Brousím, tedy jsem. V obrazech Jiřího Kuděly vystavených v GAFU se tvrdě pracuje
26.1.2025 13:38 Jaroslav Michna Obraz & Slovo Recenze
Galerie Fakulty umění Ostravské univerzity (GAFU) představuje současné malby malíře Jiřího Kuděly. Byť by mohla témata svařování, broušení nebo chvíle po skončení práce působit přízemně, autor tohoto textu to vidí trochu jinak.
Z výstavy Jiřího Kuděly.
Foto: archiv umělce
Výstava Svár a brus malíře Jiřího Kuděly v ostravské GAFU je výsostně nainstalována. Oba aktéři, tedy autor obrazů a kurátorka Kateřina Štroblová, dobře vykontrastovali a zároveň harmonizovali dva opozitní body výstavy, tíhu a lehkost. Objekt v podobě železného kvádru s mělkým škrábaným reliéfem zpodobňujícím měsíčního muže tiše leží na podlaze galerijního prostoru, ponechán své hmotnosti. Vedle něho stojí další krychlový, tentokrát dřevěný objekt odkazující k základnímu stavebnímu kameni vývojářské estetiky slavné počítačové hry Minecraft. Virtuální znak je zhmotněn do objektu včetně ikonické sekery, která se ve hře objevuje a kterou Kuděla převádí do lidského jazyka.

Z výstavy Jiřího Kuděly. (Foto: Jaroslav Michna)
Tady, ve vztahu k přítomnému tématu práce, můžeme promýšlet i samotnou filozofii počítačových her versus života běh. Hraní her jako svého druhu imateriální práce, především u adolescentů, často naráží na materiálně zatíženější pragmatickou perspektivu jejich rodičů, demonstrovanou obligátní větou: nech už toho hraní a běž dělat něco užitečného!
Objektové tíze ve výstavě oponují levitující koláže v přízemí a obrazy v balkonové části. Promyšleně kontrastně-vyvážený je také počet, umístění a výběr formátů obrazů ve vztahu k jejich obsahům obkružujícím téma „hrubé“ práce. V celku je tak výstava stejně hrubohmotná jako povznášející a křehká.

Z výstavy Jiřího Kuděly.
Jak naznačuje název i dominantní obrazy, které s divákem napřímo komunikují při vstupu do instalace, výstava nekompromisně září tématem těžké práce, především řezání, broušení a svařování. Mám dojem, jako by autor sám unikal do tohoto světa, kde platí jasná pravidla, staré dobré nekvantové fyzikální zákony a kde vznikají konkrétní předměty přímo pod rukama. Je to svého druhu psychohygienické pole.

Z výstavy Jiřího Kuděly. (Foto: archiv umělce)
Vztahové peripetie, evaluace, teorie, diskurzy, hledání řešení konfliktů individuálních perspektiv, fake news, to vše se zde rozpouští v přehlušujících zvucích, jiskrách a kovovém zápachu spáleniny. V tu chvíli existuje jen jedno, koncentrace, chvíle, kdy svár vyžaduje maximální soustředěnost. Je v tom něco magického, a jak naznačuje agonický pohled jednoho z brusičů, až extatického. Propojování i oddělování těžké konzistentní hmoty je vlastně stvořitelským aktem, procesem, který ústí v rezultátu. Řekl bych, že svářeč je vlastně prototypním nosičem mužské energie, která touží být adresná, přímá a chce přinést jasný výsledek. V té nekomplikovanosti se skrývá mantra ticha a cesta naplnění. Kometární proud jisker ovládající obrazovou plochu, je v této poeticky existenciální perspektivě zpodobněním proudu života, horkým expresivním výronem energie doprovázejícím stvoření. Jasné světlo prostupující temnými kouty dvorů a dílenských skrýší lidského života.

Z výstavy Jiřího Kuděly.
Kuděla odpovídá na komplikovanost světa po svém, ikonografie dílny a práce nás ukotvuje, zelementárňuje vnímání a ve druhém plánu, jak je patrné i z mých mentálních pochodů, nás může tento znakový svět nastartovat k vnímání smyslu vlastního počínání. Jakákoliv fyzická práce člověka vytrhává z toku mysli a vrací ho módu tvoření a realizace smysluplnosti. A je jedno, zda opravím koloběžku, dům nebo si utřu prach v bytě, danou chvíli to naplní smyslem, který nemá parametr teoretického předpokladu, ale konkrétního činu.
Je vlastně paradoxní přenášet záznamy práce do obrazů, jelikož podstatou práce je právě ona magická procesuálnost, která se musí zakoušet. Přesto Kudělovy obrazy zprostředkovávají onu elementární energii, podstatnost a cestu ke středu. Návrat k hmotě, objektům a rukodělné práci se na úrovni objektového, trojrozměrného umění již delší dobu navrací, je protivahou ke všeobjímajícímu kyberprostoru, který je čím dál více ohrožující.

Z výstavy Jiřího Kuděly.
V Kudělových obrazech můžeme číst oslavu práce nikoliv ve smyslu již odžitého a zapomenutého socialistického realismu, nýbrž jako projekt léčivé alternativy k současnému imateriálnímu světu, v němž se smysl utápí ve spekulacích, manipulativních algoritmech a v rychlém toku dat.
*
Jiří Kuděla: Svár a brus. Kurátorka: Kateřina Štroblová. Galerie GAFU, Fakulta umění Ostravské univerzity, Černá louka, Ostrava. Výstava je k vidění od 22. 1. do 13. 3. 2025.
Přečtěte si více z rubriky "Obraz & Slovo", nebo přejděte na úvodní stranu.