Nová ostravská výstava Ivana Titora jako vyznání barvě

Titorova výstava právě probíhá v prostorách Vily Hanse Ulricha v Ostravě, kde dříve působila Výstavní síň Sokolská 26 s dlouholetou, názorově vybroušenou dramaturgií,  bohužel ale ukončenou. Nová výstava je kultivovaná – výběrem i rozvržením – a zároveň příjemná i objevná díky přirozenému osvětlení, které hned ze tří světových stran dopadá do výstavního prostoru.

„Moje poslední ostravská výstava nesla název Parareal a návštěvníci ji mohli zhlédnout ve Slezskoostravské galerii. Vila Hanse Ulricha je zajímavá svým prostorem a také denním světlem, které ve všech galeriích není až tak obvyklé,“ řekl malíř Ivan Titor na stránkách Deníku.cz.

Právě zmíněná výstava, konaná v prostorách městské Slezskoostravské galerie (nyní soukromá komerční galerie) na přelomu let 2024 a 2025, na mě udělala nezapomenutelný dojem. Současná výstava v centru Ostravy je zúženým výběrem autorovy retrospektivy v galerii pod Slezskoostravskou radnicí. To neznamená, že je horší. Je jen redukovanější, a navíc s přidanou hodnotou v podobě nových obrazů z letošního roku, které jiným způsobem rozvíjejí téma záhadných sci-fi konstrukcí.

Výstava nese název Colorama. Autor se tím vrací k fenoménu barvy jako k nedílné součástí malířství, což suverénně dokládá svou třicetiletou, na díla bohatou tvorbou. Malířský kolorit, kterým umělec na svých obrazech modeluje prostor, vychází především ze zemitých barev, tedy z barev přirozených pro krajinomalbu a obvykle užívaných v plenérovém malování.

Obrazy Na počátku byla barva a Paint Placement. (Foto: Aleš Honus)

Myslím si, že barvu a barevnost chápe víc v klasickém než expresionistickém duchu a že jeho vyznání k barvě má co do činění s jeho nutkavou posedlostí malovat. Právě proto se pro jméno Ivan Titor stal ikonickým obraz Paint Placement z roku 2018, který jeho autor s oblibou zařazuje do všech svých výstav. Je na něm zobrazena roztržená malířská tuba s kapající barvou, která se i přes svůj rozervaný stav – v doslovném i přeneseném slova smyslu – vznáší nad poklidnou rovinatou krajinou. Jako by chtěl Titor zobrazit svůj věčný úděl malíře, kterého se nezbaví ani radikálním gestem, jakým je destrukce malířské tuby. Naopak tím bezděky vytvoří metaforický pomník malířskému údělu – pietu se všemi atributy posvátnosti a vznešenosti.

Autoportrét Ivana Titora. (Foto: Aleš Honus)

Výstava začíná vlastně už v předsálí, na chodbě, kam dvojice kurátor a autor umístili umělcovy autoportréty a též obraz Zlaté české ručičky z roku 2023. Oba dva obrazy, ale zejména Titorův autoportrét Strážce rámu (2025), nesou v sobě vtipnou pointu. Nahlédneme-li do dějin umění, většina umělců, nejčastěji malířů, se zpodobnila s notnou dávkou nadsázky nebo tajemství. Strážce rámu je druhým obrazem na této výstavě (a také v umělcově portfoliu), kterým autor dává jasně najevo svůj vztah k malířství. Malba se neobejde bez barvy, proto s ní autor pracuje i v názvech svých výstav. Dokladem toho byla před čtyřmi lety realizovaná výstava s názvem Na počátku byla barva v Galerii Synagoga v Hranicích (dnes už neexistující, církevním majitelem zrušená galerie s výtečnou pověstí), a koneckonců výmluvným dokladem je i aktuální výstava Colorama.

Obraz Kolo štěstěny. (Foto: Aleš Honus)

V hlavním sále galerie na Sokolské ulici jsou umístěny umělcovy nejnovější obrazy. Ústředním obrazem je ten s názvem Kolo štěstěny, který byl použit pro vizuální styl výstavy: na pozvánku a plakát. Následuje kolekce olejomaleb Vlnolam, Kolíbka, Ikaros, Úlet a Zkrat. Názvy ale nejsou podstatné. Obrazy mají i tak velký potenciál vyvolat v divákovi jeho vlastní představy a dát si je do souvislostí s něčím, co je mu blízké. Obvykle, což je možná trochu prvoplánové, jsou záchytnými body vjemy, dojmy a projekce zažité a vžité na základě četby nebo filmografie.

Titorův Ikaros. (Foto: Aleš Honus)

Na obrazy lze však nahlížet i způsobem zcela odtrženým od všeho, čím nás současný vizuální průmysl a globální informační a sociální sítě torpédují. Nakonec jde spíše velmi často o prchavé, krátkodeché, bezduché a vyprázdněné hlášky a fejky než seriózní a poučné informace. Kostry, rozuměj holé skelety blíže neurčené architektury, jsou na obrazech Ivana Titora téměř zpodobněním děravého a prázdného společensko-civilizačního systému, ve kterém už není ani obsah, ani paměť, ani Bůh.

Výstava Ivana Titora. (Foto: Aleš Honus)

Do výstavy byly vybrány také obrazy vztahující se k tématu konzumérismu a s ním související problematika odpadu a dopady na životní prostředí. Terra incognita, Vzduchovod, Nokturno na okraji světa, Car Calvary a Nazemivzetí jsou pro ilustraci obrazy s dystopickým poselstvím, mající v podtextu varování před totálním sebezničením. Naopak díla s názvy Epitown, Archeopolis, Šestá úroveň, Perspektivní studie (Babylónská věž) a Přeperspektiva (Poslední večeře) bychom možná mohli zařadit do pozitivnější škatulky s utopistickými rysy, atributy a obsahy.

Poslední část výstavy. (Foto: Aleš Honus)

Na rozdíl od již popsaných skeletů (současné téma) mají tyto starší autorovy vize pevný základ, přesný plán a zjevnou hmotu. Nicméně vrátíme-li se k jeho letošním obrazům, napadá mě odvážná myšlenka, že vnější proměna architektonických kompozic nemusí znamenat destrukci, zánik a zmar, ale může naznačovat opětovný začátek. Ikaros – skelet v podobě mávajících křídel – je novou nadějí.

A kruh se postupně uzavře.

*

Ivan Titor: Colorama. Vila Hanse Ulricha, Sokolská 26, Ostrava. Kurátor Miroslav Zelinský. Výstava je otevřena do 14. května 2026