Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Hudba Vzpomínka na Ilju Hurníka jiskřila vtipem a brilantním programem

Vzpomínka na Ilju Hurníka jiskřila vtipem a brilantním programem

28.11.2013 Hudba

Koncert věnovaný ostravskému rodákovi, jedné z největších osobností české hudby 20. století Ilju Hurníkovi, se uskutečnil ve středu ve Vítkovickém zámku. Hvězdami večera byly první dáma ostravské opery Eva Dřízgová-Jirušová a flétnistka Markéta Hrdová.

Zvětšit obrázek

Markéta Hrdová hrála Debussyho s francouzským šarmem.
Foto: Milan Bátor

Dramaturgie a průvodního slova se ujal ředitel Janáčkova máje Jaromír Javůrek. Ten na úvod připomněl vztah Ilji Hurníka k Ostravě. Významný skladatel a spisovatel se k Ostravě celý život hrdě hlásil. Zde si odbyl svůj první klavírní recitál a slyšel prvně premiéru mnohých vlastních kompozic. Javůrek zvolil zvláštní paralelu s životem Wolfganga Amadea Mozarta, který sice byl zázračné dítě, ale dožil se velmi krátkého věku. Naopak Ilja Hurník se dožil opravdu požehnaného věku a celý život systematicky rozšiřoval a vytvářel své široké umělecké aktivity.

Na úvod koncertu zazněla Mozartova Sonáta C – dur KV 330, kterou přednesl klavírista a pedagog Janáčkovy konzervatoře v Ostravě Michal Bárta. Ačkoli se Bárta prezentuje častěji v komorní hudbě, již první větou ukázal, že sólová interpretace není náhodná: hravou a technicky problematickou sonátu podal energicky, avšak s patřičným odlehčením a s jemnou secesní stylizací v pasážích a stupnicových bězích. Suverénním dojmem působila i druhá a třetí věta.

Druhou skladbou večera byla zvukově zajímavá kompozice Syrinx. Její autor, francouzský impresionista Claude Debussy, byl jedním z nejoblíbenějších skladatelů Ilji Hurníka. Rád a často jej interpretoval na klavír. Syrinx pro sólovou flétnu zahrála flétnistka Markéta Hrdová s francouzským šarmem a barevností. Radost z podmanivé hudby byla umocněna mimo jiné také půvabem krásné sólistky a jejím nasazením.

Vzácným hostem večera byl syn nedávno zesnulého skladatele – ředitel Českého rozhlasu Vltava Lukáš Hurník. Ten byl přizván na pódium, aby představil další bod programu: svou Sonátu pro flétnu a klavír s podtitulem Nina – Nana (českým ekvivalentem je Ukolébavka). Ujal se toho velmi humorným způsobem a navázal tak na vzácnou atmosféru, která obvykle vzpomínkové nebo pietní večery neprovází: sršel nadhledem, pohodou a vědomím kontinuity s tvorbou svého otce, byť s použitím moderních technik. Jeho sonáta měla přehledný formální půdorys na variačním principu. Hudba klasicistně přístupná jen místy upomínala na Lukášův ročník narození (několik disonancí a zvukově zajímavých barev) a byla melodicky svěží a poutavá také díky skvělé hře Markéty Hrdové.

Hudba Debussyho otevřela také druhou půli večera. V podání ostravské operní stálice Evy Dřízgové-Jirušové si hosté vyslechli výběr z jeho písní. Fascinující rozsah Debbusyho talentu vytvořil nejen zvukově novátorské harmonie rozbitím terciové stavby akordů, tento pozoruhodný skladatel také osobitě modifikoval lidové a modální melodie. Některé jeho písně tak zněly jako lidové, jiné měly nádech jazzových šansonů. Eva Dřízgová-Jirušová Debbusyho zpívala s neskrývaným potěšením a elánem.

Na závěr programu se sešli na pódiu všichni tři interpreti večera: klavírista Michal Bárta, flétnistka Markéta Hrdová a sopranistka Eva Dřízgová-Jirušová aby přednesli skladbu Ilji Hurníka s názvem Písničky s flétnou. Pět písní na lidovou a umělou poezii bylo skutečným vrcholem večera. Jakoby se v tónech otisklo vroucí nadšení Ilji Hurníka pro hudbu a radost z jejího předávání. Se stejným pocitem ji všichni tři umělci zahráli a souzněli tak na hudební okamžik s nadčasovým odkazem zesnulého skladatele.

Středeční večer ve Vítkovickém zámku patřil k nejkrásnějším koncertům vážné hudby, které Ostrava v poslední době zažila.

Milan Bátor | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.