Svatováclavský hudební festival

Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Hudba Hudební události roku 2014 v Ostravě očima osobností všech žánrů a generací

Hudební události roku 2014 v Ostravě očima osobností všech žánrů a generací

31.12.2014 Hudba

Jaká byla v Ostravě nebo v Moravskoslezském kraji nejpřínosnější hudební událost a největší hudební překvapení v roce 2014? A co byste v oblasti hudby označili za průšvih roku nebo největší zklamání? Na tuto otázku odpovídají v anketě téměř dvě desítky osobností, zastupujících různé hudební žánry i všechny generace. Ohlédněme se spolu s nimi za uplynulým rokem.

Jedna z nejzásadnějších postav světové hudby Peter Gabriel v Ostravě. Zvětšit obrázek

Jedna z nejzásadnějších postav světové hudby Peter Gabriel v Ostravě.
Foto: Aleš Honus

Richard Piskala, šéfredaktor Českého rozhlasu Ostrava: Hudební událostí číslo jedna v Ostravě i v kraji byly pro mne i v roce 2014 Colours of Ostrava. Taková porce skvělé muziky, vystoupení ZAZ, Roberta Planta, Seasicka Steva, John Butler Tria a řady dalších prostě jinde nebyla. Myslím, že tento hudební festival objevuje pro desetitisíce lidí z našeho kraje kvalitní hudbu, kterou dosud s výjimkou největších hvězd třeba ani neznali. A to je podle mne ten největší přínos Colours.

Největší hudební zklamání bohužel taky trochu souvisí s Colours – jde totiž o Festival v ulicích, konkrétně o všechny koncerty konané v Trojhalí Karolina. Tento architektonický skvost se ukázal být akusticky naprosto nevhodným pro koncerty, takže toto místo dokázalo zničit řadu koncertů, při kterých měli návštěvníci místo zážitku z hudby jen pocit neurčitého hluku, ze kterého vůbec nebylo zřejmé, jestli ho způsobuje brzdící vlak, nebo virtuózní muzikanti. Koncerty v Trojhalí prostě zvukově zničily hudbu a doufám, že tam už nikdy žádný koncert nebude.

Jan Hališka, violoncellista, bývalý ředitel Janáčkovy filharmonie: Mezi pozitivními zážitky uplynulého roku vyniká setkání s mladým arménským violoncellistou N. Hakhazaryanem na abonentním koncertu Janáčkovy filharmonie 18. prosince. Jeho dokonalé mistrovství přitom nestaví na hledání něčeho, co tu ještě nebylo, ale je dokonalé po stránce ovládnutí nástroje, obsažné výrazovým prožitkem a upřímným, velmi silným osobním sdělením. V rozhovoru s ním o přestávce koncertu jsem ho poznal jako mladičkého, příjemného a skromného člověka. Přirovnal jsem jeho vystoupení k podobné události, kdy před více než padesáti lety hrál poprvé v Ostravě proslulý violoncellista János Starker, který dokonce interpretoval stejnou skladbu (Saint-Saëns) a také korunoval své vystoupení přídavkem – tehdy to byla část sonáty Z. Kodálye. Narek Hazakarjan přidal skladbu italského skladatele G. Sollimy Lamentatio, pro publikum zcela neznámou a velmi působivou.

Nemám žádný zcela negativní zážitek z kulturního představení. Pokud je provedení odlišné od mé představy, beru to jako samozřejmé právo umělce. Spíše mne znepokojuje klesající zájem vrcholných politiků o umění, nevidím je ani na nejvýznamnějších kulturních událostech. Zároveň dochází ke zkratkovitému omezování prostředků na kulturu. Když ministr zemědělství zruší všechny kulturní granty svého resortu, ušetří několik milionů korun – kapku v resortním rozpočtu, ale festivalům, kterým byla podpora určena, způsobí existenční potíže.

