Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Hudba Filharmonie uvedla díla současných ostravských skladatelů

Filharmonie uvedla díla současných ostravských skladatelů

1.11.2013 Hudba

Tvorba ostravských skladatelů současnosti zazněla ve čtvrtek v Domě kultury města Ostravy v podání Janáčkovy filharmonie. Orchestrální koncert byl součástí 39. podzimní přehlídky nové vokální a instrumentální tvorby s názvem Kudy, kudy hudbo. Svou tvorbu postupně představili Leon Juřica, Michal Janošík, Milan Báchorek, Edvard Schiffauer a Markéta Dvořáková.

Zvětšit obrázek

Skladatelka Markéta Dvořáková při děkovačce po uvedení její symfonie Voda.
Foto: Milan Bátor

Koncert s názvem Hudební současnost Ostrava zahájila symfonická báseň Fénix, kterou zkomponoval Leon Juřica. Skladba zapůsobila rozporuplným dojmem. Z počátečních rytmických ostinat nevznikl zvukový útvar, který by dokázal aktivovat pozornost k nějakému zajímavému melodicko-harmonickému momentu. Kompozice působila vzhledem k využití pregnantního pochodového rytmu bicích nástrojů spíše jako vojenská hudba než by evokovala bájného mýtického ptáka.

Michal Janošík v letošním roce složil Koncert pro klavír a orchestr. Podle vyjádření autora se jedná o hudbu převážně v durové tónině, obsahově prostou a nezatíženou filozofickým hloubáním či sofistikovanými kompozičními technikami nové hudby. Dlužno dodat, že Janošík napsal skladbu posluchačsky mimořádně vděčnou. Využil přitom typických minimalistických postupů – každá ze tří vět obsahovala jednoduché melodické téma, které procházelo nepatrným tektonickým vývojem. Simplifikace v podobě tonální harmonie a časté využívání pasáží a figurací chvílemi působilo kýčovitě. Celková koncepce skladby však působila vyrovnaným až meditativním dojmem. Klavírního partu se vynikajícím způsobem zhostil Igor Ardašev.

Opožděné písně pro soprán a orchestr na haiku Jaromíra E. Brabence vznikly v roce 2010 na podnět Mezinárodního hudebního festivalu Janáčkův máj. Jejich autor Milan Báchorek si vybral rozsahově úsporné, avšak formálně virtuózní verše z Brabencovy sbírky nazvané …jedna báseň a šedesát haiku. Vznikl tak vnitřně sjednocený cyklus písní, které pojí téma lásky a opuštění. Kompozice nese všechny znaky Báchorkovy hudební řeči: dramatické stupňování motivů, rytmickou pestrost a brilantní stavbu celku. Opožděné písně přednesla sopranistka Národního divadla v Praze Kateřina Kněžíková. Její interpretace patřila k vrcholům večera a vzbudila právem zasloužené ovace.

Ve druhé půli večera zazněly dvě kompozice, jež měly jednu věc společnou: Vznikly jako absolventská práce autorů na Janáčkově akademii múzických umění v Brně. První z nich, Protoimprese pro recitátora a orchestr, napsal Edvard Schiffauer pod dojmem četby knihy Kacířské eseje významného filozofa Jana Patočky. Skladateli vyhovovala Patočkova výstižná transcendentní formulace základních filozofických pojmů jako je pravda, jsoucno a nicota natolik, že vybrané části textu zhudebnil. Vznikla skladba věrná literární předloze: gnómicky zhuštěná, plná porozumění i nevyslovených otázek. Schiffauer v tomto mimořádně složitém díle prokázal schopnost virtuózní instrumentace a mikrotektonické výstavby.

Koncert z tvorby ostravských skladatelů vyvrcholil kompozicí Markéty Dvořákové s názvem Vody. Jedná se o symfonii o šesti větách, které vycházejí z hudební představy různých podob vody. Skladba se v žádném případě neomezila na popisnost a lacinou zvukomalbu. Markéta Dvořáková ve své pozoruhodné symfonii Vody dokázala využít podněty kompozičních technik 20. století s důrazem na vyjádření osobní výpovědi.

Hudební přehlídka Kudy, kudy hudbo bude pokračovat 26. listopadu na Janáčkově konzervatoři v Ostravě klavírním recitálem Ivo Medeka a Sáry Žalčíkové.

 

Milan Bátor | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.