Dramaturgové Hudebních žní: Přivážíme muziku, jaká není v Ostravě samozřejmá

Festival Hudební žně od svého zrodu prodělal poměrně zajímavý vývoj. První ročníky se konaly v létě a byly pojaty velkolepě, s několika scénami a desítkami účinkujících. Pak přišel posun do vnitřních prostor Domu kultury Poklad a postupně i výrazné zeštíhlení. Je aktuální podoba festivalu konečná? A bude zachován model z loňska, kdy se kapely střídaly ve dvou sálech, takže díky tomu budou jen velmi krátké prodlevy mezi koncerty?

Charmite: Myslíme si, že tento nejnovější model je optimální a chtěli bychom u něj zůstat. Zachovali jsme rozdělení koncertů do dvou sálů, takže forma bude podobná jako loni. Ale prodloužili jsme jednotlivá vystoupení, takže každý interpret bude hrát 75 minut, nikoliv jen hodinu jako dříve. Takže půjde téměř o plnohodnotné koncerty. Mezi nimi budou patnáctiminutové pauzy, což je tak akorát na to, aby se člověk mohl protáhnout a občerstvit se.

Rokyta: Loňský program trval jedenáct hodin, což je na běžného posluchače skutečně hodně. Letošní program začne už v 15 hodin a potrvá téměř osm hodin. Taková délka je úměrná tomu, co člověk dokáže během dne strávit.

V letošním programu je jméno, které upoutá na první pohled a o kterém si troufám tvrdit, že ho zná snad každý. Z programu svou žánrovou jinakostí vyčnívá. Jde samozřejmě o Ivana Mládka, který festival v 15 hodin zahájí. Jak si bude vystoupení tohoto baviče, recesisty a autora nesmrtelných hitů rozumět s dramaturgií festivalu, která je zaměřena spíše na alternativní a artové produkce?

Charmite: Klidně to od nás berte jako dramaturgický vtípek. Ivan Mládek je důkazem, že humor ve spojení s hudbou může velice dobře fungovat. Jde o nezpochybnitelnou legendu, která je tady s námi už padesát let a troufám si tvrdit, že oslovuje úplně každého, ať už je to nejstarší generace, nebo úplně malé děti. Zrovna se z okna koukáme na hřiště plné dětí a myslím, že kdybychom se jich šli zeptat, jestli znají Jožina z bažin, tak ho znát budou. Navíc je možné, že díky Ivanu Mládkovi možná na festival zavítají i lidé, kteří by tady jinak nepřišli, a zjistí, že je tady spousta další skvělé hudby, na kterou by normálně nenarazili, protože by si řekli, že to není vůbec pro ně.

Rokyta: Já bych možná doplnil, že Ivan Mládek je jedním z mála interpretů, kterým je dnes sice více než 80 let, ale který s velkým úspěchem oslovuje čtyři, možná už pět generací posluchačů. Jeho hity jsou nesmrtelné a spousta z nich již dávno zlidověla, protože jsou velmi dobře napsané, a to jak z hlediska textů, tak i hudební dixielandové podoby. Vlastně je to hudba, které se nedá vůbec nic vytknout. Ivan Mládek je naprosto nadčasový umělec. Myslím si proto, že navzdory žánrové odlišnosti bude tento koncert krásně souznít s ostatním programem. A určitě to není tak, že by pozvání tohoto umělce bylo motivováno snahou uměle zvýšit návštěvnost našeho festivalu. Ostatně ani ten předprodej tomu moc nenasvědčuje.

Opravdu? Já bych čekal, že s takovým programem musí být vyprodáno. A to nemluvím ani tak o Ivanu Mládkovi, ale o největší hvězdě ročníku, světoznámém cimbalistovi Mariusovi Predovi. Tím spíš, že ho Ostravané znají z festivalu Musica Pura, kde se představil už třikrát. Sázíte na to, že přijdou lidé, kteří už tohoto fenomenálního instrumentalistu viděli?

Rokyta: Trochu ano, i když si nemyslíme, že jich budou stovky, ale spíše v řadu desítek. Marius Preda je skutečně fenomenální hráč. Našim primárním cílem je, a to platí pro všechny interprety, ukázat ostravskému publiku něco, co je hudebně výjimečné, nadčasové a hlavně co zde není možné tak často vidět a slyšet a co je svým způsobem i unikátní. V případě koncertu Mariuse Predy bezpečně víme, že každý koncert je svým způsobem originální a neopakovatelný.

Je fakt, že Marius Preda má potenciál zaujmout i takového posluchače, který ho doposud neviděl, a to jak virtuosním projevem, tak svým muzikantským charismatem. Mám pocit, že další umělci, které jste do programu nasadili, jsou naopak zaměřeni spíše na publikum, které si na okázalost v hudbě příliš nepotrpí. Bylo vašim záměrem, aby úvodní a poslední koncert byly posluchačsky co nejvděčnější a ty, které budou mezi tím, působily jako jejich protipól.

Charmite: Takhle jsme o tom nepřemýšleli. Našim primárním cílem je přinést do Ostravy něco, co tady normálně nemáme možnost vidět, ale co stojí za pozornost. To platí o celém programu, a samozřejmě také o Mariusi Predovi, který je považován za jednoho z nejlepších hráčů na cimbál na světě. Bude to nejen skvělý hudební zážitek, ale mimořádná hudební show. Myslím, že kdo tohoto interpreta uvidí a uslyší na živo, tak na to ještě hodně dlouho nezapomene.

Rokyta: Já bych možná ještě doplnil, že přijede i jeho starší syn Eduard, který je naprosto fantastickým klavíristou. Lidé, kteří byli na festivalu Musica Pura v roce 2018, si ho možná budou pamatovat jako tehdy patnáctiletého chlapce. Dnes je to už dospělý muzikant a jsem si jitý, že předvede skvělý výkon, protože zdědil talent po svém otci. Ale vy jste se ptal na ty další interprety…

Ano.

Rokyta: K tomu bych řekl, že našim primárním záměrem rozhodně není přivážet jen úzkoprofilové žánrové kapely pro hrstku lidí, ale zároveň obecně známější jména, která se v Ostravě objevují jen zřídka nebo vůbec. To je případ jak slovenské kapely Fallgrap, kterou vyznávají příznivci experimentální elektronické hudby, tak Simony Hulejové a Spectrum Quartettu s houslistou Jánem Kružliakem. Simona Hulejová v Ostravě už v minulosti objevila, naposledy na festivalu Czech Music Crossroads, ale nikdy ne v této kombinaci interpretů. A velmi zajímavé hudební spojení slibuje samozřejmě koncert bubeníka a skladatele Petra Nohavici, který vystoupí se zpěvačkou Alison Wheeler.

Charmite: Myslíme, že Hudební žně za dobu svého trvání ukázaly, že jsou výjimečnou akcí, která do Ostravy každoročně přináší něco, co zde skutečně chybí. Hovoří o tom nadšené ohlasy návštěvníků, které po každém ročníku máme.

A já jako pravidelný návštěvník tohoto festivalu vaše slova potvrzuji a těším se na nejnovější ročník.