Jitka Andrašková, zpěvačka skupiny Filip M.: Mohu hodnotit jen to, co jsem navštívila, takže musím vyřadit festival Colours, protože ten už několik let pro mě přesáhl únosnou míru davu, ve kterém se chci dobrovolně pohybovat. Moc se mi líbil nápad podpořit živé hraní na ulici Stodolní ze strany města Ostravy dotacemi, a tak mohla proběhnout spousta milých koncertů třeba v klubech Sherlock a Barbar, navíc pro návštěvníky zdarma. A v rámci nich i koncert přerovské skupiny DUB Music, to pro mne byl koncert roku. Tahle parta umí dávat radost a energii neuvěřitelným způsobem, moc se mi líbí.

Průšvih, nebo spíše megaprůšvih, to byl Festival v ulicích. Ne obsahem, ale výběrem lokality. Měla jsem jej léta ráda, centrum Ostravy vždy ožilo, ale umístit jej do „ulic“ obchodního centra Nová Karolina mohlo napadnout jen hudebního neznaboha. Muzikanty rušilo hučení obchodů, obchodníky rušila hudba a návštěvníky i samotná energie toho místa. Část koncertů pak probíhala v Trojhalí, které už na hudbu není použitelné vůbec, dozvuk 15 sekund je docela vražedný. Doufám, že se pořadatelé poučili a tahle akce se zase vrátí tam, kde dle svého názvu má probíhat, tedy do ulic.

František Kuča, hudebník, skupina Café Industrial: Tento rok byl pro mě prvním v roli otce, takže všeobecné hudební dění mě trochu minulo. Pro mě osobně byl velkou událostí koncert Petera Gabriela – opravdu jsem si nemyslel, že ho uvidím zrovna v Ostravě. Za nešťastné považuji přesunutí Festivalu v ulicích z ostravských ulic do areálu Nové Karoliny. Celý festival poněkud popřel svůj název.

David Žyla, hudebník (Evolution Dejavu): Nezapomenutelným zážitkem byl koncert Seasicka Steva na Colours of Ostrava. Nejsem zrovna příznivcem blues a country, ale tenhle chlapík doprovázený pouze bubeníkem mě úplně dostal. Neskutečný pozitivní tlak, obrovské charisma a útěky do vesmíru, tyhle pocity mnou procházely a zůstanou. Rok 2014 byl pro mne vcelku pozitivní a když už jsem se něčeho zúčastnil, vždy jsem byl spokojen.

Karel Steinmetz, muzikolog, pedagog (Fakulta umění Ostravské univerzity): Netroufám si označit jedinou nejpřínosnější hudební událost nebo největší hudební překvapení v Ostravě v právě končícím roce 2014. Vysoce však hodnotím dva letošní hudební festivaly Janáčkův máj a Svatováclavský hudební festival (Colours of Ostrava a Dny nové opery Ostrava jsem bohužel neměl možnost sledovat) a také koncerty Janáčkovy filharmonie, z nichž mi teď v paměti zůstaly dva sólistické výkony hráčů na violoncello a kontrabas Nareka Hakhnazaryana z Arménie a mladého Ostravana Martina Rašky (a to nejen proto, že oba byly až ke konci roku).

Velké zklamání mi udělala roztržka pánů Jiřího Nekvasila a Roberta Jindry v Národním divadle moravskoslezském. Pro další rozvoj ostravské opery je to škoda.

Tomáš Dudyn Václavek, zakladatel serveru ov-kluby.net: Nejpřínosnější událostí byly dle mého soudu jednoznačně první Czech Music Crossroads při Colours. Nejen pro pozvané kapely, které získaly cenné kontakty, ale koneckonců i pro mě. Některé z nich jsem tam totiž viděl naživo skutečně poprvé, neb jsem se s nimi bůhvíproč v klubech i na festivalech nějak míjel. Nejmilejším překvapením pro mě (alespoň co se Ostravy týče) byli jednoznačně The Places, díky kterým jsem na Svatováclavských slavnostech po dlouhé době zažil ten povznášející pocit, za kterým jsem poslední roky jezdil jen do Frýdku-Místku, tedy že se na hudební scéně děje konečně něco zajímavého a nového – byť ani oni nejsou zakladateli svého vlastního stylu. Snad se na mě kamarádi muzikanti z jiných kapel nenaštvou… No a v úplně jiné barvě hudebního spektra mě z Moravskoslezského krajíce příjemně překvapilo první poslechové setkání s Otou Maňákem a Nikolou Sikorovou ve vítkovické Hudebně Pepy Streichla.

