Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Obraz & Slovo Michael Rittstein se vrací do Ostravy a říká: Industriál mne fascinuje, tohle město je fenomén

Michael Rittstein se vrací do Ostravy a říká: Industriál mne fascinuje, tohle město je fenomén

19.11.2013 Obraz & Slovo

Malíř Michael Rittstein vystavoval v Ostravě už na sklonku komunismu. Ovšem pouze jediný večer, pak jeho kresby strhal ze stěn neostalinský pedagog Otta Dedek. Proslulý expresivní figuralista s groteskním úšklebkem, spoluzakladatel skupiny 12/15 a profesor pražské Akademie výtvarných umění, zahajuje v úterý svou novou výstavu v ostravské Galerii Beseda. Deník Ostravan.cz s tímto výrazným umělcem přináší interview.

Zvětšit obrázek

Michal Rittstein při své poslední ostravské výstavě před dvěma lety.
Foto: Archiv

Pamatuji si, že někdy na počátku roku 1989 byla vaše výstava v Ostravě ihned po vernisáži zrušena. Ostrava byla tehdy dost zkostnatělá, neostalinská, perestrojku tady místní komunisti přirovnávali k Vítěznému únoru 1948. Co se tehdy stalo?

Měl jsem měl mít výstavu kreseb ve výstavní síni katedry výtvarné výchovy tehdejší Pedagogické fakulty. Pozval mě tamní učitel Jindřich Vybíral, dnes profesor dějin umění na pražské UMPRUM. Vernisáž proběhla, se studenty jsem poseděl v hospodě a půlnočním vlakem vyrazil nazpět do Prahy. Ráno ale do výstavní síně vtrhl vedoucí katedry Otta Dedek, posraný až za ušima, a výstavu prostě sundal. Tak se to holt tehdy dělo.

V Ostravě se dnes opět symbolicky potkáte se synem Lukášem Rittsteinem, sochařem, jehož oživlá šroubovice Úsvit stojí jen kousek od Galerie Beseda před Domem umění. Půjdete se na sochu znova podívat?  

Samozřejmě, že se půjdu podívat. Je smutné, jak je poničený povrch té sochy, protože se po podstavci jezdí na bruslích. Ve městě se ale proti tomu asi nedá mnoho dělat, takže půjdu hlavně zjistit, jak ta devastace pokračuje.

A jak se vám vůbec synova socha líbí?

Velice, a to neříkám jen proto, že jsme rodina. Já jinak synovi dokážu sochy docela brutálně zkritizovat, když na to přijde. Ale tohle je pěkná věc. Volných soch, které nevznikly jako nějaký pomník někomu či něčemu, je v tuzemských městech minimum, takže jsem rád za každou realizaci kvalitního současného autora v prostoru, protože těch je jako šafránu.

Ostravský kunsthistorik Martin Mikolášek ale tvrdí, že pro sochu Úsvit nebylo vybráno zrovna šťastné místo, neboť dílo se bije se skulpturami Augustina Handzela na soklech paláce Elektra. Vám se to místo líbí?

Ano. S těmi sochami na paláci Elektra si vůbec nelámu hlavu.

Oživlá šroubovice vašeho syna reaguje přímo na ostravské industriální prostředí. Namaloval jste někdy obraz, v němž se nějak odráží vaše zkušenost s Ostravou? 

Nenamaloval. Ostravský industriál mám ale velice rád a zúčastnil jsem se třeba sympozia Smalt Art ve Vítkovických železárnách a všechno to tam prolezl. Vlastně si myslím, že industriální prostředí je ze všech prostorů nejbližší pro mé obrazy. Industriál je fascinující a má svůj fantaskní nádech. Už surrealisté s těmi motivy pracovali velice silně. Já jsem také „trubkař“ a „rourař“, takže je mi to prostředí hodně blízké. V Ostravě jsem si občas něco poznamenal a některé motivy, které mě napadly, už do obrazů nakomponovány byly, ale nešlo v prvním plánu o ostravský obraz. K něčemu ale určitě dojde, Ostrava je pro mě velký fenomén a industriál je pro malíře na pozorování velmi vděčná záležitost.

Mnohé z vašich maleb ale mohou být Ostravě klidně přisouzeny až ex post. Třeba obraz nazvaný Chladnokrevně, který jste vystavoval v ostravském Domě umění v roce 2008. Vidím  v něm hornickou kolonii a kalová jezírka u petrolejky v Mariánských Horách, v nichž se topí labutě, ale i ostravské násilí i exotickou barvitost ostravské povahy. Ale ten obraz je asi o něčem jiném, co vyjadřuje?  

Chladnokrevně se jmenuje proto, že jsem chladnokrevně využil témat z obrázků, které visí v obyčejných domácnostech třeba na Domažlicku. Labutě, chaloupky, krajinky…

Tak to jsem byl úplně vedle. V Galerii Beseda v Ostravě vystavujete už potřetí od roku 2006. Čím vás ten podzemní prostor u pivnice Spolek tolik zaujal?

Zaujal mě hlavně tamní kurátor Petr Pivoda, který stál u zrodu galerie a moje práce docela dobře zná. Je to srdcař a myslím, že vybudoval galerii s dobrým programem, ačkoliv právě teď z galerie odešel. Jeho nástupkyně Rea Michalová je schopná teoretička a zároveň realistka, takže věřím, že ten dobrý program udrží.

Beseda je prodejní galerií a v Ostravě se díla zavedených  autorů docela nakupují, ostatním byznysmanům jde příkladem majitel Vítkovických železáren Jan Světlík, velký sběratel. Jak se prodávají vaše práce v Besedě?

Pan Světlík nějaký můj obraz má, ale ne z Besedy, nakupuje v aukcích, tedy bez mého přičinění. Jeden můj obraz visí i na Nové radnici v Ostravě, ale myslím si, že se obrazy v Ostravě prodávají podobně jako jinde, nejsou v tom žádná velká specifika. Vždycky se najde někdo, kdo chce mít doma originál, kdo prostě cítí, že pověsit si takový obraz na stěnu je lepší, než tam mít jen nástěnný kalendář.

Co tentokrát přivážíte z Prahy do Galerie Beseda, kde budete vystavovat až do 17. ledna?

Řekl bych, že tentokrát přivážím výstavu, která určitě není zaměřena na komerční galerie. Jsou to docela přesně vybraná díla, dosud nikde nevystavená.

Výstava dostala název Čekárna na minulost. Díváte se na minulost kriticky, je to snad nějaké osobní sebezpytování, nebo výhrady proti ztraceným rokům v komunismu?

Ne, ne, je to ohlédnutí do minulosti ve smyslu pozitivním. Příjemné vzpomínky.

Ivan Mottýl | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Obraz & Slovo", nebo přejděte na úvodní stranu.