Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Hudba Martin Chodúr: Ten klip s přítelkyní jsme udělali schválně. I kvůli bulváru

Martin Chodúr: Ten klip s přítelkyní jsme udělali schválně. I kvůli bulváru

4.11.2013 Hudba

Poté, co zpěvák Martin Chodúr vydal na jaře své album Manifest, nebylo o něm moc slyšet. V Ostravě ale upoutal sérií koncertů v klubu Parník pod názvem Martin Chodúr zpívá jazz. Nyní také zveřejnil videoklip k písni Tanči dál, v němž mu hereckou partnerku dělá jeho přítelkyně. V rozhovoru pro deník Ostravan.cz hovoří „Tygr z Ostravy“ nejen o vzniku videoklipu, ale především o tom, že by v příštím roce rád nahrál hned dvě cédéčka – jedno s bigbandem a druhé za podpory elektroniky.

Zvětšit obrázek

Martin Chodúr bude v příštím roce natáčet hned dvě nová alba.
Foto: Archiv

Letos na jaře jsi vydal zatím poslední album Manifest, které mělo velmi pěkné recenze. Co všechno se odehrálo od té doby?

Myslím, že nejdůležitějším krokem je nový videoklip k písničce Tanči dál, který jsme teď zveřejnili. Je to v pořadí můj třetí klip. Ten první jsem dělal ještě s kapelou Robson a druhý byl k mému prvnímu sólovému albu Let´s Celebrate. Teď do třetice jsem se poprvé aktivně účastnil celého tvůrčího procesu. Dříve jsem vlastně jen došel na plac a dělal něco, co bylo ve scénáři. Nyní jsem celou koncepci klipu vymyslel s Antóniem Pedro Nobrem, což je Portugalec, který nějakou dobu žil v Ostravě. A myslím, že to dopadlo dobře, lidem se to líbí. Ta skladba má trošku mexický nádech, a tak mne napadlo udělat k ní videoklip ve stylu spaghetti-westernu.

Koho napadlo, aby si v tvém klipu zahrála i tvoje přítelkyně? Jste si vědomi, že jste tím udělali radost hlavně bulváru, který už to začal náležitě rozebírat?

My jsme to udělali schválně. Řekli jsme si, že se představíme v trochu kontrolovaném světle, když nás tak strašně chtějí vidět. Když jsme se spolu s Ivonkou dali dohromady, čelili jsme obrovskému mediálnímu nátlaku. Útočili na nás, že nám to spolu vzhledem k věkovému rozdílu nemůže fungovat atd. A tak jsem chtěl ukázat, že jsme pořád spolu a ať se děje, co se děje, tančíme dál. Je fakt, že už to média začala rozebírat, ale na druhé straně nenapsala nic, co by nebyla pravda.

Skoro v každém článku ale neopomenou jízlivým tónem zmínit věkový rozdíl mezi vámi. Vadí ti to?

Někdy mi to nevadí, někdy se ale dostaví pocit, že všechno, co je v bulváru, je strašně vulgární. Ono záleží na jednotlivých novinářích a jednotlivých médiích. Chápu, že lidi ty drby prostě chtějí slyšet, ale někdy se člověk dočte věci, kdy si řekne, že to už je moc.

Kdy ses nejvíce při čtení bulváru naštval?

Na konkrétní věc si asi nevzpomenu, ale nikdy není příjemné, kdy se nějaký člověk, který tě vůbec nezná, hrabe ve tvém soukromí. Píše o tom, jaké jsou poměry ve tvé rodině, a přitom tě nikdy neviděl a osobně nezná. Někdy je to opravdu na rozbití držky.

Nebylo by lepší, kdyby ses na výsluní popularity dostal pomalejší a přirozenější cestou než byla soutěž Česko-slovenská SuperStar? Třeba by si tě bulvár tolik nevšímal.

