Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Hudba Doba kameňa kopřivnických Drutty hraje na temnější strunu a boří zavedená pravidla

Doba kameňa kopřivnických Drutty hraje na temnější strunu a boří zavedená pravidla

19.11.2019 Hudba

Kopřivnická úderka Drutty vypustila do světa nový zásek, kde hraje prim pestrobarevná hudební otevřenost, v níž dominují a na povrch se derou především temné odstíny. Pro zájemce o Dobu kameňa ještě zdůrazněme, že tento počin vychází pouze na vinylu a na kazetě.

Zvětšit obrázek

Kopřivnická kapela Drutty.
Foto: Michal Burget

Skupina Drutty vznikla v roce 2009 a během svého vývoje urazila pořádný kus cesty, když původní industriální noise přeměnila na poněkud přístupnější a přímočařejší hudbu, ve které obecně vzato najdeme jak metalové prvky, tak psychedelický rock.

Doba kameňa je po předchozí nahrávce Nečetla? To by sis ale měla přečíst! z roku 2017 druhé plnometrážní album kapely, nicméně pokud započítáme i debutový split s MSsND z roku 2012, tak se jedná o třetí velké LP.

Aktuálnímu albu je nejbližší střední tempo, přičemž jasným poznávacím znamením jsou roztahané hudební plochy, které se střídají s melodickými pasážemi. Jako působivý kontrastní element se jeví fakt, že každá ze skladeb dostala do vínku jak přívětivou tvář, tak i jistou nevlídnou komplikovanost.

Rozhodně se tedy nesází výhradně na „první dobrou“, ale jde se do hloubi, jakoby až na pomyslnou dřeň. Asi nejvýrazněji se na nahrávce projevují dva prvky, a to určitá odtažitost a naléhavost. To platí také pro vokál, přičemž v některých skladbách bývá preferován rovněž murmur.

Jako inspirační zdroj můžeme označit projekty, v nichž má hlavní slovo kanadský šoumen a všeuměl Devin Townsend, nicméně prezentovanou směs různých stylů obohacují například také prvky punku či hardcoru. K nahrávce je tedy třeba přistupovat s otevřenou myslí, protože posluchač v tomto mixu skličujících, ale také energií nabitých pasáží v podstatě neví, co může očekávat… A v tomto případě to můžeme označit za výhodu.

Album je rovněž plné momentů, které jdou proti proudu toho, co se považuje za obvyklé. Zmiňme například skutečnost, že první skladba Kolotočář Eda i třetí Sorry for the Delay končí tak nějak nečekaně, jakoby bez pomyslné a tolik vyžadované gradace.

Naopak druhý song v pořadí Pokažený párek v podstatě bortí pravidla o nějaké struktuře písní, která má zajistit oblíbenost, protože je tvořen dvěma spíše nesourodými částmi. Spojuje je snad jen to, že v obou se tlačí do popředí undergroundové výrazivo ve stylu Plastic People of the Universe či Mejly Hlavsy. Prostě další potvrzení toho, že Drutty hodlají plout v těch vodách, ve kterých jim je zrovna nejlépe. Bez toho, aniž by přilnuly ke konkrétnímu žánru.

Ke zvýšené pozornosti strhávají také česky psané texty, které sázejí na důmyslně jasná sdělení, v nichž se odráží mimo jiné inspirace východní kulturou (Pád je zákon. /// Slova jsou klíč. /// Světlo je cesta. /// Voda je mír) nebo se například poukazuje na mnohoznačnost našich rozhodnutí (Nejdu dál a nemám právo spát. /// Nejdu dál a rozhodnout se musím sám. /// Kolikrát se ještě cesta rozdvojí? /// Kolikrát se po ní vrátím až k vám?)

Doba kameňa přináší spoustu hudebních výkřiků a tichých proseb, stejně tak příjemnou těžkopádnost, která má určitý pozitivní drive, a to navzdory tomu, že písněmi prostupuje, jak už bylo zmíněno, také jakási temnota. Každopádně album má ještě jeden výrazný rys. Vzhledem k přítomné hudební netečnosti a zároveň neodbytnosti konečný výsledek posluchače nutí přemýšlet, co je bráno s nadsázkou a co je vlastně myšleno vážně.

Drutty: Doba kameňa. Vyšlo u Kachnička Entertainment a Piper Records v roce 2019.

Petr Bidzinski | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.