Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Hudba Bandaband slaví 15 let a jeho členové tvrdí: I z jednoduché říkanky může být skvělá písnička

Bandaband slaví 15 let a jeho členové tvrdí: I z jednoduché říkanky může být skvělá písnička

23.12.2013 Hudba

Ostravská skupina Bandaband oslaví v pátek 27. prosince jubilejním koncertem v kulbu Parník již patnáct let své existence. O kapele a její hudbě jsme si povídali s jejím zakladatelem Martinem Rekem a také s jeho synem Adamem, který je rovněž členem skupiny.

Zvětšit obrázek

Kapela Bandaband oslaví patnácté výročí svého založení.
Foto: Archiv

Jak vlastně vznikla skupina Bandaband?

Martin: Základní kameny Bandabandu tvoříme dva – já a Vláďa Georgiev, nyní herec Komorní scény Aréna. Když jsem to počítal, s hrůzou jsem zjistil, že se známe asi třiatřicet let.

Hrávali jste spolu jako duo?

Martin: My jsme hrávali společně v různých sestavách. Když nám bylo asi sedmnáct, začínali jsme spolu v seskupení Botulin Band. Ikdyž jsme nikdy oficiálně jako duo nepůsobili, mnohokrát jsme tak hráli, hlavně různé menší věci, vernisáže a tak. Když jsme byli pubescenti, potkat mne bez kytary a Vláďu bez houslí v podstatě nebylo možné. Po vojně nám to ale život nalajnoval trošku jinak. Vláďa se oženil a já jsem nastoupil do České televize – nejdříve jako asistent režie, pak jsem začal režírovat. Práce mne na řadu let doslova semlela, kytary stály v rohu a čekaly. Před patnácti lety měl místní ostravský performer a můj bývalý spolužák Marek Pražák koncert se svojí kapelou Barovka v klubu Parník a řekl mi, jestli se nechci domluvit s nějakými muzikanty a udělat mu předkapelu. Tak jsem po dlouhé době zavolal Vláďovi, Milan Sýkorský se přidal na basu,  Oskar Krajina zahrál na foukačky a v tom Parníku jsme zahráli. Do dokonalosti to mělo hodně daleko, ale byl to prvopočátek Bandabandu. Později se k nám ještě přidal Jirka Smrčka na bicí, ale těch bubeníků se vystřídalo několik. Nejdéle, asi osm let, vydržel Pepa Šmída.

Co hrajete?

Martin: Až na pár výjimek vlastní věci, nebo lépe řečeno hlavně moje věci. A v poslední době se, co se týče hudby, autorsky projevuje i Vláďa Georgiev a něco donesl i nynější bubeník Pavel Švec.

https://www.youtube.com/watch?v=fk4eqkKeTx4 

Tvoje, to znamená autorství hudby i textu?

Martin: Ano. Ale občas se tam najde zhudebněný text Kainara, Hraběte, Žáčka, někdy jsem sáhl i do sbírek černošské poezie. Poslední dobou zpíváme také texty kamaráda Luboše Reicha. S Lubošem se známe také řadu let. Když jsem kdysi hrál v kapele Quak, což znamenalo zkratku Qalitní ukázka amatérské kapely, psal pro nás tehdy jako devatenáctiletý velice sarkastické a trefné texty. Pak jsme se dlouhou dobu neviděli, ale před časem přišel na koncert Bandabandu, poslechl si nás, řekl: Člověče, to není špatný, nechceš sem tam nějaký text? A pak mi zahltil počítač.

Vraťme se ke tvým textům. Jaká byla, nebo ještě jsou hlavní témata? Co tě inspiruje?

Martin: Situace ze života. Z mého i ze života jiných lidí. Často jde o vyloženě konkrétní věci, taková konkrétní poezie.  Sem tam troška humoru, ale některé jsou vážnější.

A co se hudby týká, měl jsi nějaké vzory?

Martin: Že bych chtěl hrát jako někdo, to asi ne. Ale moc rád jsem poslouchal Kalandru, Mišíka jsem vyloženě žral… Tam někde jsou moje kořeny. Hodně jsem poslouchal blues, takže i začátky Bandabandu byly hodně bluesové.