Těžko říct, jaké by to bylo, kdybych do té soutěže nešel. Určitě by mne ale dnes neznalo tolik lidí. Já jsem tehdy neměl ani tušení, co má člověk dělat, aby se stal známým. Vždy jsem se soustředil jen na hudbu. Hrál jsem s vlastní kapelou, pak jsem nastoupil do zavedené rockové kapely Robson, což bylo velké plus v mé kariéře, ale nebyla to hudba, kterou bych nutně chtěl dělat. S Robsony jsem zpíval proto, že to představovalo krok vzhůru. Ale dělal jsem tam něco, co jsem úplně nechtěl. Takže pro mne SuperStar byla vysvobozením, protože jsem se vrátil k tomu, co mě baví, tj. být soulový zpěvák, který střídá styly a zkouší různé polohy za různých doprovodů a různých souborů. Mě baví zpívat s big bandem, baví mne zpívat s filharmonií, ale k tomu bych se nikdy nedostal, pokud bych do té soutěže nešel.

Kluci z kapely Robson tehdy věděli, že s nimi nejsi ve své kůži? Když jsi mi po vítězství SuperStar v  rozhovoru řekl, že ses nikdy necítil jako rocker, jeden z členů Robsonu prohlásil, že nechápe, proč jsi s nimi tolik let zpíval…

To je právě ta těžká pozice, když je člověk v kapele s muzikanty, kteří jsou o generaci starší… Já jsem se skutečně nikdy necítil jako rocker. Tíhnul jsem spíše k popu a kluci musí uznat, že mne lákalo do hudby přidat dechy nebo smyčce. To oni razantně odmítali. Když jsem to navrhnul, hned to bylo smeteno ze stolu.

Jaké teď máš vztah s bývalými spoluhráči z Robsonu? Připouštíš, že by sis s nimi ještě mohl zazpívat, nebo je to už uzavřená historie?

Párkrát mne to napadlo, ale těch příležitostí moc nebylo. A myslím, že by to ani nemělo cenu. Robson byl de facto regionální kapela. Kdybychom udělali comeback, nesetkalo by se to asi s úspěchem. Já si své publikum budu budovat raději s hudbou, se kterou jsem stoprocentně ztotožněný a spokojený.

A to je hudba, kterou obsahuje album Manifest? Jsi s tímto albem i po půlroce od vydání spokojený?

Samozřejmě bych na něm měnil spoustu věcí, ale celkově si myslím, že se ta deska povedla a je svým způsobem nadčasová. Dalším albem se chci zase posunout o něco dál.

Právě sedíme v klubu Parník, kde máš svůj pravidelný pořad Martin Chodúr zpívá jazz. Jaké jsou ohlasy?

Ohlasy jsou skvělé, až mne překvapilo, že zatím se klub vždycky zaplnil. Díky pořadu Martin Chodúr zpívá jazz a díky tomu, že jsem si našel kapelu plnou jazzmanů, jsem si konečně mohl zahrát hudbu, kterou jsem dříve nehrál a která mne lákala. V listopadu bude v Parníku poslední koncert z této série a na příští rok chystáme pro změnu pořad, který se nejspíš bude jmenovat Martin Chodúr zpívá šanson.

Zmínil jsi, že by ses rád příštím albem posunul dál. Kdy album vyjde a jaké bude?

Ta deska bude bigbandová, budou na ní jak mé skladby, tak převzaté klasické a moderní popové skladby v bigbandových aranžích. A zároveň máme v plánu udělat plný opak a pracovat na lehce elektronickém albu. Bude to taková spíše experimentální záležitost, chceme si vyzkoušet spojení mých skladeb a moderní elektroniky.

Mluvíš o tom, jakoby ty dvě desky měly vzniknout najednou…

Ony vlastně už vznikají současně. To bigbandové album vzniká postaru, aranže píše Vlastík Šmída po večerech. Je to velmi zdlouhavá práce, nechci oznamovat žádné termíny, ale myslím, že bychom desku mohli nahrávat někdy v polovině příštího roku.

Aleš Honus | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.