Hudebním průšvihům se snažím systematicky vyhýbat, i když přiznávám, že jsem během vystoupení Waldy & Taurus v rámci Svatováclavských slavností jsem (obzvlášť v části vystoupení bez Waldy) při focení poměrně hodně trpěl.  Ale možná jsem jen ty ostatní průšvihy vytěsnil příjemnými zážitky, kterých bylo i letos dostatečné množství.

Boris Urbánek, skladatel, jazzman: Jako potulný hudebník jsem neměl tolik příležitosti chodit v Ostravě na koncerty. Žádná jediná zásadní hudební událost mne nenapadá. Spíše několik opravdových hudebních radostí. Jako první bych určitě uvedl koncert Petera Gabriela v ČEZ Aréně. Velkou radost mi udělal koncert Vojty Dyka a B Side Bandu na Jazz Open Ostrava, dále série koncertů Ostrava Jazz Night v Parníku s Jeff Lorber Fusion nebo Larrym Goldingsem. Nádherné byly ženy na Janáčkově máji – sopranistka Pretty Yende a houslistka Julia Fischer. V Národním divadle moravskoslezském s údivem sleduji prudký vzestup kvality muzikálových představení, ať už jsou to Edith a Marléne, Evita nebo nedávno Funny Girl.

A hudební průšvih? Naopak. Hudební Ostrava se stále má čím chlubit. Parník má vyrovnanou dramaturgii, ostravská opera je dnes vnímána jako nejlepší v České republice, Janáčkova filharmonie Ostrava si už léta udržuje špičkovou kondici, takže žádný hudební průšvih nebo zklamání jsem nezaznamenal a jsem přesvědčen, že ani nehrozí.

Toma Rybola, kytarista (Er, Up!Great, Filip M.): Nejpřínosnější hudební akcí v Ostravě byl pro mne asi koncert hudební legendy Petera Gabriela, protože tohoto pána hudby je nutné zažít nezávisle na vlastních žánrových preferencích, ty při jeho hudbě v podstatě zcela mizí. Na místní klubové scéně například prosincový koncert kapely The Truth Is Out There, protože podle mě to pánové dělají velmi zajímavě a jinak než ostatní, je to výlet hudebními směry, které v našem regionu nejsou příliš dostupné.

Jako velký průšvih mi přijde stálý nedostatek hudebních klubů s kvalitním zázemím pro kapely. Kdyby bylo více míst, kde by se daly pořádat hudební akce a kde by kapely mohly hrát, tak by klubový život mohl růst a žít v daleko vyšších obrátkách.

Igor Vašut, pedagog a hudebník (Marxova tchýně, Zpocený voko): Nevím, jestli se náhodou nebudu opakovat stejnou odpovědí jako ve stejné anketě z loňska, pouze s letošním datem. Ale je to zkrátka tak, po zhlédnutí koncertu Petera Gabriela, na podzim 2013 v Praze, jsem si jeho koncert nenechal ujít ani v Ostravě a i když muzikanti vypadali, že už toho mají po těch několika letech na šňůře tak trochu dost, mistr Peter byl opět boží. Ovšem, abych jen nevyzdvihoval výkony zahraničních umělců, tak velice příjemným překvapením pro mě bylo ostravské představení v divadle Jiřího Myrona Edith a Marlene. Hana Fialová v roli Edith je fascinující, úchvatná, k sežrání. Velká poklona.

Na negativní hudební událost nebo průšvih roku si zkrátka nedovedu vzpomenout. Má to tři vysvětlení – buď je to tím koncem roku a vánočním časem, kdy každý vzpomíná jen na to hezké, nebo tím, že si akce dopředu pečlivě vybírám a průšvihům se zkrátka vyhnu, anebo jsem hudební analfabet bez vkusu a všechno se mi líbí. A teď si vyberte.

