Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Atd. Letošní ročník festivalu Kino na hranici nezůstal nic dlužen své skvělé pověsti

Letošní ročník festivalu Kino na hranici nezůstal nic dlužen své skvělé pověsti

4.5.2015 Atd.

Český Těšín a polský Těšín od úterka do neděle hostily sedmnáctý ročník filmové přehlídky Kino na hranici. Do obou měst na řece Olši se sjely stovky příznivců desáté múzy, aby prožili vše, co sousední kinematografie ještě spojuje.

Zvětšit obrázek

Diváci letošního ročníku festivalu Kino na hranici.
Foto: Kino na hranici

Návštěvníky čekaly filmy z Polska, Slovenska, Česka, ale také třeba překvapení z Ukrajiny nebo Maďarska, povinné setkávání s tvůrci a pestrý doprovodný program. Taková je ostatně každoroční nabídka této největší filmové události Moravskoslezského kraje s přesahem k sousedům.

Letošní ročník nezůstal tradici nic dlužen. Mezi hosty nechyběly herecké ikony středoevropského kina jako energická blondýna Katarzyna Figura nebo slovenská legenda Emília Vášáryová. Setkání s nimi, ale také třeba s režisérkou Drahomírou Vihanovou, patřilo k exkluzivním dotekům se zlatým věkem evropské kinematografie, takzvanou novou vlnou.

„Do Českého Těšína i polského Těšína se ráda vracím, hostovala jsem tady mnohokrát v rámci divadelních zájezdů a jako divadelní herečka se také především cítím,“ prozradila Emília Vašáryová na besedě s diváky v honosném sále Divadla Adama Mickiewicze na polské straně.

Na programu bylo československé retro, konkrétně existenciální drama s bergmanovským lookem Drak se vrací z roku 1967. Profesionálně zvládnutou diskusi vedl dramaturg a programový ředitel festivalu Martin Novosad, který neopomenul zabrousit na téma filmových vzpomínek z natáčení. V odpovědích se prolínala slovenština s polštinou, přehlídka si zakládá na své multijazyčnosti.

Přestože se jednalo o poměrně raný snímek z hereččiny kariéry, podařilo se jej zařadit do pozoruhodného kontextu doby vzniku. „I když si na natáčení už mnoho nepamatuji, tak Drak se vrací patřil k výjimečným počinům. Tehdy nebylo zvykem, aby soudruzi komunisté přistoupili na něco takového, co směřuje k individuálnímu chování,“ vysvětlila Vášáryová.

Dramatický příběh z osamělých horských koutů pro ni znamenal zejména jedinečné setkání s hereckou legendou Radovanem Lukavským a jeho protihráčem Gustávem Valachem. „Spíše si uvědomuji své herecké chyby, když se na ten film dívám dnešníma očima, ale však vidíte, nebylo to jednoduché hrát mezi takovými dvěma balvany, chlapskými horami, jako jsou Lukavský a Valach,“ prozradila známá herečka.

Zvědaví diváci, výhradně Češi, se dotazovali na další souvislosti s hereckou kariérou vzácného hosta, a tak se dozvěděli třeba podrobnosti z natáčení Hřebejkových Pelíšků. „Vlastně se o mě starali hned dva režiséři. Kromě Hřebejka to byl můj herecký partner Jiří Krejčík, který ztvárnil postavu lékaře. Má postava měla umřít, ale Krejčík říkal, že mě bude tak dobře léčit, že Hřebejk bude muset změnit scénář. Což se nakonec nestalo, ale přeci jen to byla další má mimořádná zkušenost.“

Emília Vášáryová se dokonce přiznala ke svému mystickému vztahu s režisérem Vojtěchem Jasným, který ji i v době nucené emigrace za totalitního režimu posílal nepodepsané pohledy s kresbou kocoura. „V tom okamžiku jsem věděla, že bude německá televize uvádět některý z jeho filmů, a pečlivě jsem sledovala program zahraničních kanálů, které jsme v Bratislavě mohli chytnout.“

Příjemné setkání, na kterém nechyběli především mladí diváci, patřilo k celé sérii poutavých besed s tvůrci. Za jeden den jich bylo někdy až devět a mezi debatujícími nechyběl například slovenský novodobý klasik Martin Šulík nebo polský kameraman Adam Sikora.

Senzací nočních projekcí se stala hororová komedie Socialistický zombie mord z amatérské produkce slovenských nadšenců. Promítalo se na zámeckém návrší na polské straně a diváci byli nadšeni. Ojedinělé hororové téma umožnilo vzpomenout i na vydatnější ročníky festivalu z minulosti, kdy se do Těšínů sjely osobnosti polské žánrové kinematografie jako režisér Marek Piestrak nebo kritik Andrzej Kolodyňski, kteří za dob hlubokého socialismu pomáhali formovat středoevropskou žánrovou kinematografii a prosadili horor ze socialistického bloku také s velkým ohlasem na západoevropských festivalech. O tom si zatím současné produkce mohou nechat jenom zdát.

Každoroční Kina na hranici jsou v Těšíně pokaždé jedinečným zážitkem a od doby, co město opustila fenomenální přehlídka Era Nowe Horyzonty, nemají konkurenci. Malebná lokalita obou Těšínů působí magicky jako městečko na dlani. Všude je blízko, Poláci obdivují komunisticky placatý Český Těšín a Češi se Slováky zase členitý starobylý polský Těšín s jedinečnou lokalitou říčních Benátek a vysoko posazeným návrším s hlavním náměstím – Rynkem.

Festivalové kino žije svým specifickým ruchem, kde se čas zastavil, a není výjimkou, že se projekce díky vášnivým besedám a přítomnosti překladatelů z obou slovanských jazyků zpravidla natahují. K dispozici je bohatý informační servis se speciálním obchodem s filmovou literaturou a rozsáhlé kulturní zázemí. A kdo toho všeho nemá dost, může si po nocích povyrazit třeba s Tata bojs na festivalovém koncertu v místním klubu.

Martin Jiroušek | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Atd.", nebo přejděte na úvodní stranu.