Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Hudba Neděláme hudbu pro patnáctky, říká frontman Retro Jokers. Poslechněte si celé album

Neděláme hudbu pro patnáctky, říká frontman Retro Jokers. Poslechněte si celé album

13.1.2014 Hudba

Ostravská kapela Retro Jokers vyráží za pár dní na své Gentlemen Tour. Během série koncertů bude propagovat své novinkové album Lonely Runner´s Soul. Deník Ostravan.cz přináší k poslechu celé album i předchozí EP a k tomu rozhovor se zpěvákem, skladatelem a kytaristou Adamem Be.

Zvětšit obrázek

Retro Jokers během křtu alba v klubu Cooltour. Frontman Adam Be vpravo.
Foto: Archiv kapely

17. ledna startuje turné k vaší nejnovější desce Lonely Runner’s Soul. Těšíte se?

Hodně se těším, až jsem z toho nervózní. Přece jen je to naše první tour a navštívíme i města, ve kterých jsme nebyli, takže uvidíme, jestli budou chodit lidi. Snažíme se tlačit kluby, ať koncerty propagují ve své lokalitě, protože je to i pro ně výhodné.

Turné jste nazvali gentlemanským. Cítíte se být gentlemani?

Vždycky, když to čtu, tak se nad tím zamyslím (smích). Já jsem gentleman jak kdy a jak ke komu, takže asi ne, a co se týče kluků, tak každý máme světlejší chvilky. Ale název vyplynul spíše z naší image, která s námi úzce souvisí i v soukromí.

Budete prezentovat výhradně songy z Lonely Runner’s Soul, nebo máte v rukávu nějaké překvapení?

Budeme hrát celé album a věci z předešlého EP. No a možná bude nějaká ta novinka, ale momentálně náš setlist tvoří 16 písniček a nějaké záložní písně.

Co to jsou záložní písně?

Jsou to buď úplně nové písničky, které nechceme hrát v klasickém playlistu, nebo naopak písně, které jsme kdysi z playlistu vyřadili a ani jsme je nenahrávali.

Vaše koncerty jsou proslulé živelnou energií. Vře to jak na pódiu, tak v publiku. Sedí na vás označení koncertní kapela?

Sedí, na koncertě je vždycky nějaká neviditelná energie mezi náma a lidma v publiku. Oni nás hecujou a my hecujeme je, takže takové perpetuum mobile. Ale na druhou stranu cítím, že se teď začínáme více hudebně vyvíjet.

Svou hudbu charakterizujete jako garage rock’n’roll. Co si pod tím máme představit?

Asi že to nejsou úplní Kabáti, je tam starý základ a my do toho přidáváme nějakou tu muzikantskou invenci a příměs kapely z garáže. Taková ta kapela, co nehraje přesně jako hodinky, nesnaží se někoho napodobit zpěvem, často něco brumí, šumí a tak. A náš kytarista si občas sám vyrábí kytarové efekty – tak to je taky garage (smích).

Koho a co rád posloucháte?

Nemůžu mluvit za ostatní kluky, ale za mě jsou to černošští hudebníci. Mají něco, co my ne. Každému se líbí The Beatles nebo Rolling Stones, ale ty specifické vzory máme asi každý trošku někde jinde. Já rád poslouchám Raye Charlese, Ninu Simone, Black Eyed Peas si taky poslechnu. Líbí se mi Chuck Berry, Muddy Watters, Little Richard, Isley Brothers. No a pak mám ještě rád kapely, jako jsou The Animals, Yardbirds, The Doors a Black Rebel Motorcycle club nebo The Black Keys.

Která píseň vypadá na největší koncertní hit?

Vidím to na This is a Robbery nebo Shake, Play, Spin ‚n’Win.

Souhlasím. To jsou skutečně pecky! Jaké publikum na vás chodí?

Jsem rád, že např. na křtu jsem viděl naše vrstevníky, ale i starší generaci. Moc patnáctek na nás nechodí, ale to nás nemrzí. Neděláme sladkou hudbu.

Dokážu si na vašich koncertech přestavit svého tátu, který poslouchá Blue Effect, stejně jako mladé indie publikum. Nepřipadá vám, že vaše muzika je víceméně klasickou záležitostí bez extrémů a inovací?

Na to nedokážu přesně odpovědět. Ty stejné akordy se hrají už 70 let, takže na nás je udělat něco jinak aranžérsky nebo v rovině melodie. A to prostě zkoušíme a zkoušíme a je to dobrý, ale pak se zahraje něco a řekne se: to je 100% dobrý, a tak se to použije.  Sám to mám tak, že hraju doma nějaké nápady a furt jsem z toho v depresi. A to je známka, že to není ono. Až to přijde, tak můžu jít spát.

To může trvat dlouho, ne?

To bohužel ano. Mívám dost problémy s životosprávou, když jde spát člověk ve tři a vstává jednou v sedm a podruhé ve dvě odpoledne.

Někdo skládá jedině v depresi…

Od toho nejsem daleko (smích). S hudbou je to tak, že přijdu s nějakým námětem a s klukama na tom pak děláme, překopáváme, takže je to potom práce celé kapely, ale texty píšu já. Teď jsem se rozhodl, že na další album složíme hudbu a pak to budu textovat, ať je to v kontextu. Mám zas v plánu udělat „monolitní album“, jak jste pěkně napsali v recenzi.

Jaké kapely s vámi na Gentlemen Tour vystoupí?

Vybírali jsme si nám sympatické kapely The Places, Vees a All These Memories… Ale nejvíc prstů v tom měl Filip Koštálek – sekretářka kapely – ten to má všechno rozpočítané a šestkrát zvážené, proč zrovna tyhle kapely. Hrály v tom samozřejmě roli i podmínky, za kterých jsme se mohli domluvit a za kterých kapely s námi pojedou. Např. Vees se tak aspoň ukážou v Ostravě, což je pro ně myslím fajn příležitost a za to nás pak oni pozvou k nim do Čech. A s The Places se známe osobně, takže to byla jedna z prvních kapel v řešení.

Kolik koncertů vás vlastně na šňůře čeká?

Je to dvanáct koncertů v rámci celého Gentlemen Tour.

Dvanáctka je štastné číslo!

Uvidíme, jak šťastná bude po odehrání turné (smích).

Na které koncerty byste rádi pozvali čtenáře Ostravanu?

Pro Ostravu je určitě důležité datum 31. ledna. To hrajeme v Barráku právě s Vees. Pak určitě stojí za to vypíchnout Opavu, kde hrajeme v Artu s The Places a opavskou All These Memories 25. ledna, takže to bude taky dobrá akce.

Milan Bátor | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.