Jan Petro Braun, obchodník s hudebními nástroji (Hudební svět): Hudebním zážitkem roku pro mne byl Kryštof kemp na Hukvaldech  díky neskutečně pohodové atmosféře. Kapelu Kryštof vnímám jako opravdový fenomén a projekt Kryštof kempů byla fantazie jakoby z jiného světa. Drsní motorkáři, rodiče s dětmi, nápadité atrakce a workshopy… a do toho ta nepopsatelná pohoda, klid a přes davy lidí i dost místa pro všechny. V českých podmínkách opravdový zázrak. Určitě je za tím vším i to, že kluci z Kryštof zůstali i po tom, co se z nich staly opravdové hvězdy, dál normální kluci.

Průšvihem roku byly veškeré pokusy o pořádání hudebních produkcí v Trojhalí a v obchodním centru Forum Nová Karolína. Ani hudba pod jakoukoli zástěrkou nemá šanci dodat chrámu konzumu kulturnější příchuť. Trojhalí a prostory obchodního centra jsou pro tyto účely zkrátka nevyhovující a těžko s tím půjde něco udělat. Je překvapivé až podezřelé, že se v těchto místech konané hudební produkce pořádají místy dokonce pod záštitou známých osobností (i z hudební oblasti) včetně ministra kultury. Celkově v tom spatřuji další typicky ostravskou bizarní anomálii, která, jak doufám, brzy pomine.

Igor Františák, klarinetista, pedagog, ředitel Svatováclavského hudebního festivalu: Na první otázku je velice těžké odpovědět, a to z mnoho různých důvodů. Lidská paměť má neuvěřitelný dar zapomínat na starší události, které válcují ty nové. Dovolím si ale uvést ty momenty, které v roce 2014 byly pro mne stěžejní. Z poslední doby to byl nedávný koncert Janáčkovy filharmonie Ostrava s dirigentem Jakubem Hrůšou a fenomenálním violoncellistou Narekem Hakhnazaryanem, jehož precizní a ušlechtilá hra mě skutečně ohromila. Dalším neopomenutelným zážitkem byla premiéra Janáčkovy opery Výlety páně Broučkovy v Národním divadle moravskoslezském. Hudební průšvih jsem naštěstí nezažil. Pečlivě si vybírám koncerty, na které chodím, a proto eliminuji takové koncerty, které by mohly zavánět ostudou.

Jan Gajdica, pedagog, kytarista, skladatel (Jeseter): Největším kulturním zážitkem byl pro mne v roce 2014 bezpochyby koncert Petera Gabriela v ČEZ Aréně v Ostravě.  Nejenže je tento perfekcionista a hledač stále zářným příkladem toho, jak může být umění osobitou formou hledání a poznání, ale rovněž jeho realizace vizí je téměř dokonalá. Nicméně to, co chci vyzdvihnout, je ona dramaturgická odvaha podobný koncert v Ostravě zorganizovat. Myslím si, že by hala měla být více otevřena světovým jménům a ne titulkovým zlatokopům. Čili můj prst nahoru patří oběma.

Naopak můj prst dolů je tentokrát věnován Colours of Ostrava. Možná že budu jediný, kdo si dovolí kritizovat tento bezpochyby skvělý festival, ale nemohu si odpustit poznámku, že čím dál více nabývám dojmu o úmyslném přehlížení organizátorů prezentovat to, co se děje v Ostravě. Možná že umění je zde lokální, ale o to víc si pak zaslouží jakýsi šťouchanec do zad, neboť je i osobité. A pak – dobrý počin, kterým je Festival v ulicích, letos neodolal nešťastnému pokušení spojit svůj program s možná nejvíce nenáviděnou stavbou v Ostravě. Chápu praktické důvody, ale za sebe musím říct: Nebylo to šťastné. Caesaribus censum solvite, vota Deo čili Císařům splácejte daně, Bohu sliby. Aneb nepleťme obchod s koncertním prostorem. Zvlášť v období, kdy centrum krvácí.

