Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Obraz & Slovo Událost roku ve výtvarném umění: V bývalém plynojemu vznikla galerie srovnatelná s vídeňskou Kunsthalle

Událost roku ve výtvarném umění: V bývalém plynojemu vznikla galerie srovnatelná s vídeňskou Kunsthalle

28.11.2013 Obraz & Slovo

Pokud je v Ostravě někomu teskno po pořádné výstavní síni typu pražského DOXu nebo vídeňské Kunsthalle, od středy už nemusí spěchat do hlavního města nebo do Rakouska. Ve vítkovickém Gongu byla právě otevřena Galerie města Ostravy. Projekt vpravdě evropský.

Zvětšit obrázek

David Michalek představil v Gongu svérázné videoportréty slavných světových tanečníků.
Foto: Ivan Motýl

Víte, která ostravská kavárna má jednoznačně nejcennější a zároveň nejefektnější výzdobu ze všech ostravských podniků? Ta v bývalém vítkovickém plynojemu Gong, kde visí přesně 30 originálních serigrafií od Andy Warhola včetně těch s Marilyn Monroe a Campbellovou polévkou. Dost na to, aby se tu piják kávy cítil světově i světácky, což byl konečně i záměr majitele obrazů, ocelářského magnáta Jana Světlíka. Proč se ale pořád chlubit jen Warholem, když se z kavárny může stát pouhá „předsíňka“ k ještě mnohem velkolepějšímu galerijnímu projektu?

Ve středu večer se naplnil i tenhle nápad. Jan Světlík totiž galerijní sály v Gongu prostřednictvím společnosti Dolní oblast pronajal ostravské radnici, která v plynojemu slavnostně otevřela Galerii města Ostravy (GMO). „Kritiky vzniku galerie upozorňuji, že na takovou stavbu by město nikdy nesehnalo peníze,“ říká Milan Weber, galerista Výstavní síně Sokolská 26, který také zavítal na slavnostní otevření GMO. „Nevyužít šanci, kterou nabídl pan Světlík, tak by Ostrava třeba ani dalších dvacet let neměla vlastní galerii,“ komentoval Weber včerejší dlouho očekávané slavnostní zahájení provozu GMO.

Projekt městské galerie byl před prázdninami ostře kritizován občanským sdružením Kunsthalle, kterému vadilo, že město ignoruje závažné připomínky umělců, kteří se o její vznik snažili už od počátku devadesátých let. Kritikům se třeba nezdála provázanost provozovatele GMO s železárnami, ani osoba prozatímního uměleckého šéfa Ladislava Kesnera.

Kesner je nicméně podepsán jen pod třemi „startovními“ výstavami a další koncepci GMO dostal na starost nový šéf Marek Pokorný, exředitel Moravské galerie v Brně, kterého si váží i okruh umělců kolem občanského sdružení Kunsthalle. Hrany sporu tedy byly minimálně obroušeny, takže středeční otevření GMO nakonec přivítala v určité křehké svornosti téměř celá ostravská umělecká scéna.

A svět si téhle galerie určitě brzy všimne,“ prohlásil americký vizuální umělec David Michalek, autor první výstavy. „V Ostravě jsem od víkendu a svoje přátele v New Yorku i jinde od té doby neustále obtěžuji zprávami, jak je skvělé být u vzniku takto velkolepé galerie v někdejším industriálním provozu,“ dodal Michalek, jenž přiznal, že pochází z ocelářské rodiny z Pittsburghu, takže ho ve Vítkovicích všechno dvojnásob dojímá.

Ano. Genius loci téhle galerie je nenapodobitelný. Za komunistů se tady přes mrtvoly honily rekordy, aby se splnila pětiletka. Za Rothschildů se Vítkovickým železárnám přezdívalo Vítkovická mordovna. „Hrozné neštěstí v železárně. Ve válcovně č. I. vítkovických železáren projel 18letému dělníkovi, jehož jméno se tají, rozžhavený ocelový prut v délce as 20 m. stehnem. Za hrozných bolestí byl donesen nešťastník s celým dlouhým prutem ku zvláštnímu stroji, jímž byl železný prut odstřihnut a dělník pak s kusem ocele asi půl metru dlouhým v noze dopraven do nemocnice, kde mu byla celá noha odňata,“ psaly noviny v 1913.

O sto let později už ale na katastru Dolní oblasti úraz rozžhavenou ocelovou tyčí nehrozí, teď se tady tančí. A není to jen tak obyčejný tanec, David Michalek přivezl ze Spojených států monumentální videoportréty předních profesionálních tanečníků z celého světa, přičemž ladnou krásu pohybujících se těl nasnímal tak, že pohyb tanečníka, který v reálném čase trvá pouhých pět sekund, sleduje divák v galerii celých deset minut. Je to fascinující mikroanalýza pohybu, kterou lidské oko není schopno zachytit.

„Dovedu si představit, že můj nástupce a přítel Marek Pokorný přiveze do městské galerie umění intelektuálně mnohem náročnější. Mně šlo o to, aby první výstava představila umění světové, přitom intuitivně přístupné široké veřejnosti,“ řekl kurátor Kesner. Výběrem Davida Michalka, který už vystavené videoportréty představil například v pařížské Opeře Bastila, naplnil svoji tezi dokonale. Veřejnost uhranutě sledovala „plachtící“ a většinou nahá těla, avšak tento náhle zastavený čas každého diváka nutil i k mnoha zdánlivě banálním, přitom podstatným zamyšlením. Kam tak pořád spěcháme? Proč gestikulujeme tak rychle? Dokážeme se vůbec ještě zklidnit?

Miloš Šejn, druhý z vystavujících umělců, patří ke klasikům světového body artu a land artu, což jsou umělecké směry konceptuálně pracující s tělem, krajinou, fotografií i performancí. Tady už se kurátor Kesner neohlížel na galerijní masy a přivezl do Ostravy umělce, který se bez intelektuálního diváka neobejde. Šejn celý provoz Galerie města Ostravy zahájil filozoficky notně komplikovanou performancí, jejímž výsledkem byl velkoformátový obraz vytvořený přímo na stěnu galerie.

Pokud si Galerie města Ostravy udrží laťku nastavenou právě uvedením Miloše Šejna, má se město na co těšit. Pražská DOX nebo vídeňská Kunsthalle už nemusejí být nutnou infuzí, když se někomu v Ostravě zasteskne po pořádné výstavní síni se smysluplnou současnou světovou dramaturgií.

Ivan Mottýl | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Obraz & Slovo", nebo přejděte na úvodní stranu.