Divoženka v Těšínském divadle se vyrovná světové loutkářské konkurenci
23.3.2026 07:47 Evelína Vaněk Síčová Divadlo Recenze
V sobotu odpoledne měli v Těšínském divadle napilno. Zatímco v hlavním sále se chystala premiéra adaptace Steinbeckova románu O myších a lidech, jejíž recenzi jsme zveřejnili již v neděli, v útrobách spodního patra, kde své místo zaujímá Bajka, se dětské diváctvo nechalo vtáhnout do divoké fantazie polské legendy o Divožence. Režie a výpravy se ujala Lucia Svobodová Vrana, která svým pojetím předvedla, že těšínská Bajka rozhodně obstojí v bohaté konkurenci ve světovém měřítku.
Z inscenace Divoženka.
Foto: Miroslav Pawelek
Těšínská Bajka patří už léta k mým oblíbeným divadelním destinacím. Dramaturgický plán Leny Pešák je neotřelý, umí vždy překvapit a zpracováním nabídne vždy něco nečekaného. Nejinak tomu je i v případě aktuální premiéry Divoženka. Divadelní adaptace jednoho příběhu z knihy Roksany Jędrzejewské-Wróbel Siedem szczęśliwych, Baśnie nie dość znane (Sedm šťasných), o kterou se Lena Pešák zasloužila, pojednává o Divé ženě z lesů. Legenda o Divožence vypráví, jak společenské konvence spoutávají člověka a odvádějí ho od svobodného bytí.
Lucia Svobodova Vrana pojala režii v divokých nespoutaných tónech, v zemitých barvách a v důsledném kontrastu mezi upjatostí a živelností. Hudba Miłosze Sienkiewicze, která v inscenaci zní po celou dobu, se proměňuje od dominantních šamanských bubnů doprovázejících ústřední skladbu s textem legendy, který začíná slovy: „Žije na kraji světa – je divá, navzdory vlnám času je živá,“ až po jemnou melodii smířlivých tónů závěrečné společné písně, kterou napsala autorka knižní předlohy: „Masky pryč, už nejsou třeba. Divokost teď vládne nám. Věrni sobě, nohy v prachu. Pryč je hořkost, pryč je klam.“

Z inscenace Divoženka. (Foto: Miroslav Pawelek)
Scéna, jejíž autorkou je samotná režisérka, je důmyslně propracovaná, pohyblivá a divácky velmi atraktivní. V pozadí scény visí průsvitné závěsy v několika vrstvách, se kterými herci manipulují dle potřeby. Zároveň slouží jako plátno, na které se promítá sugestivní projekce vytvořená Tomaszem Schaeferem. Mobilní panely, které vytvářejí dojem nadpřirozeného lesního zátiší, reflektují autorčinu bohatou fantazii a smysl pro detail, díky kterému se nejen dětské publikum dostává do pohádkového světa.
Příběh Divoženky sleduje cestu dívky Majdy za svobodou. Majda společně se svými dvěma kamarádkami Tonkou a Zuzkou vyrůstá v dívčím internátě, kde je vychovává slečna Blumová. Dívky jsou vedeny k poslušnosti, líbeznosti a k úctě k pravidlům, která však Majdě nedávají smysl a mnohdy kvůli nim pláče. Neustálými dotazy přivádí slečnu vychovatelku k šílenství. Ta ji napomene, že pokud nebude poslušná, unese ji Divoženka a dá ji ochutnat sladič, díky kterému zapomene, kdo je.

Z inscenace Divoženka. (Foto: Miroslav Pawelek)
Jedné noci se opravdu stane, že je Majda unesena. Po divokém běhu s vlky a letu s Divoženkou se ocitne v útrobách kouzelného lesa, ochutná sladič a zjistí, že ne vše ja tak, jak se říká. Nalezená svoboda je sice sladká, zároveň však hořká a trpká. Majda má před sebou důležitý úkol, naučit se myslet svobodně a najít sama sebe.
Jméno Pavla Skorkovského je v loutkovém světě skloňováno vždy v superlativech a ani zde tomu není jinak. Umělec pro inscenaci Divoženka vyrobil velmi osobitou formu loutky samotné divé ženy, která je rozložena do několika dílů a působí tak ještě čarovněji než pověst, která ji obklopuje.

Z inscenace Divoženka. (Foto: Miroslav Pawelek)
Loutka Majdy má nejprve vzhled upraveného děvčátka s mašlí a volánkovými šaty. Po té, co se ocitne pod vlivem Divoženky, vlasy má rozevláté a volánky nikde. Velkou proměnou projde i loutka paní Blumové, jejíž původní upjatost je po divoké cestě lesem ta tam. Výrazného vzhledu se dočkaly loutky Majdiných kamarádek. Zuzka i Tonka mají výrazné líčení, pestré šaty a nechybí ozdoba ve vlasech. Kostýmy pro loutky vytvořil tým pod vedením Ivany Kolondrové.

Z inscenace Divoženka. (Foto: Miroslav Pawelek)
Loutky ožívají za doprovodu vynikajících loutkoherců souboru Bajky. Wanda Michałek dodává slečně Blumové ideální afektovanost i finální nespoutanost, Ewa Kus propůjčuje Divožence působivou energii a přirozenou zemitost. Tomasz Grycz a Tomáš Neuer dodali představení humor a rozvernost. Role Majdy se ujala hostující studentka konzervatoře Maya Babicová. Její sympatický výkon se rovnal práci zkušenějších loutkoherců.
Inscenace Divoženka je divadelní lahůdkou. Propracovaná scéna, působivá hudba, sympatické loutky a vynikající herecká práce, to jsou atributy, které činí z Divoženky ideálního kandidáta na divadelní přehlídky po celém světě.
*
Divoženka. Autorka: Roksana Jędrzejewska-Wróbel. Překlad: Urszula Baron. Adaptace: Lena Pešák. Režie, scénografie, loutky a kostýmy: Lucia Svobodová Vrana. Hudba: Miłosz Sienkiewicz. Projekce: Tomasz Schaefer. Výroba loutek: Pavel Skorkovský. Kosýmy pro loutky: Ivana Kolondrová. Recenze je psaná z premiéry uvedené v sobotu 21. března 2026 na scéně Bajka v Těšínském divadle.
Přečtěte si více z rubriky "Divadlo", nebo přejděte na úvodní stranu.
Zvětšit obrázek