Změnilo se to? Nebo hrajete pořád převážně blues?

Martin: Změnilo se to. Člověk je logicky za ta léta ovlivněn vším možným.  A hlavně – na jaře roku 2010 došlo v kapele k velkému třesku, přišli noví členové, ze staré sestavy jsem zůstal jen já a Vláďa Georgiev. Přišel nový basista Karel Pech, v podstatě multiinstrumentalista, který by i na kytaru zahrál lépe než já, ale hlavně skvělý člověk. Takový uklidňující element. Za bicí si sedl Pavel Švec a přišli tři mlaďoši – na perkuse začal hrát můj syn Adam, který přivedl ještě dva svoje bývalé spolužáky, výborné muzikanty.  Honzu Kavku, který skvěle hraje na piano a momentálně studuje jazzový institut v polských Katovicích, a Tomáše Zetka, který střídá saxofony, od sopránky až po baryton.  A každý z nich má úplně jiné hudební kořeny. Předtím jsem muziku tvořil víceméně já, ale od jejich příchodu se mnohem víc kolektivně dělají aranže. Dokonce to jde ještě dál, já přinesu blues, kapela to přežvejká a v konečném výsledku je z toho třeba samba. Mnohdy se nestačím divit. A když do toho vstoupí ještě Vláďa Georgiev s jeho houslemi a bulharskými kořeny, tak je to taková těžko pojmenovatelná fúze.

Adame, jak to jde všechno dohromady. Svým způsobem s prominutím staří pánové a vy, mnohem mladší generace…

Adam: Je to v pohodě. Nejde o to, kdo je starší nebo mladší. Jde o muziku, a tam se vždycky domluvíme. A právě proto, že máme každý úplně jiné hudební kořeny, tak se navzájem inspirujeme. A posunem to dál.

Kdybychom měli najít stylovou škatulku, jak bys nazval hudbu Bandabandu?

Adam: Těžko se to definuje. Hrajeme hlavně písničky. Je v nich hodně vlivu blues, hodně latiny, nějaký funk. Ale klíčové je, že jsou to písničky, že jsou v češtině a že jsou naše.

Martin Rek: Ve světě to vyřešili. Když na to není škatulka, říká se tomu crossover.

Adame, když je řeč o latině, a ty hraješ na perkuse, tak to je přece docela záhul, latinskoamerické rytmy na perkuse…

Adam: Já jsem se učil u Kuby Kupčíka, a ten to nejen umí, ale umí i učit. Nechal jsem si radit i jinde, setkal jsem se s Milošem Vacíkem, nebo s Tokhim. Dneska už se učím hlavně sám.

Mluvil jsi o písničkách, a tam je vždy důležitý text. Přitom už padla řeč o generacích v Bandabandu. Jak je to tedy s tématy textů? Jsou některé vyloženě pro posluchače kolem dvaceti, nebo i méně, a některé zase určené starším? Mladí přece mají jiné problémy, než starší…

Adam: Jde spíše o kompromis. Já texty nepíšu, o tématech se ale občas dohadujeme. Někomu v kapele třeba nesedí vyznění celého textu – působí až moc zadumaně, nebo je naopak trochu moc plytký. Pak si to ale vyříkáme a i z celkem jednoduché říkanky může být skvělá písnička. To byl třeba případ písničky Po tobě jede, na kterou jsme nakonec natočili videoklip.

V pátek 27. prosince máte v klubu Parník koncert k patnácti letům existence. Co tam všechno zazní?

Martin: Koncert bude výroční a lehce bilancující. Doufám, že si zahrajeme i ve staré sestavě, a kromě toho zazní i pár úplně nových věcí. A něco málo zahrajeme i v takzvané light sestavě, pouze ve čtyřech, což je taková akustická verze kapely.

https://www.youtube.com/watch?v=jJU9mI6Llfg

Adam: A nakonec pro diváky chystáme překvapení. Neřekneme jaké, ale s klidem můžeme slíbit, že celý koncert bude skvělý. Bude to taková pěkná tečka za rokem 2013.

Ladislav Vrchovský | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.