Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Divadlo Vejsadovo Pnutí v Lese jako cyberpunková struna natažená mezi okamžikem a věčností

Vejsadovo Pnutí v Lese jako cyberpunková struna natažená mezi okamžikem a věčností

18.1.2016 Divadlo

Když japonský kultovní režisér Šin´ja Cukamoto navštívil Těšín, aby v něm uvedl své experimentální cyberpunkové filmy, prozradil, proč obdivuje expresionistickou poetiku, mimo jiné poezii propnutých těl. V Tokiu mu chybí stín. Pokud by navštívil soukromý klub Les, mohl by být naprosto spokojen. Zvláště zdejší nedělní uvedení experimentálního baletu Igora Vejsady Pnutí nabídlo intenzivní zážitek rovnající se mohutnému stínu nasycenému expresivitou.

Zvětšit obrázek

Igor Vejsada během představení Pnutí v klubu Les.
Foto: Martin Popelář

Pnutí provozované v podzemních částech podniku s rozlehlým sklepením patřilo k cyklu Les v pohybu. Hudebně pěvecká a taneční performance tohoto typu se v Lese konala už podruhé a i tentokrát se stala podle pořadatelů neopakovatelnou záležitostí, premiérou a derniérou zároveň. Kdo neviděl, může litovat, už nebude.

Z taneční performance Pnutí v ostravském klubu Les.

Z taneční performance Pnutí v klubu Les. (Foto: Martin Popelář)

Jestliže se jednalo o improvizaci, pak byla mistrovská. Jakmile si zorničky zvykly na tmu uzavřeného sklepení, mohla se divákova mysl přenést pořádně hluboko a zároveň daleko. Igora Vejsadu v cyberpunkové expresi podpořily dvě dívky spolupracující mimo jiné s proslulým souborem Bílá holubice Tereza Hyklová a Alžběta Kosová. Bílou hmotou natřená těla byla vidět ve strnulých pozicích už delší dobu před začátkem vystoupení, krčila se v archetypálních pozicích u sloupů podpírajících sklepní klenbu. Přesto teprve tma a následné podsvícení tlumeným světlem z nich udělaly ty neochvějně oživlé sochy hnětoucí divákovu fantazii na bájném koberci z lesní kůry, ze kterého se vznášel hmatatelný prach.

pnuti3

Z představení Pnutí. (Foto: Martin Popelář)

Intenzivní zážitek oslovující všechny smysly a vytvářející z křehké profese „špinavou“ samurajskou kreaci z podzemní sloje. To vše povzneseno na křehkou operní levitaci s pronikavým hlasem sopranistky Lucie Kašpárkové a za neustálé vibrace strun cimbalisty Daniela Skály. Tam, kde se sladký soprán promyšleně měnil v hrdelní zadrhávající chrapot a jedinou promluvu za celé představení „Kdo jsem?“, tak nástroj Daniela Skály téměř poskakoval zuřivostí, aby se vzápětí utišil a zase rozkmital.

pnuti4

Z představení Pnutí. (Foto: Martin Popelář)

Sošné postoje, bledé nalíčené tváře jakoby pokryté bílým blátem promlouvaly k jádru věci, k prapočátkům pohybu. Baletní trojice se sblížila v unikátní strukturu, spletenec rukou a nohou bublající jako sopečná láva, ze které se vynořují jednotlivé obrazce jako z paměťové matrice. Mezi všemi lze jmenovat motiv ukřižovaného s ostře řezaným profilem a vypnutým hrudním košem.

pnuti6

Z představení Pnutí v Lese. (Foto: Martin Popelář)

Pnutí nabídlo setkání výjimečných osobností za mimořádných podmínek. Nešlo jen o improvizaci, ale zároveň o jedinečnou událost, pravděpodobně neopakovatelnou. Za pozornost stojí také nezvyklé prostředí podzemní sluje, která oplývá pro baletní experiment nevídanými, až archetypálními zvuky. Na jednu stranu nečekanými, ale v podstatě hluboce lidskými a metaforickými.

V odpadní rouře po celou dobu protékal lesní pramen, životodárná mana veškerého biologického materiálu a někde v rohu za zády publika tiše, s mechanickou pravidelností odměřovaly čas plynové hodiny. Nebýt nedělního večera, pronikl by do sklepení i ryk nedalekého bagru. I železný kolos po sobě zanechal symbolickou stopu, čerstvě vytrysklou studánku za zády Daniela Skály. Expresionistické divadlo s hmatatelnou fyzikální zákonitostí se povedlo na samurajskou jedničku. Jen toho světla mohlo být o trochu méně, přesně tak, jak říkal majitel klubu v úvodu: „Nepoužívejte své mobily, jen v nejnevyhnutelnějších případech, teprve až nám vypadne elektřina.“

pnuti8

Protagonisté představení Pnutí. (Foto: Martin Popelář)

Kdepak, žádná improvizace tohoto druhu nenastala a vše proběhlo s až nečekaným profesionálním sladěním, včetně prostorové plasticity jedinečné chvíle.

Martin Jiroušek | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Divadlo", nebo přejděte na úvodní stranu.