Trojhalí se bude otřásat v základech, říká Terezie Kovalová o gigantickém projektu Mahler 8

Právě sedíme v šatně ostravského Gongu, kde se připravuješ na koncert Depeche Note Symphonic Tribute. Takže se sluší zeptat, jak ses vůbec k tomuto projektu dostala? A jaký máš vztah ke kapele Depeche Mode?

Prvotní impuls přišel od dirigenta Adriana Kokoše, se kterým se potkávám pravidelně. Je to hrozně milý a zábavný člověk, se kterým je fajn trávit čas. A když přijde taková nabídka, která má určité kvality, a navíc cítím, že mě to bude bavit, tak mě to vždycky hodně zajímá. A Depešáci mě skutečně baví. Přestože jsem hudbu osmdesátek nikdy moc neposlouchala, Depešáky mám hodně ráda. Takže když ta nabídka přišla, okamžitě jsem řekla, že do toho jdu. Vůbec jsem nad tím nepřemýšlela.

Dnes bych si ale rád povídal hlavně o dalším velkém projektu, který zažije Ostrava v polovině května a jehož jsi ambasadorkou. V ostravském Trojhalí dojde k velkolepé rekonstrukci premiéry Mahlerovy Symfonie č. 8 Es dur. Ta byla poprvé provedena před 115 lety v Mnichově v průmyslové hale, která je velmi podobná té ostravské. Jak došlo k tomu, že ses stala tváří tohoto ostravského projektu.

Je to jednoduché, protože iniciátorem té akce je Jan Soukup, můj spolužák s konzervatoře, se kterým jsem v době studií měla fakt dobré vztahy, což se o řadě jiných nedá říct (úsměv). Byl jedním z těch, kteří se ke mně vždy chovali moc hezky, a jsem ráda, že zrovna s ním můžu na takto krásném a důležitém projektu spolupracovat. Navíc, což se už málo ví, jsem v minulosti pracovala jako moderátorka v rádiu, takže ani moderátorská pozice mi není cizí.

Terezie Kovalová. (Foto: Petr Weigl)

Mohlo by se zdát, že hudební svět Gustava Mahlera je hodně odlišný od toho, co dnes běžně děláš. Samozřejmě ale v Ostravě víme, že ses vážné hudbě věnovala od dětství, dokonce jsi vystoupila jako sólistka s Janáčkovou filharmonií, takže ke klasické hudbě nemáš zas tak daleko.

Určitě k ní mám stále blízko, už roky se s ní potkávám třeba v projektu Vivaldiano. Také jsem vystudovala operní zpěv. Co se týče projektu Mahler 8, tak dalším důvodem, proč mě oslovili, bylo to, že chtějí, aby jednou z tváří projektu se stal nějaký zástupce mladé generace, který je trochu více mediálně vidět.

Takže tvým zapojením chtěli dát organizátoři signál, že hudba Gustava Mahlera nepatří jen do muzea, ale že má co říct i dnešnímu publiku?

Je to tak, proto mne zapojili například do tvorby obsahu pro sociální sítě, aby se informace o projektu dostaly i k lidem, kteří se o klasickou hudbu primárně nezajímají. Takže jsem vlastně přítomna u všech aktivit spojených s prezentací projektu, které mají za cíl dostat informace i mezi lidi, k nimž by jinak ani nepronikla.

Jak si takto kolosální hudební těleso čítající asi 600 lidí, především členů sborů, bude rozumět s tak akusticky složitým prostorem jako je Trojhalí? Není to trochu risk?

Určitě to bude velké dobrodružství, vždyť jde o projekt, který nemáme s čím srovnávat. Pokud vím, tak v podobném prostoru bývalé průmyslové haly se Mahlerova Osmá symfonie od premiéry neprováděla a podle mých informací se v plném obsazení celosvětově prováděla snad jen šestkrát nebo sedmkrát od doby vzniku tohoto kusu.

