Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Divadlo Herec Lukáš Červenka: Novoroční předsevzetí si nedávám. Je to úplně zbytečné

Herec Lukáš Červenka: Novoroční předsevzetí si nedávám. Je to úplně zbytečné

29.12.2015 Divadlo

Lukáš Červenka je hercem Divadla loutek Ostrava a patří k nejaktivnějším mladým umělcům žijícím v Ostravě. Kromě svého stálého angažmá působí také ve folklorním souboru Hlubina, moderuje festival Folklor bez hranic a má řadu vedlejších uměleckých aktivit. Povídali jsme si o všem, co dělá, ale také o uplynulých vánočních svátcích a nadcházejícím příchodu Silvestra a roku 2016.

Zvětšit obrázek

Herec Divadla loutek Ostrava Lukáš Červenka.
Foto: Divadlo loutek Ostrava

Je po Vánocích 2015, tak jaké byly?

Počkej, mám výborný fór: Jaký je rozdíl mezi orlem a krtkem? Žádný, oba žijí v zemi. Teda až na toho orla.

Dobrý. Ale přece jen, co pro tebe bylo na letošních Vánocích nejveselejší, když se vždy přeje Šťastné a veselé…?

To, že jsem měl konečně klid na práci. To bylo sice spíše radostné, ale také veselé.

Vím, že jsi jezdil na Štěpána po koledě…

Ano. S malou částí folklórního souboru Hlubina. Koledníci idú, koledovat budú je jediná písnička, která mi už asi navždy zůstane v hlavě, protože jsme ji v ten den zpívali tolikrát, že ji opravdu nevytěsním. Navíc po zazpívání této úvodní písničky jsou koledníci obvykle podarováni skleničkou alkoholu na zahřátí, ale samozřejmě na osmé deváté štaci se zpívá většinou už jen tato písnička. Ty ostatní se jaksi vytratí z hlavy.

Říkal jsem si, jestli koleda nebyla vymyšlena proto, aby se lidé zbavili těch nadbytečných zásob jídla a alkoholu.

My jsme se tomu přejídání u nás doma vyhnuli. Pro nás byly Vánoce opravdu tím pozastavením a uklidněním. Řekli jsme si ne, nebudeme běhat po obchodech, horečně nakupovat a podporovat svátky obžerství. Člověk se kvůli tomu zbytečně stresuje. Takoví jsme.

Dostal jsi nějaký dárek, který ti udělal největší radost?

Já jsem jich dostal spoustu. Každý dárek, který dostanu, mi dělá obrovskou radost. Ale já neumím dost dobře dárky přijímat. To nadšení, které mám v sobě, neumím dát adekvátně najevo. Přítelkyně Barunka mi dala antistresové omalovánky pro dospělé. To mne opravdu strašně rozesmálo. Tam jsou obrázky vytvořené ještě menšími obrázky, a ty dále ještě miniaturnějšími kresbičkami. Když je chceš vybarvit, musíš vzít pastelku a permanentně ji strouhat do špičky. Dochází tak ke dvojí činnosti a úžasné relaxaci, samozřejmě i k velkému nasrání, protože ta špička pastelky se příliš rychle zakulacuje.

Už máš omalovánky vybarvené?

Začal jsem. Barunce se to ale vrátilo, dostala tentýž dárek od své rodiny.

V Divadle loutek máte na konci roku dovolenou?

Ne, hráli jsme před Vánocemi Štědrý večer malého Jakuba, to je vánoční hra podle povídky pana Aškenázyho o tom, jak se malý klučina na Štědrý den ztratí. Jsou tam krásné koledy, režii má Václav Klemens a hudební aranže dělal Vlastík Ondruška, hrajeme to naživo už druhým rokem. A jestliže se Betlém v Divadle loutek hrál dvacet let, tak tohle má před sebou určitě stejnou perspektivu.

Pro ty, kteří představení nestihli, je nějaké šance je vidět dříve než před příštími Vánocemi v roce 2016?

Ano, v Novém Jičíně 17. ledna od 16 hodin. Je to neděle.

Už víš, co budeš hrát při nejbližší premiéře?

