Bedřich Smetana – Dvě vdovy

Libreto: Emanuel František Züngel (1840–1894)
Inspirováno jednoaktovou komedií Jeana Pierra Féliciena Mallefille (1813–1868) Les deux veuves z roku 1860
Hudební nastudování: Marek Šedivý
Režie: Rocc

Po dokončení slavnostního tableau Libuše sahá Smetana, v čase přetrvávajících profesních útoků na svou osobu, po činoherní předloze francouzského dramatika, kterou zhlédl v překladu Emanuela Züngela v Prozatímním divadle, a okamžitě v ní spatřil potenciál pro libreto své další opery. Züngel přijal nabídku na přepracování jednoaktové komedie v operní libreto a její děj na skladatelovu žádost přenesl z Francie do Česka. Smetana Dvěma vdovami otevírá české opeře dveře do dalšího ze svých jedinečných hudebnědramatických světů; vzniká komická konverzační opera po vzoru francouzského žánru opéra-comique, jejíž děj je zasazen do salónu venkovského statku a humor je založen na situační komice. Jak píše Václav Holzknecht ve své knize Bedřich Smetana: „Dvě vdovy jsou dílem velké tvůrčí milosti, uvolněné a ničím nepoutané rozkoše vyvolat svět lidí vybraných způsobů, jemné kultury a vlídného ovzduší v prostředí kvetoucího venkova; je to výdech ze životních strastí a únik z životní šedi, jakási letní féerie s dobrým koncem.“

Uváděno v českém originále s českými a anglickými titulky.