Dobře vedený rozhovor Václava Buchtelíka a Petra Szyrokého v porubské Galerii Dukla

Instalace výstavy může sehrát pro její vnímání tu nejpodstatnější úlohu a současné umění si na podobě výstavních projektů zakládá. Stává se, že necitlivá prezentace samotné dílo oslabí, naopak promyšlená instalace ho může zásadně podpořit. Je to zvláštní vztahová perspektiva – umělecké dílo a prostor jeho vnímání.

Specifickou disciplínou je pak tandemová spolupráce dvou autorů, pokoušejících se o dialog. Zde je potřeba především naladění a otevření se jeden druhému. Znám to osobně z pozice kurátora spolupracujícího s umělcem na výstavě. Někdy to jde hladce, jindy ozubená kolečka do sebe ne a ne zapadnout. Kvalita a možnosti mezilidských vztahů jsou prostě vždy a všude určujícím faktorem.

Z výstavy Opop taurant. (Foto: Tomáš Knoflíček)

Na aktuální výstavě v porubské galerii Dukla se potkali dva kamarádi a „zaťatí“ umělci, malíř Václav Buchtelík a sochař Petr Szyroki. Na počátku modelace výstavy zjistili, že jejich přátelství vlastně může být trochu na obtíž, jelikož bariéry v komunikaci jsou mezi lidmi, kteří se znají, maximálně rozostřené a oba si mohou dovolit až nevybíravý způsob prosazování vlastních perspektiv. O tomto pozadí píšu jen a pouze proto, že výsledek instalace je opravdu nadmíru povedený a konflikt dvou lidí, o kterém jsem se od Václava Buchtelíka bezděčně dozvěděl, se navzdory tomu proměnil ve skvělou výstavu.

Z výstavy Opop taurant. (Foto: Tomáš Knoflíček)

Opravdu dlouho jsem nezažil tak propracovanou instalaci, která je zároveň nabitá energií, křehká a vyvážená. Protože oba autory znám, poznal jsem i podprahové kódování, především dialog raných autorských prací v úvodní vitríně a následný časový vývojový tok.

Ve výstavě nalezneme širokou škálu mediálních výpovědí– práci s (regálovou) architekturou, závěsné obrazy, trojrozměrné objekty v prostoru, reliéfní práce z různých materiálů, sochy, asambláže. Celek výstavy působí harmonicky a vyzrále. Trojrozměrné práce a malby si někdy velice něžně a sofistikovaně povídají, jindy rozehrávají dramatičtější tanec.

Z výstavy Opop taurant.  (Foto: Tomáš Knoflíček)

Výstava je nabitá barvami a tvary, ale ani na chvíli jsem nezažíval pocit nekontrolovaného přesycení. Umělci dokázali vyvážit vizuální proudy klidnějšími pauzami, solitéry znakovými kompozity, barevné výspy tichou monochromní meditací. Vše na sebe promyšleně navazuje a ten tok mě doslova sebral. Jiný názor měl asi člověk, který stál poblíž mě a celou dobu upřeně zíral do prosklených dveří obchodu, jenž je součástí pasáže. V tom postoji a pohledu byl přítomný až jakýsi radikální nihilismus. Pobavil mě, vždyť kolem něho probleskovalo tolik vizuálních hříček…

Byť to neplatí důsledně, výstava má lineární časový vývoj. Směrem od kurátorského textu Hynka Chmelaře se odvíjejí nejstarší práce pohybem diváka směrem do vnitrobloku a pak zpět po druhé straně k nejmladším.

Z výstavy Opop taurant.  (Foto: Tomáš Knoflíček)

Nepřehlédnutelná je vitrína, v níž Petr Szyroki instaluje hypotézu barokního sloupu zabaleného do papírové krabice s množstvím výplňového mirelonového materiáu. V umění již mnohokrát se vyskytující kritika produktové doby, v níž se i rozbalovaní stalo fetišistickým krmivem youtuberů, Petr interpretuje provokativním propojením s barokní architekturou, která je vnímána jako koncentrovaná zbožnost. Václav Buchtelík objekt doplnil malbou novomanželů, tedy dvou lidí rozhodnutých zabalit se do zdánlivě bezpečného obalu manželského slibu. Ten se ovšem nakonec stejně roztrhl…

Sochař se ve výstavě pouští do poměrně analytických konstrukcí, často pracuje se symbolikou kamenných bloků, připravených na hranolech ke zpracování. Stejnou hyperbolu použil Jan Šnéberger u realizovaného pomníku Augustina Handzela na centrálním ostravském hřbitově. Motiv se objevuje hned několikrát a Szyroki ho rozpracovává vrstevnatě, jako jakýsi vlastní leitmotiv. Někdy jako objekt z blind rámu a plátna s malbou evokující žilnatění mramoru, jindy v jakési vizuální poetice tří bloků vedle sebe pojatých v betonovém reliéfu. Právě poslední zmíněný reliéf je skvěle doplněn Václavovou maloformátovou malbou příbuzné šedočerné barevnosti, podporující poetiku hlubokého ticha.

Naléhavě působí tandem vitrín s obrazem kosy a plastovým reliéfem kamenného bloku na prodloužené platformě konce levé strany pasáže. Obě práce jsou krásnými designovými kousky, dobře se na ně dívá, ale v druhém plánu v nich čtu zdvižený prst. V souvislosti s aktuální hrozbou dekadentního rozkladu lidských hodnot, kdy se jedna světová velmoc zmocňuje malého národa a druhá mu prodává zbraně nutné k vlastní sebeobraně, působí kompozice jako zpráva o osamělém člověku, o osamělé humanitě, které zas a znovu hrozí smrt.

Na celku výstavy mě baví barokní teatrálnost, kterou podporují především velké Buchtelíkovy formáty a kontrastní křehkost, vtip a preciznost Szyrokého plastického projevu. Silný výtvarný moment je v centrální části pravé strany kde se potkává monumentální formát obrazu s nápisem „doom“ nesoucí postapokalyptickou atmosféru s křehkou instalací Szyrokého něžných krajin z fragmentů cihel, komponovaných do vodorovných linií, jejichž obnažená hmotová struktura je na povrchu potřena bílou glazurou. Výstava je nabitá tvary, energií a potenciálem narací. Je to surreálná kniha, v níž se potkávají hravé i naléhavé kapitoly a opravdu stojí za to si do ní přijít číst.

*

Opop taurant. Václav Buchtelík a Petr Szyroki. Kurátor Hynek Chmelař. Výstava je k vidění v Galerii Dukla v Ostravě-Porubě od 17. 2. do 10. 5. 2026.