Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Hudba Hlasový improvizátor Patrik Kee říká: Je skvělé jít na pódium a netušit, co bude

Hlasový improvizátor Patrik Kee říká: Je skvělé jít na pódium a netušit, co bude

28.11.2013 Hudba

Výborný vokalista a improvizátor Patrik Kee Kedzierski, majitel hlasu o rozsahu tři a půl oktávy, vystoupí ve čtvrtek na akci Advent plný andělů v Gongu a poté ještě v ostravském klubu Parník. V rozhovoru pro deník Ostravan hovoří o svých koncertních produkcích, ale také o coververzi hitu Bobbyho McFerrina, ke které vytvořil videoklip se známou herečkou Sylvií Krupanskou.

Zvětšit obrázek

Zpěvák a improvizátor Patrik Kee.
Foto: Archiv umělce

Jak byste představil a přiblížil svůj pořad, ve kterém vystoupíte ve čtvrtek v klubu Parník?

Bude to večer plný improvizace, skladeb známých i neznámých, nebudou chybět hudební kvizy a skvělý host, kterým je herec ostravského Divadla Petra Bezruče, zpěvák, skladatel a moc milý kluk Michal Sedláček. V tomto pořadu s názvem One Voice Show si hraji především se zvuky, hlasem a nástrojem zvaným loopstation ( smyčkovací záznamník), který mi umožňuje vrstvit hlasy na sebe ve smyčkách a různých výškách online. A tak potom vznikají skladby – improvizace. V průběhu vystoupení rád zapojuji do akce i diváky.

Bude se v něčem koncert lišit od vašich předchozích vystoupení?

Ano, každé vystoupení je šité přímo na míru prostředí a posluchačům, naší společné energii, kterou vnímáme a ani o tom nevíme. Zazní skladby, které už se nebudou opakovat.

https://www.youtube.com/watch?v=CGTqyvpq9v0

Natočil jste klip, který možná až zřetelně odkazuje na hudbu Bobbyho McFerrina, nebudete mít problém s autorskými právy?

Je to nekomerční klip pro radost, věnovaný právě Bobbymu a lidem. Hlavně těm, co to berou s nadsázkou. Ohledně autorských práv jsem se informoval přímo u manažera samotného McFerrina, který mi napsal, že pokud to nechci šířit komerční cestou, tak ať to natočím a popřál mi hodně zdaru. S režisérem a kameramanem Alešem Neničkou jsme si vybrali jako exteriéry centrum Ostravy a Komenského sady, protože tam nebyla v neděli ani noha. Jen občas se objevili třeba psíci a holubi.

Jak se Vám podařilo získat pro natáčení herečku Sylvii Krupanskou, kterou řada Ostravanů zná z Divadla Petra Bezruče?

Poznal jsem ji při natáčení filmu Ženy, které nenávidí muže, kde jsem byl křoví a ona hrála jednu z hlavních rolí. Po čase jsem ji oslovil, zda by si to nechtěla zkusit prohodit, a ona mi vyšla velice ráda vstříc, protože má smysl pro humor.

V čem vám dává zadostiučinění vaše show?

Víte, ono je to opravdu něco neskutečného a stojí to za to, když jdete na podium a vůbec netušíte, co bude. Bez playlistu jen s nápady v hlavě a otevřenou mysli. V tom je velké kouzlo improvizace, člověk si připadá na začátku úplně prostý a nahý jako dítě bez žádných otázek proč a jak. Nasedne na vlnu, která ho unáší společně s ostatními posluchači někam hluboko do nitra sebe sama a za chvíli třeba až do vesmírných výšin nebo pod hladinu moří, je-li libo. Krásně si uvědomujete sami sebe v přítomném okamžiku a nemyslíte na to, co máte udělat, prostě to jen uděláte, a to je to kouzlo života, které mě učarovalo stejně jako spoustu lidí kolem. Pořádám i podobné akce pro děti ve školkách, školách a podobně. A tam to jde tak hezky samo, protože děti se ještě tolik nehlídají, a když se řekne nasednout na vlnu, tak ony skutečně na vlně sedí a ještě mi potom vypráví o tom, jakou měla barvu a koho v té písničce potkaly.

Byl jste vždycky takto hlasově vybaven, nebo jste svůj talent objevil postupem času?

Zpíval jsem si už jako kluk s tím, že jsem různě přeskakoval s hlasem, jak se mi to zrovna hodilo, ale styděl jsem se za to, nepřikládal jsem tomu žádný význam. A po ukončení střední školy jsem začal navštěvovat skvělou učitelku zpěvu Libuši Klusovou, u které zpívala i maminka, velký talent, ale kvůli trémy zpěvu nechala. V té době jsem začal hlas více vnímat a myslel jsem si, že umím zazpívat úplně všechno a že jsem asi hodně dobrý zpěvák (smích). Netrvalo dlouho a přišel jsem na to, že tomu tak vůbec není, a vrátil jsem se s pokorou nohama zpět na zem. Absolvoval jsem Lidovou konzervatoř v Ostravě a na jednu sezonu nastoupil jako sborista do operety a muzikálu v NDM, kde mě opustila tréma a po delší pauze, kdy jsem se věnoval kariéře obchodního zástupce, se znovu ozvalo srdce. Potkal jsem se s výbornými muzikanty a založili jsme kapelu. Tam jsem dostal velice užitečnou radu, ať se zbavím afektu, který jsem nevnímal, a moc Vám za to děkuji, Jirko K. a Rudy H. No a ve finále jsem živě slyšel zpívat a tvořit s hlasem Bobby McFerrina a bylo vymalováno. Začal jsem si s hlasem znovu hrát jako v dětství a přestal do něj rockově tlačit, protože nejsem rocker, a opět naslouchal více srdci než hlavě.

Můžete prozradit něco z vašeho soukromí? Jste rodák z Ostravy nebo jste se přistěhoval?

Jsem „Ostravaček“ a Ostravu mám moc rád. Žiji u Bělského lesa, kde je moc krásně a už pět let využívám velkorysé nabídky kamaráda, který odcestoval na Aljašku a pronajal mi domek na Štramberku, kde je pohádkově. Přestavte si, že se probudíte při rozbřesku a na zahradě se ve vysoké trávě pod jabloní zrovna probouzí a protahují kopýtka srna s mláďaty, v dálce kokrhá kohout, měsíc ustupuje a slunce se hlásí za kopcem s Trúbou o slovo.

V čem je ostravské publikum své? Jak byste ho charakterizoval dle vašich zkušeností z vystoupení?

Mám pocit, že ostravské publikum má rádo tu svoji jistotu, kterou v nich podporují média, proto jsem vždycky potěšen za každého posluchače, který přijde na koncert. A když na to přijde, tak jsem ještě v Ostravě nezažil jiné než skvělé publikum.

Martin Jiroušek | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.