veronika Holbová a Václava Krejčí Housková. (Foto: Ivan Korč)

V dalších číslech však dokázal barytonista svůj projev usměrnit a zohlednit též okolním kontext. Václava Krejčí Housková potěšila svou muzikálností a citem pro stylovost, s nimiž svůj part zazpívala koncentrovaně, elegantně a vnímavě. V tom její dozlatova zbarvený alt konvenoval s výkonem sopranistky Veroniky Holbové. Ta zazářila sólově zejména v árii Dignare Domine, kterou vystavěla dramaticky naprosto úchvatně, aniž by na okamžik ztratila kontrolu nad technicky obtížnými místy.

Kvarteto sólistů v části Judex crederis esse venturus doplnil soprán Jany Meliškové a bas Václava Jeřábka, kteří jsou členy Českého filharmonického sboru Brno. Nutno podotknout, že oba svými výkony za sólovým čtyřlístkem nijak nezaostávali a velice příjemně překvapili. Jeřábek se v následujícím čísle s podobnou bravurou představil také v sólové roli. Dynamická vyváženost ve společných linkách sólistů sice nebyla vždy optimální, avšak nikdy nepůsobila vnějškově či nahodile.

Václava Krejčí Housková. (Foto: Ivan Korč)

Orchestr a sbor pod taktovkou Jakuba Kleckera předvedl soustředěný a vyrovnaný výkon, který neoslnil v detailech, jako spíše v plošně solidní přesnosti, souhře a koordinaci. Te Deum Otty Nicolaie bylo v Ostravě představeno jako zajímavá skladba, která se vynořila z hlubin 19. století jako dávno vyhaslý skvost. Její upřímný, niterný výraz díky empatickému nasazení všech protagonistů získal v novodobém ostravském nastudování důvěryhodnou patinu a efemérní kouzlo.