Myslíš v Divadle loutek? Tam se teď připravuje inscenace hry O malé Míně zmlsané, kterou dělá Janka Ryšánek-Schmiedtová, ale v té já nehraju, takže v Divadle loutek mne čeká účinkování až v inscenaci Shakespearovy Bouře v režii Václava Klemense.  Mojí první premiérou v roce 2016 bude Vysockij v podání divadelního uskupení Stará bába.

Co to je?

Stará bába? Asi před rokem v rámci festivalu Ladná Čeladná jsme měli zahrát představení pro děti. A ptali se nás, jak se jmenuje to divadlo, které bude hrát. Shodou okolností jsem zrovna v té době viděl na videu televizní reportáž, kterou mi někdo poslal e-mailem, a bylo to o staré paní, která uvízla pod kořeny stromu. Bylo to v noci, lidé ji nemohli najít, i když chodili kolem ní. Paní se sice nic nestalo a všechno dopadlo nakonec dobře, ale ta reportáž byla natočena takovým způsobem, aby to bylo co nejpoutavější a nejatraktivnější. Bylo to strašné – a titulek zněl Stará bába pod kořenem. Ten název mi utkvěl v paměti, tak jsem ho nakonec použil. A ukázalo se, že je to velmi vhodný název pro to, co chceme dělat, tedy hrát pro děti. Stará bába sdružuje profesionály a amatéry, kteří chtějí hrát pro děti.

Proč chceš hrát divadlo pro děti ve svém volném čase, když v práci v Divadle loutek přece děláš většinou v inscenacích určených dětem?

Protože v dnešní době je hodně lidí, kteří tuto práci dělají, ale dělají to velmi špatným způsobem. Když se dětem ukazuje pohádka hlavně s důrazem na grotesknost a děti jsou vystavovány až hororovým scénám, tak mi to prostě vadí. Mám kolem sebe dost lidí, kteří jsou skutečnými jevištními i hudebními profesionály, byť někteří se tímto svým uměním neživí jako hlavní pracovní činností. Řekli jsme si, že tedy budeme dělat společně divadlo pro děti. Takové, které je podle našich představ. Hrajeme na nejrůznějších festivalech. A budeme se prezentovat ve spolupráci se Společností pro kulturu a umění v projektu, který bude realizován ve školách pod názvem Etika do škol.

Ty máš ještě další aktivity, a to ve Staré aréně.

Ano, dělám tam opět ve spolupráci se Společností pro kulturu a umění literární večery, a to jednou měsíčně, většinou v posledním týdnu každého měsíce.

Co máš na repertoáru?

Autory známé i méně známé, ba i neznámé. Měli jsme tam Skácela, Kainara, ale také mladé básníky, kteří zatím vydali třeba jen jednu sbírku, a někteří ani to ne. Například v posledním letošním pořadu jsme měli brněnského básníka Amadea Smetáčka, jemuž první sbírku vydali ve vlastním vydavatelství pan a paní Holubovi z Kopřivnice. V lednu se budu věnovat J. Vrchlickému, J. V. Sládkovi a Shakespearovým sonetům v jejich překladech.

Už víš, co bude v únoru?

Bude to vzpomínka na ruského herce, básníka a písničkáře Vladimíra Vysockého. I když výročí jeho narození se sice slaví v lednu, narodil se 25. ledna 1948, bude to u nás takové opožděné výročí.

Proč zrovna Vysockij?

Na Janáčkově konzervatoři jsme pod vedením Josefa Nováka Wajdy spolu s Albertem Čubou udělali pořad o Vysockém, ve kterém Albert recitoval jeho texty a já jsem zpíval písničky. Byla to asi hodinová koláž. Mne to niterně velmi zasáhlo, několikrát jsem se už chtěl k tomu projektu vrátit, ale nejrůznější okolnosti to dovolily až nyní. Takže teď to uděláme spolu s Wajdou. A chci Vysockého dělat právě kvůli charakteru doby a chování lidí, které on nejvíce pranýřoval a které je dnes zase hodně vidět. On bojoval proti různým ošklivým projevům v chování a vystupování lidí, proti různým nepravostem ve vztazích a podobně. Proti ústupu od lidství. Vytvořili jsme koláž z textů Vladimíra Vysockého a francouzské herečky a spisovatelky Mariny Vlady, která se vdala za Vysockého, jenž byl v letech 1970-80 jejím třetím manželem.

