Berenika Ovčáčková
Věděli jste, že právě v Ostravě - městě uhlí, železa a hornické dřiny - našla kavárenská kultura silné kořeny? Jestli ne, přesvědčit vás o tom může už dlouho probíhající výstava v Ostravském muzeu s názvem Ostravská kavárna. Nachází se v horním patře muzea a připomíná čtyři nejznámější kavárny, které se zrodily zhruba na počátku 20. století a zažily krátce svá nejlepší léta, vrchol a potom strmý pád. Tři ze čtyř de facto zanikly, pouze kavárna Elektra měla velké štěstí. Přežila privatizaci, komercializaci i devastaci. V posledním tažení byla prohlášena kulturní památkou. Díky tomu si tam dnes můžeme zajít nejen na kávu.
Foto: Martin Popelář
Kdo z vás si dá pravou brazilskou kávu? To je známá věta z filmu Kulový blesk, která jako mnohé jiné hlášky zlidověla. Je synonymem pro situaci, kdy se jistá nabídka v dané chvíli opravdu, ale opravdu nehodí, a i když je ve své podstatě nevinná, působí v silně dramatické situaci poněkud nepatřičně – a pro diváka tudíž legračně. Zvláště když zazní opakovaně a pokaždé v poněkud vypjatém okamžiku. Přesto, kdo by si takovou nabídku nedal líbit, že?
Podobných citací, ať už z literatury nebo filmu, je při stoupání do patra víc. Namátkou jde o vybrané úryvky z Povídek malostranských Jana Nerudy, Osudů dobrého vojáka Švejka Jaroslava Haška, Saturnina Zdeňka Jirotky, povídkové knihy Možná že odcházíme Jana Balabána či z trilogie Šikmý kostel Karin Lednické. Samozřejmě nechybí ani obecně známý dialog ze hry Maryša bratří Mrštíků.
Na podestě mezi dvěma rameny schodiště je zavěšen velký deskový vývěsní štít pro ostravský mléčný bar Naproti, namalovaný Markem Pražákem. Jak sděluje popisek, tento první sociální podnik v oblasti gastronomie, na adrese Kostelní 3 v centru Ostravy, od roku 2012 nabízel návštěvníkům italskou kávu s regionálními specialitami. A pak už vejdeme do chodby, kde expozice věnovaná ostravským kavárnám začíná.
Ostravské muzeum sídlí na Masarykově náměstí v prostorách staré radnice, která plnila svou funkci až do roku 1931. Samotná budova patří k nejstarším v Ostravě. Patro, kde se dočasná výstava Ostravská kavárna nachází, má spíše charakter obytného domu s chodbou a přilehlými místnostmi, z nichž mnohé jsou průchozí. Hned první samostatná místnost je více méně zasvěcena kavárnám Palace a Elektra. K vidění je zde několik kusů dochovaného mobiliáře (pohovka, židle, dvě křesla), dobové fotografie a velkoformátová reprodukce, která coby tapeta na stěně má vytvořit iluzi tehdejšího kavárenského interiéru téměř v poměru 1:1. Dále jsou zde tabule s textem poskytující základní informace o historii té které stavby (exteriér – interiér – provoz) a souvisejícími vývojovými peripetiemi.
Totéž se opakuje ve dvou dalších místnostech, které se nacházejí o kus dál. Opět se zde opakuje scénář sestavený z ukázky mobiliáře, velkoformátových reprodukcí interiérů, napodobeniny původních tapet, informativních tabulí a jména kavárenských podniků v podobě neonové reklamy. A jako doplněk k dokreslení atmosféry slouží přístroje a předměty k přípravě kávy (mlýnky všeho druhu, kávové servisy, kávovary).
Samozřejmě nechybí ani video anebo dobová orchestrální hudba a písně populární za první republiky, jak je známe z filmů pro pamětníky s Oldřichem Novým. Zejména videofilm – sestřih z archívu Československé televize – umístěný v první části expozice (Palace a Elektra) je zajímavý s ohledem na dnes již pozapomenutou atmosféru 90. let, které přinesly kavárenským podnikům okamžitou nebo pozvolnou zkázu.
