Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Divadlo Režisér Gábor před premiérou Pozvání na zámek: Jsem hrdý na ostravský činoherní soubor

Režisér Gábor před premiérou Pozvání na zámek: Jsem hrdý na ostravský činoherní soubor

7.11.2013 Divadlo

Režisér Peter Gábor je Slovák, ale delší dobu žije v České republice. Nyní je kmenovým režisérem činohry Národního divadla moravskoslezského a právě dokončuje práci na inscenaci hry Jeana Anouilha Pozvání na zámek. Premiéra této inscenace je na programu dnes v Divadle Antonína Dvořáka.

Zvětšit obrázek

Režisér a šéf ostravské činohry Peter Gábor při zkoušce opery Fedora.
Foto: Archiv NDM

Vidíte nějaké rozdíly mezi českou a slovenskou divadelní scénou?

To je velmi složitá a nečekaná otázka…Jaké rozdíly máte na mysli, nebo rozdíly v čem?

Třeba v tom, co se tam na jevištích děje a co se děje tady v České republice.

Na to si netroufám odpovědět. Musel bych vidět všechno, co se děje na slovenských jevištích a českých scénách, a na to vlastně nemám čas.

A co publikum? Liší se v něčem český a slovenský divák?

Protože jsem teď většinou v České republice, tak na to také nemohu zodpovědně odpovědět. Ale mluví se třeba o herectví, že je odlišné to slovenské od českého, že je v něčem emotivnější…

A není to fráze, jakési klišé?

Ano, nedá se to tak zjednodušeně říci. Ta emocionalita je na jedné i na druhé straně. Možná že se jen jinak na jevišti projevuje. Já jako režisér se základem slovenského temperamentu to mohu o sobě říci, že ho v sobě nesu, a tak se snažím něco z toho temperamentu a emocionality využít i při práci s herci.

A je dnes rozdíl v české a slovenské realitě, v životě lidí po obou stranách hranice?

I když se teď na chvíli objevím na Slovensku, tak mi všichni gratulují, že je velmi dobře, že jsem v Čechách…že v České republice je lépe.

I teď, v listopadu 2013?

Po těch posledních českých parlamentních volbách jsem ještě na Slovensku nebyl. Ale politická scéna na Slovensku je také složitá, respektive není nijak příznivá, takže to vychází stejně.

Říká se, že divadlo k tomu, aby zapůsobilo na diváka, se potřebuje nějak dotknout reality, života diváků. Dotýká se dnešní skutečnosti i inscenace hry Jeana Anouilha Pozvání na zámek?

No samozřejmě. Když jsme vybírali tuto hru,  tak i když není napsaná v současnosti, vybrali jsme ji právě pro její aktuálnost. Řeší se v ní problémy zkorumpované společnosti a hlavně jde o společnost, ve které rozhodují peníze. Je to o lidech, kteří věří, že za peníze si lze koupit absolutně všechno. Může se obchodovat s lidmi, s lidskými city, s láskou, takže moc peněz je ústředním tématem hry i našeho připravovaného představení.

Věříte, že umění, potažmo divadelní hry mohou dopadnout na společnost tak, že ovlivní její vývoj k lepšímu?

Divadlo má určitou schopnost. Nevím, jestli dokáže změnit strukturu společnosti, ale určitě má vliv a sílu oslovit diváka a posouvat ho prostřednictvím témat. Divadlo upozorňuje na  věci, které se dějí kolem nás. Některé divadelní scény to mohou mít i ve své dramaturgické linii, že se výsostně vyjadřují k současným problémům, vytváří se i linie politického divadla, které aktuálně reaguje na nejrůznější politické kauzy. V našem případě se také snažíme o určité politikum v našich inscenacích, ale také nám jde o metaforu a obrazy.

Vy jako režisér dáváte na první místo estetickou rovinu divadla a umění, nebo tu nutnost, jak už jsme řekli doteku s realitou?

Když žiji, kde žiji, tak věci, které se dějí kolem mne, se na mně nutně podepisují. Myslím, že úplně přirozenou cestou nějakého podvědomí se to přetavuje i do inscenací, které dělám. Do výběru hry i do její realizace. Protože tou inscenací se i já vyjadřuji k tomu, co trápí možná mne osobně, ale snažím se dostat se i do obecnější roviny a vyjádřit se k tomu, co trápí i diváky.

Tři dny před premiérou hry Pozvání na zámek jsem hovořil s představitelem hlavní dvojrole bratrů – dvojčat Alešem Bílíkem. S jakým pocitem očekáváte výkon Aleše Bílíka v jeho zatím největší roli v Ostravě a zároveň ve vaší režii?

Dnes jsme měli poslední zkoušku před veřejnou generálkou. Aleš Bílík je velmi pracovitý a přemýšlivý člověk a herecky velmi čistý člověk. Ještě není jakoby „pokažený“ nějakými hereckými manýry a nánosy. Je to talentovaný herec. Samozřejmě zatím sbírá zkušenosti, je velmi mladý, ale tato jeho dvojrole, to je úkol, který nekončí premiérou.  Porvat se s kontrastem těch dvou lidských osobností, které ztvárňuje ve dvojroli bratrů, to je pro něho úkol až do derniéry.

Říká se, že ostravská činohra patří k tomu nejlepšímu v současném českém divadle. S pohledem na inscenaci hry Pozvání na zámek: bude to potvrzení tohoto hodnocení?

Jsem velmi hrdý na soubor ostravské činohry. Považuji ho za velmi dobře sestavený generačně, navíc je tu velmi silná i mladá herecká generace, a myslím si, že v této inscenaci je velký prostor pro herce jako takové a pro herectví. Co se nadcházející premiéry týká, na scéně bude dvanáct vyrovnaných postav s velkou hereckou příležitostí, a myslím si, že všichni herci ji maximálně využijí a zazáří.

Ladislav Vrchovský | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Divadlo", nebo přejděte na úvodní stranu.