Vůbec jsem nečekal, že v tomto rozhovoru, který má být takovým předsilvestrovským, zazní vážné téma, ale budiž. Vysockij poukazoval na nejrůznější nepravosti. Když se ohlédneme za právě končícím rokem, co tobě nejvíce vadilo a vadí?

Chování lidí navzájem. Na každém rohu můžeš vidět agresivitu, nevraživost. Vždy jsem si myslel, že slušné je respektovat druhého a jeho názor. V opozici můžeme být vždy, ale slušným způsobem. To je základ dialogu. Ale ne tak, že si opačný názor ani nevyslechneme a začneme druhé urážet. Nejkřiklavější jsou debaty a komentáře na sociálních sítích. Místo konstruktivní debaty jsme svědky nadávání jednoho druhému. Jistě, internet je anonymní, tak se nikdo nebojí a řekne cokoliv, protože mu přímo nic nehrozí. Ale to samé se už děje i na ulici nebo v obchodech. Teď byly Vánoce. Lidé místo toho aby se začali chovat více svátečně a vůči sobě projevovali lásku, jsou schopni se pro nějakou věc porvat jako zvířata. Viz nákupní centra a nejrůznější trhy. Věci se řeší ne v klidu, ale s takovou agresivitou, až nad tím zůstává rozum stát. Vyhodil jsem televizi. Řekl jsem si dost. Nečtu noviny. Protože tam je většina negativních zpráv o nejrůznějších hrůzách, nebo nesmysly.

Blíží se Silvestr a nový rok 2016, jsou to dny, ve kterých si přejeme lepší svět, tak jak bude vypadat tvůj Silvestr?

Jako u většiny lidí, kteří se živí uměním, bude závěr roku pracovní, 31. ledna hrajeme v Divadle loutek představení Z deniku Ostravaka. Bezprostředně po něm odjedu na hory tak, abych 1. ledna mohl brzy ráno vylézt na nejbližší kopec a kochat se výhledem na zalesněnou a snad i zasněženou krajinu. Ten kopec neprozradím, ale bude to v okolí Bílé v Beskydech.

Vím o tobě, že rekreačně běháš. Na ten kopec vyběhneš?

To asi ne. V srpnu jsem vyčistil boty, pak jsem vyběhl asi šestkrát, takže vidíš, jaký jsem běžec. Vyběhl jsem v krásném počasí, ale i v sychravém, které je krásné zejména v lese. Jenže přišla spousta práce v divadle a ve vedlejší činnosti. V listopadu jsem zjistil, že boty už zase odpočívají v koutě, ale vyběhl jsem už jen dvakrát. Říkám si, to přece takhle nejde, každý den snad najdu hodinku na běhání. No jo, pak člověk zjistí, že je od rána v divadle, pak ještě zkouší někde jinde a je devět večer. Mám jít běhat? To ne. Už je pozdě. Půjdu ráno. Vstanu v šest hodin a řeknu si: Venku je tma a je tam zima, raději něco přeložím, něco napíšu a půjdu ven o pauze. Celý prosinec jsem do práce nosil tašku s oblečením a s botami na běhání. Alespoň jsem v časové nouzi přebíhal mezi různými institucemi. To byl pohyb. Slibuju, že když bude v lednu venku jen trochu pro běhání příznivé počasí, vyběhnu.

Slibuješ sám sobě. Je to předsevzetí?

Nedělám předsevzetí. Je to úplně zbytečné. To nepotřebuju. Prvního ledna udělám něco a držím se toho po celý rok. Před třemi lety jsem vyjel na kole. Celý rok jsem strávil na kole. Další rok jsem byl na horách. A celý rok jsem pokud možno co nejčastěji jezdil do hor. Takže tentokrát přece jen zkusím vyběhnout ten kopec.

V poslední otázce se trošku zarouháme. Představ si, že bys měl moc splnit lidstvu nějaké přání. Jaké bys tedy plnil nejraději?

Mír.

Ladislav Vrchovský | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Divadlo", nebo přejděte na úvodní stranu.