Radim Pařízek, provozovatel rádia a hudební televize, bubeník (Citron): Pro mě byl nejlepším zážitkem koncert Lucie. Prostě staří dobří pardálové válcují mnoho současných hvězd a rádoby hvězd. Bigbítový grunt je k dobré muzice potřeba. Velmi se mi nelíbil koncert ABBA Stars. Takhle se vozit na jedné z největších hudebních legend historie by nemusel mít nikdo zapotřebí. Byť hráli dobře. Ale proč vlastně?

Robert Šimek, hudebník (Malignant Tumour): Největším hudebním přínosem je pro mne výborně fungující klub Barrák, který nám v roce 2014 naservíroval hvězdy světových formátů napříč hudebními styly přímo pod nos. Nechci tady jmenovat všechny ty pecky, co se tam objevily, jen chci říct, že se mi o tom tak před 15 až 20 lety mohlo jen zdát. Mým novoročním přáním je, aby v tom klub pokračoval a aby lidé stále chodili na živou muziku! Ke druhé otázce – žádný průser si nevybavuji.

David Tobiasz, moderátor, zpěvák (Jeseter): Určitě Peter Gabriel a Robert Plant na Colours, ovšem největší překvapením byla kapela Debademba v rámci Colours. To byl nářez! Hudební průšvih pro mne asi neexistuje, ale největší průšvih byli stánky KFC a Burger King taktéž na Colours.

Martin Hampel, bubeník (The Places): Za nejpřínosnější a jednu z nejpovedenějších hudebních událostí roku 2014 považuji hudební soutěž kapel University Band Contest, která pochází od nás z Ostravy. Letos se této soutěži povedlo přerůst do celorepublikového měřítka, což hodnotím jako velké plus a doufám, že příště se to povede zrealizovat znova.

Za největší průšvih musím označit letošní ročník Festivalu v ulicích. Ten se kompletně celý přesunul do prostoru obchodního centra, což nesu velmi těžce, neboť celé centrum města bylo tvrdě opomenuto. Nejsem sám, kdo byl hluboce zklamán a doufám, že příští rok se pořadatelé poučí a opět zapojí do hry i opravdové ulice města. Jinak by to mohli přejmenovat na Festival v krabicích.

Petr Rudee Adamík, hudebník (Degradace): Žádnou konkrétní akci nemám, bylo jich víc, které stojí za zmínku. Většina z nich se odehrála v klubu Barrák, kde se letos ukázaly opravdu dobré kapelky. Přijel Marky Ramone, poprvé zde zahráli Adicts, po dlouhé době se v Ostravě ukázali The Vibrators. Já se letos, co se týče koncertů, určitě nenudil.

Vyloženě nějaký průšvih jsem nezaznamenal, i když docela trapas bylo otevření Trojhalí, to byla dobrá komedie. Jak jsem ale psal, dobrých koncertů tady bylo letos dost, takže co mě spíš mrzí, je nezájem lidí, kteří přestávají chodit do klubů. Že už lidi nebaví objevovat nové zajímavé kapely, to už jsem si všiml, ale velká návštěvnost už není ani na osvědčených interpretech. Ale tahle blbá „móda“ zase přejde a bude líp.

Jakub Černohorský, houslista (Janáčkova filharmonie, Janáčkův komorní orchestr): Ta „nej“ v těch otázkách mne děsí. Jsem rád, že Janáčkova filharmonie má nadále podporu posluchačů i přízeň svého zřizovatele, že Janáčkův komorní orchestr slavil své padesátiny v Ostravě krásným koncertem a že je pořád v Ostravě k slyšení spousta krásných koncertů pro milovníky všech žánrů. Hledat mezi nim ten nejpřínosnější si netroufnu. Jenom vím, že zklamáním by bylo, kdyby tyto koncerty neexistovaly. Ostrava by pak byla mnohem a mnohem chudší.

Aleš Honus | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.