Letošní ročník Move Festu Ostrava se uskutečnil podle očekávání rozpohyboval nedivadelní místa Ostravy i jeho samotné obyvatele. Součástí programu byla i tradiční nedělní ranní jóga, tentokrát na břehu řeky Ostravice, a následný brunch v restauraci Loděnice. Kromě toho si diváci mohli vybrat z českých i zahraničních pohybových inscenací, nechyběl tanec v kostele nebo cirkus na komíně. Hlavní téma festivalu se ptalo, jak silné může být přesvědčení člověka a jaké myšlenky nás vedou k činům. Vybraná díla nabízela na tyto otázky různé pohledy. Ohlédněme se za posledními třemi dny festivalu.
Foto: Kamil Hauptmann
Na smích jako nástroj k sebevyjádření ale i jako formu společenského tlaku nahlížel duet Směj se, pořád se směj! uvedený v sobotu v koncertním sále Janáčkovy konzervatoře v Ostravě. Téma toxické pozitivity a produktivity, související s FOMO syndromem a nátlakem ze strany sociálních sítí, je dnes aktuální nejen u mladého diváka. Choreografka Jana Burkiewiczová spolu se slovenskými performery Paulínou Šmatlákovou a Michalem Heribanem přenesla vlastní zkušenosti a pocity do vizuálně komplexního a pohybově náročného díla. Inscenace v sobě zároveň zahrnovala marketingovou prezentaci a propagaci receptu na správně uvařené slovenské halušky nebo kontrast navenek nezlomné a silné ženy, která sbírá jeden úspěch za druhým, ale zároveň kvůli přílišnému nátlaku není občas schopná vstát z postele. Vše doplnila pohybová stránka ladně přecházející od principů současného tance do slovenského folkloru podpořeného pravidelnou a silně rytmizovanou hudbou.
Z inscenace Směj se, pořád se směj! (Foto: Kamil Haumptann)
Propracovaná byla také práce se světelným designem Pavly Beranové — kruh uprostřed jeviště oddělený osmi malými reflektory se proměňoval z pódia pro prezentaci na pomyslné vězení nebo se v prostoru vytvářela stínová hra dokola běžících performerů. Výjimečný pohybový i herecký výkon podal Michal Heriban díky partnerské a částečně patriarchální roli, o něco jej ovšem předčila jeho kolegyně Paulína Šmatláková, která jeviště se svým excelentním podáním téměř neopustila. V mžiku oka střídala charakter své postavy, přičemž nepřestávala být v pohybu — od modelkovských póz přes neustávající skákání na místě až po rozpuštění svého těla do poloh, při kterých se zdálo, že nemá klouby.
Z inscenace Směj se, pořád se směj! (Foto: Kamil Haumptann)
Inscenace vygradovala až k autorské písni složené Tomášem Sýkorou (hudba) a Jiřím Mackem (text), kterou Šmatláková naživo zazpívala a doprovodila se k tomu na klávesy. Celý koktejl emocí radosti, smutku i absurdity tak zakončila třešnička obdivu nad výkony performerů.
Michal Heriban následující večer pokračoval sólem Ja som placebo v komorním Studiu G. V přesně vedených pohybech se propojil s videonahrávkou sama sebe projektovanou v televizoru umístěném na zemi vedle něj. S přesností izoloval jednotlivé části těla, až působil jako plastická figurka z hlíny, se kterou manipuluje a přetváří ji neviditelný sochař. Jakmile se začal odlišovat od přehrávaného videa, začal Heriban opakovat pohybové sekvence, přičemž se jakoby odkrývala jeho lidská stránka a individualita. V závěru se nebál využít různé možnosti jeviště, například když se zavěsil na železnou konstrukci sloužící pro umístění reflektorů nebo vyšel do hlediště mezi diváky.
Z inscenace Ja som placebo. (Foto: Kamil Haumptann)
V sobotu se uskutečnilo sympozium zaměřené na taneční a pohybovou výchovu jako součást kreativního vzdělávání ve školách a skládalo se ze dvou částí. Během úvodního setkání Jana Ryšlavá a Petra Charmite jako zástupkyně platformy Move Ostrava odpovídaly na dotazy a nejasnosti ohledně revidovaných rámcových vzdělávacích programů (RVP) pro základní vzdělávání, které mají vstoupit v platnost v září 2028 s úmyslem zařadit do každodenního vzdělávání kreativní a umělecké aktivity v oblasti filmové a audiovizuální, dramatické, taneční a pohybové. Poslední zmíněnou oblast pro Moravskoslezský kraj zastřešuje právě Move Ostrava jako jedno z regionálních center CUKRu — Centra uměleckého a kreativního vzdělávání.
Sympozium kreativního vzdělávání, uprostřed Jana Ryšlavá. (Foto: Kamil Haumptann)
Diskuze a otázky ukázaly, že ohledně těchto nových změn panuje mnoho roztříštěných informací, které dle mého názoru vychází z velmi obšírného a nedostatečně konkrétního RVP. Kreativita je těžko uchopitelná, popsatelná a ověřitelná, což způsobuje nejasnosti v náplni samotných lekcí i odborné kvalifikaci lektorů nebo učitelů, kteří by je měli vést. Druhá část sympozia však praktickou ukázkou na tyto otázky částečně odpověděla. Asociace taneční a pohybové výchovy stojí za programem Kreativně pohybem, který již v této chvíli přináší do škol v pilotních projektech kreativní tanec a pohyb.
Sympozium kreativního vzdělávání. (Foto: Kamil Haumptann)
Workshop vedly taneční lektorky Jana Látalová a Michaela Suša v doprovodu hudebníka a v koncentrované formě nabídly kreativní zadání a nástroje k uchopení na jednotlivých hodinách. V polovině listopadu naváže větší sympozium, které bude koncipované i pro ředitele a učitele základních škol a další aktivní zájemce ze stran tanečních performerů a lektorů.
Z interaktivní performance Keep It Safe. (Foto: Kamil Haumptann)
Na své si v závěru festivalu přišli i nejmenší diváci, pro které byla připravena interaktivní performance Keep It Safe švédsko-francouzského souboru React Public Performances. Pět performerů ve žlutých reflexních vestách diváky všech věkových kategorií instruovalo pro bezpečný pohyb v okolí Černé louky a testovalo tak hranice veřejného prostoru. Díky jednoduchým a jasným pravidlům jsme si od sebe udržovali bezpečnou vzdálenost a bez obtíží se dokázali přesouvat o několik metrů dále. Nechybělo skákání přes lano, fotbalová penalta nebo taneční párty ve čtverci. Vedoucí pětice využívala oranžové kužely, které sloužily jako ohraničení prostoru, k přehazování si, případně jako podporu při pohybech vzhůru nohama. I přes nižší diváckou účast než bývá v divadelních prostorách předvedli tvůrci plné nasazení, díky kterému dokázali pobavit a zapojit do hry všechny přítomné. Jednalo se tak o jedno z nejmilejších zakončení festivalu, jaké jsem kdy zažila.
Podobné články