Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Hudba Kofe-in natočil hudebně skvělé album. Velikou slabinou jsou ale texty

Kofe-in natočil hudebně skvělé album. Velikou slabinou jsou ale texty

29.12.2013 Hudba

Opavská hudební stálice Kofe-in vydala své třetí album s názvem Dobré nebe. Kapela na něm předvádí gejzír hudebních nápadů, parádiček a aranžérských fines. Album je plné energie a touhy. Kvalitu nahrávky, která neunikla pozornosti většiny celostátních médií, však snižují texty. Přečtěte si recenzi deníku Ostravan.cz a zároveň si poslechněte celé album.

Zvětšit obrázek

Opavská kapela Kofe-in se zpěvákem Janem Kunzem (uprostřed).
Foto: Archiv kapely

Nejzajímavější fragmenty alba autor recenze přepsal do not a kytarových tabulatur, takže pokud jste hudebně nadaní, můžete si při čtení vzít do ruky kytaru.

Album Dobré nebe otevírá píseň Až přijde čas. A hned úvodní skladba naznačuje, jak to vlastně Kofe-in dělají – největší důraz kluci kladou na silné refrény. Ty jsou vždy snadno zapamatovatelné, melodicky výrazné, leč bohužel někdy opakované jako kolovrátek do omrzení. Někdy se objeví zajímavý nápad i ve sloce (viz. ukázka).

azprijdecas

S druhou písní Moje dobré nebe mám trochu problém. Za prvé – její začátek mi připomíná skupinu Lucie. Kunzeho hlas zní v hlubokých polohách i v dalších písních dost podobně. Refrén s opravdu neotřelým textem „mám teď kvůli tobě / z ostudy kabát / moje dobré nebe / měl bych se tě bát“ se opakuje tolikrát, že už nudí.

V následující písni I kdyby tady máme další česko-slovenský duet. S Kunzem si zazpívala Katarína Landlová a její sametový hlas songu velmi svědčí. Krásně jim to spolu barví a také Kunze v této písni má možnost ukázat z pěveckých kvalit něco víc než jen basový rejstřík. Svědčí mu ta výška, může být naléhavý a podpořit tak text, který je o touze.

Další skladba Čtenářský deník je rozhodně nejoriginálnější počin alba. Nejvíc směřuje k poctivému big beatu – bez příkras, elektronických pozlátek a aranžérských klišé. Také textově je slušná. Kunze mísí do příběhů poetismy, zamlžuje, znejisťuje a naplňuje touhou. Tematicky se však omezuje takřka vždy na stejný problém – on a krásná dívka. Buď se už strhávají šaty, nebo se zatím touží, nebo už je po boji. Pořád dokola (viz. ukázka).

ctenarsky

Projíždíme krajinou je strhující epická věc se zajímavým refrénem „jako temnota, kde nikdo není k nalezení / vábí jako ta / co se brání pohlazení.“ Tato hudební road movie vytváří neopakovatelnou náladu zajímavou prací s tóninou D – dur, k níž se hudba neustále navrací a jakoby prodírá ke světlu. Refrén je naopak nádherně kontrastní.

Skladba Havrani pochází asi ze vzdálené minulosti. Jsou z ní cítit počátky hudebního směřování bratrů Kunzů – spřízněnost s kapelami jako Priessnitz i jejich vlastní hudební výraz, který je poetičtější a propracovaný. Havrani jsou skvělá píseň, vůbec nevadí, že refrén je pouze slovní hříčka. Pěkná je zde také kytara (viz. ukázka).

havrani

V písni Noc je dlouhá se snažím najít v stereotypní basové prodlevě a překvapivém sdělení „den bude zvláštní / o tom se nikdo nepře /oddej se té vášni /co pod kůži se vetře“ nějakou hloubku, ale nenacházím. Pořád mi to evokuje nějaké vepře. Den bude zvláštní, noc bude dlouhá, píseň bude slabá.

Naštěstí následující Věčnost je nic se vrací k vysoké laťce předcházejících písní. Textově, hudebně, aranžemi a náladou je to mocná věc. Prolínání kytary a kontrabasu dává písni alternativnější rozměr. Krásný motiv v kytaře je sám o sobě velmi zajímavý a kreativní. Ve spojení s basou je to skutečná hudební lahůdka (viz. ukázka).

vecnost

Až dopiju, tak zaplatím je název sbírky Jakuba Chrobáka. A já se obávám, že pánové se znají, že si tady dvorní textař Kofe-inu název sbírky do písně prostě vypůjčil. To je taky asi nejzajímavější část písně Volnomyšlenkář, která rozhodně neohromí refrénem „Máš dokonalou tvář… jsem volnomyšlenkář.“ Jedna z nejslabších písní alba.

Poslední song alba se jmenuje Dívčí. Je opět z lepšího soudku. Pěkná věc, hudebně má dar působit jako poslední track. Taková koncová píseň alba s nostalgickou náladou, jak to umí třeba Pearl Jam.

Kofe-in natočili desku hudebně skvělou. Kapela hraje naprosto sehraně, s osobitým zvukem, jasným tahem a energií. Skladby jsou navzájem kontrastní, aranže a hudební nápady natolik zajímavé a nevšední, že je baví poslouchat mnohokrát bez omrzení. Bohužel mne Dobré nebe zklamalo textově. Tematická vyprahlost pro mne spočívá v naprosté absenci jakékoli jiné než dívčí „problematiky.“ Nic proti něžnému pohlaví, ale když je narváno všude, už ztrácí svou poezii a nabývá překvapivě nezajímavých obrysů. Když ale pomineme textovou složku, jinak se jedná po všech stránkách o kapelu, hrající u nás ve své branži naprosto špičkovou muziku.

Milan Bátor | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.