Například kavárna Fénix poblíž Divadla Jiřího Myrona se proměnila ve vietnamskou tržnici s levným textilem (dnes je uzavřená a prázdná) a kavárna Elektra o pár let později v sídlo banky a poté v mexickou restauraci. Druhý z nájemců zasadil interiéru Elektry tvrdou ránu a postaral se o její uzavření na několik dlouhých let.
Kavárna Praha, dříve Café Habsburg, na rohu Zámecké ulice a Masarykova náměstí se s potížemi držela nejdéle, ale ani ta nevydržela. A kavárna Palace dokonce měla jít spolu s celým hotelovým komplexem k zemi. Dnes je na obzoru naděje na záchranu celé této stavby. Zatím z veškeré té privatizační šlamastyky a svízelů tržní ekonomiky vzešla jako vítěz jen kavárna Elektra, která měla zkrátka štěstí na osvíceného investora.
Co se týká celkového hodnocení výstavy, svou cenu má určitě připomenutí fenoménu kavárny jako významného společenského prvku města. A jelikož kavárny šly přirozeně s dobou, tkví jejich přínos i v oblasti architektury, designu a módy. Možná bych od této výstavy čekala víc právě z této posledně zmíněné oblasti. Vlastně jsem se nedozvěděla, čím byly specifické a odlišné interiéry oněch čtyř kaváren, z čeho se skládala gastronomická nabídka, jak se káva hostům servírovala nebo jaké bylo sociální složení hostů během plynutí doby a politických zvratů.
Určité narážky na výstavě jsou, například v podobě slovníkového výkladu slova kavárna včetně jeho přeneseného významu anebo filmu z přelomu 50. a 60. let promítaného na zešikmenou desku stolu. Kdo ale má trpělivost takový film sledovat? Jde spíše o kulisu, ne výklad. Stejně tak jeden náhodný jídelní a nápojový lístek z roku 1981 je osamělou rekvizitou bez hlubšího kontextu. A část výstavy věnovaná fenoménu fairtrade (se zdí pokrytou pytli k plnění kávou) mi v místnosti, navíc té první s mobiliářem Elektry a Palace, už vůbec nesedla. A bohužel ani přemíra drobných předmětů v podobě kávových mlýnků či stroje na mletí kávy, který byl kdysi běžnou součástí každé samoobsluhy a který si návštěvník může dokonce i vyzkoušet.
Jako by se tvůrci výstavy nemohli rozhodnout, jestli má být více o ostravských kavárnách, nebo obecně o kávě, její přípravě a vůbec všemu, co s ní souvisí. Přitom by se nabízela možnost udělat jakousi rešerši mezi kavárnami minulými a současnými.
Ještě je potřeba zmínit, že muzejníci proložili výstavu také několika interaktivními prvky. Jsou to zejména tablety s krátkými výstupy známých osob, které odpovídají na otázky týkající se pití kávy, vzpomínek spojených s kávou apod. Dále nástěnná tabule pro děti anebo anonymní hlasování vhozením žetonu v podobě kávového zrna do jedné z šesti skleněných nádob, z nichž každá má na sobě nálepku určitého typu kávomila. Během mé návštěvy bylo nejvíce žetonů v tubusu s nápisem Ostravský hipster – Flat white je jeho životní styl a nejméně v tubusu s nálepkou Alchymista – žije pro filtr a vědecké experimenty. Vzhledem k tomu, že výstava potrvá až do konce září, může se skóre mezi různými zástupci z řad milovníků kávy ještě výrazně změnit. Ovlivnit ho můžete i vy.
*
Ostravská kavárna. Výstava je k vidění do 27. září 2026 v Ostravském muzeu. Otevírací doba: pondělí zavřeno, úterý od 10 do 20 hodin, středa až neděle od 10 do 18 hodin.
Podobné články