Takže to bude skutečně ojedinělá záležitost…

Zcela jistě, tohle je věc, na kterou člověk jen tak nenarazí. Vezmi si už jen to, kolik lidí tam bude zpívat. Nic podobného Ostrava ještě nezažila, ten barák se bude otřásat v základech. Bude to velký zážitek naplněný obrovskou energií.

To, co říkáš, je asi tou nejlepší pozvánkou pro lidi, kteří úplně neholdují vážné hudbě, protože pokud na koncert přijdou, rozhodně je to emočně zasáhne.

Je to tak. V dnešní době, která člověka vede k tomu, aby byl neustále online a konzumoval často obsah, který nemá žádnou hodnotu, lze na koncertech dostat jiný typ zážitku. Mahlerova Symfonie tisíců v Trojhalí, to bude opravdu zážitek, který nás bude krmit emocemi ještě dlouho potom, co zazní poslední tóny.

Fotografie k vizuálu alba Zinka. (Foto: Lucie Drlíková)

Rád bych se ještě závěrem zeptal na tvé debutové sólové album Zinka, které je aktuálně nominováno na Cenu Jantar a bylo i v širší nominaci na Cenu Anděl. Vždy, když si to album poslechnu, tak si kladu otázku, proč jsme na tvůj debut museli čekat tak dlouho. Vždyť na scéně jsi už nějakých dvacet let! Neměla jsi dříve ambice nahrát sólové album? Cítila ses komfortněji jako doprovod jiných interpretů?

Tohle je docela těžce naložená otázka, protože na ni asi nemám úplně jednoduchou odpověď. Je pravda, že když se člověk tak nějak snaží, aby měl dost práce a aby vyhověl ostatním, tak se poměrně snadno může stát, že mu ten čas proteče mezi prsty. Taky je pravda, že mně to docela dlouhou dobu vyhovovala. Já jsem prostě hledala sebe, kdo jsem. To je, řekla bych, první část toho problému.

A ta druhá?

Další věc je, že nebýt pandemie, ta deska by vyšla podstatně dříve. Měla jsem v plánu ji vydat nejpozději v roce 2021. Producentem desky je Slovák Jonathan Pastirčák a vše šlo skvěle do chvíle, kdy nám kvůli covid na tři čtvrtě roku zavřeli hranice a my jsme se v té době neviděli, takže práce byla přerušena. A potom se u mne projevilo pracovní vyhoření, navíc se mi rozpadalo manželství a k tomu jsem po dvanácti letech opustila svou práci v základní umělecké škole. Bylo toho moc najednou. A posledním hřebíčkem do rakve bylo to, že jsem měla jako svoje finance investované v jednom investičním fondu a když jsem měla začít vyplácet producenty, tak jsem zjistila, že jsem o všechny ty investice přišla. A musela jsem to urychleně začít řešit jinak.

Na druhou stranu, paradoxně díkybohu za tu pandemii, protože kdo ví, co jiného by mě v tom shonu donutilo zastavit!

Tak možná o to větší radost pak je z toho výsledku a z výborných ohlasů na album. Předpokládám, že něco takového člověka motivuje do další práce – kdy vyjde další album?

Myslím, že když všechno půjde dobře, tak snad příští rok už bude bude nová deska na světě.

Opravdu?

Skutečně, mně totiž zůstalo docela hodně materiálu, který se na předchozí album nevešel.

To je skvělé. A na co dalšího se můžeme ještě těšit?

Aktuálně s mým manželem začínáme pracovat na knize. Bude o tom, jak jsem překonávala své krizové období. Nepůjde úplně o autobiografii, ale řekněme o popis určité životní etapy. Kromě toho budu zahajovat nový cyklus v pražském planetáriu. Moc se na ten koncert těším. Plánů je spousta, o některých zatím ještě nemůžu mluvit, ale až to bude aktuální, určitě dám vědět. Ale budou to velké věci a velká radost.