Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Hudba Hudebník Michal Žáček připravuje písně pro děti a miluje vinylové desky

Hudebník Michal Žáček připravuje písně pro děti a miluje vinylové desky

5.1.2014 Hudba

Jeden z nejlepších ostravských hudebníků, fenomenální saxofonista a flétnista Michal Žáček, je mimořádně žádaným hostem u mnoha špičkových umělců z oblasti rocku, jazzu a popu. Loni vydal sólové album Beautiful Day, na němž hostují Tonya Graves, Vojtěch Dyk i světoznámý jazzový bubeník Dave Weckl. Krátce po Novém roce poskytl Michal Žáček rozhovor deníku Ostravan.cz

Zvětšit obrázek

Známý ostravský hudebník Michal Žáček.
Foto: Archiv umělce

Jaké plány nosí Michal Žáček v hlavě pro tento rok?

První týden mám volný, takže jsem s rodinou, ale pak mne hned čekají koncerty s Richardem Müllerem, Vlastou Redlem a také asi čtyři koncerty s Peterem Lipou. Připravuji také turné na Slovensku s Vojtěchem Dykem a B-side Bandem. Jinak musím učit na Základní umělecké škole Eduarda Marhuly v Mariánských Horách, saxofon a flétnu. Připravujeme také repertoár, který by měl být věnovaný dětem a který bych chtěl nahrát. Doufám, že nás múza a peníze neopustí.

Můžeš ten projekt pro děti přiblížit?

Mám tři malé dětem a vím, že pohádek a písniček není nikdy dost. Také díky tomu, že jsem u nás doma úspěšně zrušil televizi a vůbec mi to nevadí. Takže bych chtěl svým dětem něco nabídnout, co by si mohly zpívat na cestách, takové je mé přání. Uvidíme, jestli to vyjde.

A neexistuje alternativa třeba v lidových písních?

Lidové písně zpíváme, ale nejsem v tom až tak kovaný a musím se doučit (smích).

Takže plány na letošní rok už jsou pevně zaneseny ve tvém diáři?

Ne úplně. Nejsem ten typ, co by si všechno den po dni plánoval. Dostanu třeba nápad a musím vše přehodnotit. Je to tak, že některé termíny dostáváme až měsíc před akcí. S Vojtěchem Dykem už máme ale vše naplánované. Vím, že v květnu se to sesype a zastavím se až o Vánocích. Je fajn, že lidi hudba zajímá, ale nemám tu jistotu jako státní zaměstnanec, musím jezdit po celé republice i po Slovensku, abych si vydělal. Ale tak jsem si to vybral a nevadí mi to, naopak mě to baví. Jsem neustále na všech frontách, mohu tříbit a brousit styl, který tento žánr potřebuje.

Jak často cvičíš?

Doma necvičím už asi třináct let. Moje děti mě se saxofonem vidí jen na koncertech. Snažím se co nejméně rušit okolí. Během turné si někdy zajdu do školy a tam cvičím, ale jinak téměř každý den hraji, doma spíše odpočívám.

A po takové přemíře hraní, nechtělo by to relaxovat třeba střelbou?

Chodím střílet, ale taky na to nemám čas. Někdy je člověk v jednom zápřahu, ale zaplať pánbůh. Hlavně, že jsou děti zdravé a rodina se má dobře.

Loni jste vydali desku s Borisem Urbánkem, je možno slyšet ji i v živém provedení?

Ano, vydali jsme krásné album Beautiful Day.  Máme z toho radost, snažíme se ho hrát a dostávat lidem do povědomí. Už jsme repertoár z alba hráli na několika festivalech i na Slovensku, kromě Borise Urbánka se mnou hraje Rudy Horvat, Martin Gašpar a Marcel Buntaj. Ale není to tak jednoduché a časté, takové to hraní jen pro radost, když nechceme hrát jenom ze vstupného a musíme to nějak ošetřit.

Kde vás mohou případní zájemci slyšet v nejbližší době naživo?

V Černošicích u Prahy na festivalu, jinak moc nehrajeme, je to těžká práce, nejsem manažersky až tolik vybaven. Pro nás je to spíše svátek, že si můžeme zahrát. Naposledy jsme hráli v Brně na festivalu Moravia Fest v říjnu. Super publikum, v Brně hraji často a už tam mám své posluchače.

Proč jste se rozhodli pro tak starodávný formát, jako je CD?

Já jsem se rozhodl ještě pro starodávnější, pro vinyl. Pokud se zadaří a zbydou nějaké peníze, vydáme i vinyl. Kompaktní disk je strašně daleko za zvukem klasické černé desky. Na vinylech vydává dnes nahrávky spousta světoznámých kapel a třeba zpěvák Jamie Cullum, které byl letos na Colours, vydal na vinylu všechna alba, protože ví, že jsou zvukově nedosažitelné. Nedá se to okopírovat, je to krásné, desky mají nádherný obal a neválí to někde pod nohama v autě. Myslím, že stejně tak jako se vrací povědomí o kvalitních potravinách, kdy lidé přemýšlí, že ten jogurt za sedm korun asi nebude to nejlepší na světě, tak se vrátí i povědomí o vinylu. Hudba na CD je tak vykradená, že mě z toho až bolí uši. Zvuk z vinylu, toho si člověk váží. Všude kam přijdete, hraje šum a hluk a lidé přestávají vnímat sami sebe. Ticho moc neuslyšíte. Leda doma, děti s tím nemají moc společného, hlavně že nám do toho neleze žádná reklama, velmi mě ruší. Můj dům, můj hrad, proto nemám ani televizní, ani rádio. A nechci mít, pouštím si vyloženě to, co chci.

Martin Jiroušek | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.